Rozhovor s houslistkou Gabrielou Demeterovou

Host (Gabriela Demeterová): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vladimíre, ty máš dvě malé děti. Přemýšlel jsi někdy o tom, že bys je dal do houslí?

Moderátor (Vladimír Kroc): No tak já jsem sám šest let trpěl, tak myslím, že je k tomu nebudu nutit. Ale nevím, jestli je to dobrý úvod našeho povídání? Já jsem řekl, že jsem trpěl. Trpěla jste někdy, když jste musela cvičit ještě jako malé dítě?

Host (Gabriela Demeterová): Samozřejmě, to by bylo asi nenormální, kdybych netrpěla. Když jsem byla tříletá, tak jsem netrpěla, protože jsem si hrála podle sluchu, co se mi líbilo, jaké písničky se mi líbily. Ale pak, když se zjistilo, že tedy ten talent tam je, tak se mě už chopily odborné ruce babičky a všech možných profesorů a už jsem musela každý den cvičit a to už jsem to pískoviště obrečela. A pak si právě pamatuju, když jsem vyrážela na různé soutěže, tak jsem vždycky hned slezla z podia a jediná starost na podiu bylo rychle odehrát, protože mě čekaj děti na pískovišti venku.

Moderátor (Vladimír Kroc): A kdy to přišlo, že vás to chytlo a zjistila jste, že bez houslí nemůžete být?

Host (Gabriela Demeterová): Je to zvláštní. Dost často mi pokládají redaktoři takovouhle otázku. Ono vám to nějak vyplyne ze situace. Protože já jsem z hudebně založené rodiny, takže v podstatě chtělo, nechtělo nebylo. Spíš bylo období, kdy jsem měla pocit, že to nemá smysl, že se mi nedaří. Ale úplně nejvíc mě to chytlo na konzervatoři zhruba v prvním ročníku, když paní profesorka Nora Grumlíková rozhodla o tom, že už jsem natolik velká a samostatná, že nemusím cvičit pod dohledem babičky a už se mi dala taková ta svoboda. Tak to se mi velmi líbilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Gabriela Demeterová se narodila 17. května 1971 v Praze. Od roku 1983 studovala v Praze na konzervatoři a na Akademii muzických umění u profesorky Nory Grumlíkové, kterou už teď zmínila. Z mnoha světových i domácích soutěží si přivezla řadu ocenění. Od roku 94 nahrávala pro Supraphon. Koncertuje v Evropě, v zámoří, v Japonsku, po celém světě. Spolupracovala například s Českou filharmonií, Inglish Čember Orchestra, Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a například dirigentem Liborem Peškem, Pávo Jervim nebo Seržem Bódo. Je sólistkou a uměleckou šéfkou Komorního souboru Kolegium českých filharmoniků.

Moderátor (Vladimír Kroc): V minulém týdnu jste pokřtila novou desku. Povězte nám něco o ní!

Host (Gabriela Demeterová): Dne 21. listopadu spatřilo světlo světa cédéčko, první cédéčko z chystané řady osmi až devíti, na kterém je zachycen komplet sonát Wolfganga Amadea Mozarta pro klavír a housle. Tento projekt mi před rokem zhruba nabídl můj kolega Norbert Hemer, který na tomto cédéčku hraje na kladívkový klavír. No a já hraju na nástroj z roku 1795 z dílny Kašpara Strnada a hrajeme v původním ladění, což je půl tónu níž než dnes. Takže je to velmi zajímavá záležitost, protože ve světě jsme kupodivu zjistili, že jak na moderní nástroje, tak i na ty historické těch nahrávek není mnoho, téměř žádná u nás. Kdysi před mnoha, mnoha lety vznikla nahrávka s panem Josefem Sukem a panem Janem Panenkou, která už dávno je bohužel zapomenuta. Takže jsme objevili takovou dirku na trhu a myslím si, tenhle komplet si určitě zaslouží pozornost.

Moderátor (Vladimír Kroc): Bude užitečné si za chviličku pustit ukázku. Ale když jste řekla, že bude řada cédéček, osm až devět, jak to, že ještě nevíte, kolik jich bude?

Host (Gabriela Demeterová): To je právě to, že tím že ten komplet před tím nebyl přesně chronologicky jak Mozart ty sonáty napsal nahrán, tak v podstatě nevíme stopáž, že? Protože různí interpreti po celém světě si vybírali tu tři, tu čtyři sonáty, takže v podstatě to odhadujeme plus mínus podle toho, jak asi ty sonáty jsou dlouhé. A je to taková zajímavá badatelská činnost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy už jste řekla, že hrajete na housle z dílny italského mistra Guseppa Rocky z roku 1855. Prozradíte nám jejich cenu nebo dá se vůbec takhle starý a vzácný nástroj pojistit?

Host (Gabriela Demeterová): Já těch nástrojů mám několik. Ten, který jste zmínila teď, tak ten používám na takové ty klasické běžné recitály s klavíry nebo na velké koncerty s orchestrem. Ten nástroj z dílny Kašpara Strnada, který uslyší posluchači na cédéčku, tak ten mám zapůjčený ze státní sbírky Muzea české hudby. Samozřejmě každý ten nástroj je originál, jeho kopie neexistují. Je nenahraditelný i v celé té kolekci výroby té dané dílny z té doby. Takže ta cena je nevyčíslitelná stejně u jakékoli jiné kulturní památky a je velmi vysoká. Normálně běžně si na to nevyděláte, takže většinou má člověk štěstí, že se k tomu dostane velmi záhadným způsobem za velmi příznivých finančních podmínek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Předpokládám, že to není snobismus, že hrajete třeba právě na housle z roku 1795. Jaké to má kouzlo? Proč právě ty staré housle jsou lepší než třeba ty nové?

Host (Gabriela Demeterová): To má velké opodstatnění. Je to o tom, že ten materiál, ze kterého jsou vyrobeny, to dřevo pracuje. V podstatě houslovství je alchymie. Recepty těch různých laků si berou takzvaně houslaři do hrobu. Všichni se chtějí vyrovnat Stradivarimu, Gvarnerimu, kteří také měli své tajemství ohledně toho laku, který dodává ten lesk tomu zvuku. Takže ty housle, které jsou právě z těchto období, jsou časem prověřené. Kdežto ty moderní nástroje tam je to přece jenom ještě sázka do loterie, jak to bude vypadat za pár let?

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná trošku záludná otázka, vy sama poznáte, že třeba kolega hraje na stradivárky nebo na jiný nástroj?

Host (Gabriela Demeterová): Je slyšet, podle sluchu už se dá rozpoznat, jestli je to italský nástroj třeba. Oni mají takový, takové zvláštní šustění písku bych to nazvala, takové šumění v tom zvuku a od toho už se dá uvozovat, že to je nástroj italský. Francouzské nástroje jsou zase hodně barevné zvukově.

Moderátor (Naděžda Hávová): Měl by mít špičkový hráč nějaké fyzické předpoklady k dobrému hraní? Myslím tím třeba dlouhé prsty?

Host (Gabriela Demeterová): Většinou se říkává, že by houslista měl mít dlouhé prsty. Já si myslím, že to není podmínkou. Třeba když se podíváte na ruku Izaka Perlmana, která je masivní mužská s krátkými prsty, a jak panečku božsky ten pán hraje, takže o tom to není. Je to spíš o tom, jak dobře umíte na ten nástroj hrát, jak ho pochopíte a jak přirozeně své ruce a svojí motoriku jaksi máte postavené a jak je používáte. A měl by člověk asi samozřejmě mít talent beze sporu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká se, že houslisté raději ani nemyjí nádoby, aby se neporanili. Jste na svoje ruce opatrná?

Host (Gabriela Demeterová): Já na svoje ruce zas tak opatrná nejsem. Nádobí myji, i když si chci konečně pořídit myčku, protože mě to nebaví samozřejmě. Ale od dětství třeba sestra moje toho využívala, ta taky hrála na housle a ta teda se tomu vyhýbala z těchhle důvodů. Ale samozřejmě snažím se si je někde nepřiskřípnout a snažím se třeba náročné věci dělat v rukavicích.

Moderátor (Vladimír Kroc): Věnujete se studiu barokní hudby, k Bachovskému roku 2000 jste vydala nahrávku šesti Bachových sonát pro housle a cembalo ve starém ladění. Co vás k Bachovi tak přitahuje?

Host (Gabriela Demeterová): Bach je podle mě jeden z největších géniů, ne-li vůbec největší génius jaký, jakého jsme kdy ve vážné hudbě měli. I sám Mozart se nechal slyšet, že vlastně jedině kompozice, které byly kdy zkomponovány, jsou od Bacha, od té doby oni všichni už jenom němě přihlížejí tomu, jak by se vlastně komponovat mělo. Takže tolik k tomu Bachovi. Pro mě je to vždycky taková očistná kúra. Je tam spousty moudrosti, spousty filozofie a není vůbec lehké Bacha hrát. A on je zajímavý i tím, že i když třeba po letech vezmete skladby, které už člověk jaksi hrál léta, léta před tím, tak najednou máte úplně jiný pohled na tu záležitost. To je právě myslím si ta jeho genialita, že můžete ho vlastně do své smrti pořád studovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Před lety jste založila mezinárodní hudební festival Barokní perly. Našel si mezi světovými festivaly své místo?

Host (Gabriela Demeterová): Já myslím, že ano. Už také s ohledem na to, že vlastně využívám svých osobních konexí a zvu přátelé jak z Čech, tak ze zahraničí, špičkové umělce, které jaksi zasvětím do procesu vůbec vzniku takového festivalu. Oni jsou velmi přátelští a jsou ochotni za velmi příznivých finančních podmínek vůbec přijet, takže se v tom regionu, kde se ten festival koná, dostanou takové špičky, které by normálně se tam vůbec nedostaly. Takže si myslím, že ten festival už po několika letech své existence si nachází své místo jak u interpretů, tak hlavně u posluchačů. Protože i tento rok jsme měli všechny koncerty vyprodány. A jsou tam samozřejmě i interpretační kursy a i ty byly úplně nabité a děti už se mě teď ptají, jestli příští rok Barokní perly zase budou a jestli můžou přijet? Takže z toho mám nesmírnou radost.

Moderátor (Naděžda Hávová): Gabrielo, kdy byste si, kdybyste měla možnost cestovat v čase, jaké období byste si k výletu vybrala?

Host (Gabriela Demeterová): Bez pochyby baroko. Maximálně klasicismus, protože mně vyhovuje ta, ta doba i svojí architekturou, filosofií, svým životním stylem a všechno, co k tomu patří. Jízda na koni, různé alchymistické záležitosti a tak dále.

Moderátor (Naděžda Hávová): O jízdě na koni si ještě popovídáme později. Housle nejsou jediný nástroj, který ovládáte. V roce 2001 jste začala studovat také hru na violu. To vám sladké dřevo nestačilo, jedno sladké?

Host (Gabriela Demeterová): Nestačilo. Já tak spíš zkouším, kam až můžu jít, co vydržím. Takže já mám ráda ve svém životě zdolávání mnohých nelehkých úkolů a ráda bych se posouvala pořád někam dál. A vlastně tím můžu i posluchačům nabídnout něco z nebývalé kombinace těchto dvou nástrojů. Třeba .... je velmi náročná, tak to dělám dokonce i s velkým symfonickým orchestrem, což je pro lidi nesmírně zajímavé, nahrát dva koncerty během večera, jeden na violu, jeden na housle. To byl ten důvod. Viola mě fascinuje taky po zvukové stránce. Právě zase oproti těm velmi dominantním houslím, které mám u uší od tří let, ta viola má krásný sametový zvuk. A vlastně mě to pojí trošku i s tím barokem, které mám tak ráda, protože Violi da Gamba, které předcházely té dnešní moderní viole, měly nádherný zvuk. Takže to jsou ty důvody, proč jsem se do toho pustila.

Moderátor (Vladimír Kroc): Určitě ta technika hraní je hodně odlišná. Představuju si, že je to něco podobného jako když přesednete z jednoho auta, na které jste zvyklá do jiného a musíte si trošičku zvykat. Jaké to je na podiu střídat ty dva různé nástroje?

Host (Gabriela Demeterová): No tak abych teď neurazila, ale violisté no, je to ještě v tom jako kdybyste přesedl z normálního osobního vozu do náklaďáku. Asi tak to je nebo do autobusu. Ale nemyslím to ve zlém slova smyslu. Ty krásné trucky velké to je úžasná záležitost. Je to právě o tom, že ten nástroj je větší a vy sice používáte techniku řízení vozu osobního, ale musíte počítat s tím, že ten nástroj větší má všechno jinak postavené. Takže ta levá ruka musí počítat s tím, že ty struny jsou dál. Pak tam máte o jednu strunu víc, struna C spodní, zas tam chybí ta vrchní. A máte ještě místo houslového klíče máte violový klíč, takže ve kterém musíte číst ty noty. A ještě se ty klíče střídají, což je úplně záludné.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vraťme se teď zase k houslím, protože bychom si měli zahrát slíbenou ukázku z vašeho nového alba. Co jste vybrala?

Host (Gabriela Demeterová): Já jsem vybrala pro začátek hned v úvodu první větu z první sonáty Wolfganga Amadea Mozarta pro klavír a housle.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak tedy Norbert Heler a náš dnešní host Gabriela Demeterová.

Moderátor (Naděžda Hávová): Posloucháte pořad Dva na jednoho. Hostem Vladimíra Kroce a Naděždy Hávové je dnes špičková houslistka Gabriela Demeterová. Mluvili jsme o tom, že jste k houslím přidala v roce 2001 ještě violu. Nahrála jste sama houslový i violový part šest duet Karla Stamice opus 1 pro housle a violu. Tato dueta u nás nikdy nahrána nebyla vzhledem k nezvyklé obtížnosti toho violového partu. Klobouk dolů, ale co vás to napadlo vzít si takovéhle sousto?

Host (Gabriela Demeterová): Jak už jsem řekla před tím, mám ráda jaksi zkoušení sama sebe, kam až můžu jít. A právě chtěla jsem si vyzkoušet, jestli je pravda to, co si myslím, když vlastně dva ty party, když to jde nahraje jeden interpret, že vlastně to cítění je naprosto optimální. To se samozřejmě ale nemůže praktikovat na koncertu, tam musíte mít vždy k tomu nějakého partnera. A i když jste na stejné vlně, tak stejně každý frázujeme trošku jinak. A jsem ráda, že tedy jsem se nezklamala v tomto ohledu. Kupodivu při tom nahrávání, když jsem nejdřív nahrála housle a pak violu, tak ty nejtěžší partie, kdy vlastně jsme měli s tou violou, housličky dohromady velmi těžké pasáže, ty byly hned napoprvé natočeny. Ale pak jsem se nechala nachytat na různých takových jako odmlčeních, úplně triviálních věcech, protože právě vám tam chybí zas ten kolega, se kterým se na sebe kouknete a teď začneme hrát. Ale tohle se samozřejmě i pak dořešilo, v podstatě jsem se tak jako hypnoticky vžila do toho, do té původní nahrávky houslové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už v úvodu Naďa řekla, že jste uměleckou vedoucí Komorního souboru Kolegium českých filharmoniků. Jak jste se k tomu dostala?

Host (Gabriela Demeterová): Vzniklo to všechno tak, že jsem před lety byla vyzvána k takovému osobnímu debutu s Českou filharmonií. A jelikož to mělo úspěch, tak se zformovala skupinka mých kamarádů a bývalých spolužáků a v podstatě jsem jim navrhla, že by bylo hezké, kdybychom společně opravdu pravidelně pracovali na barokním repertoáru. Dneska už to není jenom barokní repertoár a že bych tím mohla i ovlivnit vlastně ten můj jakýsi doprovod, já nerada užívám slovo doprovod, že by to daleko bylo kompaktnější i pro ty posluchače. Což normálně při praxi běžně nemůžete udělat. Takže to byl, to byl ten důvod.

Moderátor (Naděžda Hávová): Loni jste Kolegium půjčila kapele Čechomor, se kterou filharmonici absolvovali turné a nahráli cédéčko Proměny. Hrála jste s nimi také?

Host (Gabriela Demeterová): Já jsem ještě s nimi nehrála, ale říkala jsem zrovna Čechomoru, že jak tyto projekty někdy nemusím, tak ty kvalitní se mi líbí. A zejména tady, kdy je kombinace vlastně s tou lidovou hudbou, která je vlastně základem té naší vážné hudby takzvané, takže klidně bych do nějakého dobře vymyšleného projektu jako byly Proměny šla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Alba Proměny se prodalo neuvěřitelných více než 80 tisíc, pokud se nepletu, nosičů. Šéf Kolegia Jaroslav Kroft, váš manžel, přebíral čtyřplatinovou desku, takže ještě mu můžeme zpětně poblahopřát. Existuje vůbec u nás nějaký podobný soubor, který by se takovým úspěchem mohl pochlubit?

Host (Gabriela Demeterová): Já myslím, že vůbec to nepřestřelím, když řeknu, že v klasice je to naprosto ojedinělá záležitost v dnešní době, kdy se cédéčka spíše neprodávají, gramofonové firmy spíš nenahrávají. Tak Kolegium, jsem nesmírně šťastná, moc jsem jim to přála, měla jsem z toho radost, že to vyšlo a že Kolegium se zařadilo mezi soubory, které mají přes 80 tisíc prodaných nosičů. A když jsme vlastně minulý týden byli na premiéře DVD, které vzniklo z koncertů v Praze, tak jsem byla opravdu patřičně hrdá jak na Jardu, tak na celé Kolegium, že přebíral čtyřplatinovou desku. To je opravdu unikát i ve světě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pojďme trošku k vašemu volnému času. Vy už jste to zmínila, že většinu volna trávíte v sedle na koni. Někde jsem se ještě dozvěděla, že k vašim zálibám patří také tarok a astrologie?

Host (Gabriela Demeterová): S tím koněm je to tak, že si už pět let plním takovým můj sen a teď jsem spíš v takové fázi, že si potřebuju uspořádat život tak, abych svého budoucího koně měla u sebe doma. Protože tím stylem jak já jezdím, tu filozofii, kterou já teď uplatňuji, která je trošku odlišná možná od těch klasických jízdáren, tak vím, že můžu uplatňovat jedině, když s tím svým koněm budu doma a když mu poskytnu maximální zázemí....

Moderátor (Vladimír Kroc): V čem to spočívá, že vám skáču do řeči?

Host (Gabriela Demeterová): Spočívá to v tom, že v podstatě toho koně berete opravdu jako partnera, ne jako cvičební nářadí, které si člověk zakoupí a to nářadí je povinno poslouchat. Takže v tom je ten pohled trošku odlišný. Zatím se zdokonaluju já jako jezdec, abych mohla komunikovat vůbec s tím zvířetem. Takže teď jsem v téhle fázi. Ty koně jsou pro mě samozřejmě nesmírně důležití, není to opravdu žádná snobárna nebo ... Já jsem od dětství po tom toužila, ale nebylo mi to dopřáno, protože jsem musela pořád hrát. No a co se týče taroku, astrologii, zatím se astrologii věnuji tak přískoky, abych se dostala blíže k taroku, ten tarok je pro mě hlavní záležitost. Teď jsem na to moc čas neměla, takže spíš tak jaksi nárazově čtu nějaké knížky. Ale absolvovala jsem už teda tarokovou školu a vykládám přátelům.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u toho času. V České televizi moderujete pořad o vážné hudbě, v Českém rozhlase máte Matiné a Rondo, to je pořad na Vltavě. Jak se cítíte v roli moderátorky?

Host (Gabriela Demeterová): Opět, to je, to jsou takové krásné role, které mi byly nabídnuty, tak jsem nemohla říct ne, protože jsem si chtěla vyzkoušet zase úplně něco odlišného od toho hraní na housle. Pro mě je to velká škola. Musím si připravit texty, musím se zamyslet nad tím, jak se, jak se vyjádřit, o čem budu s hosty hovořit. Takže mě ta práce nesmírně obohacuje i zas na tom poli hudebním a nesmírně mě baví a jsem ráda, že jsem tyto nabídky dostala. A jsem ráda, že můžu i v České televizi, tak v Českém rozhlase, který strašně ráda poslouchám, takhle působit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pro diváky České televize bude pokračovat váš pořad i v novém roce?

Host (Gabriela Demeterová): Nejnovější zprávy pro mne jsou, že ano. Už mám termín, že natáčíme nový díl, takže jsem nesmírně ráda.

Moderátor (Naděžda Hávová): Každopádně Český rozhlas 3 - Vltava, Matiné a Rondo. Co vás v nejbližší době čeká, na co se nejvíc těšíte?

Host (Gabriela Demeterová): V úplně nejbližší době mě čeká 30. listopadu vánoční koncert v Praze. A vánoční proto, protože vánoce respektive většinou větší část prosince budu trávit v Japonsku na vánočním turné s Kolegiem českých filharmoniků. A na tomto vánočním koncertě v Praze na Žofíně 30. listopadu vystoupím společně s mým kolegou Pavlem Štaidlem kytaristou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Měli bychom říci, že ten benefiční koncert je ve prospěch Nadačního fondu Plaváček. K čemu budou ty prostředky, které získáte, využity?

Host (Gabriela Demeterová): Ta filozofie toho koncertu je, aby se podpořili mladí lidé, kteří jsou v domovech mládeže a kteří v momentě, kdy jim udeří 18tý rok jejich věku vlastně musí opustit tyto prostory a nemají finanční prostředky na to vůbec se etablovat do společnosti. A hlavně, když mají talent, právě, že my jsme jaksi hudebníci a bavíme se o těch mladých lidech, kteří mají ten hudební talent, tak nemají už leckdy prostředky na to se dál dovzdělávat. A to je pro naší společnost škoda. Takže tentokrát ty prostředky půjdou na Domov mládeže v Plzni, jehož chovanci budou také právě našimi hosty na koncertu. Sourozenci Bartošovi a vynikající sbor Domino. Takže všechny srdečně zvu. Budou i vánoční koledy, bude to opravdu krásný večer.

Moderátor (Vladimír Kroc): Záštitu nad tím koncertem, který bude na Žofíně ve velkém sále do 19 hodin, už jsme říkali 30.listopadu, převzala manželka prezidenta Livie Klausová a primátor Pavel Bém, tedy primátor hlavního města Prahy. Vy už jste to naznačila, bude to tedy už adventně pojato ten repertoár?

Host (Gabriela Demeterová): Rozhodně, rozhodně. Nás ještě během večera doprovodí Komorní soubor čeští komorní sólisté z Brna. A my s Pavlem Šteidlem vystoupíme samostatně v komorních skladbách Václava Lodička a poté právě za doprovodu toho orchestru a celý večer vyvrcholí právě přednesením koled sboru Domino. Takže jednoznačně je to směřováno již k vánocům. No a pak se oba s Pavlem sbalíme a každý po své vlastní ose, já s Kolegiem, on sám, vyrážíme do Japonska na vánoční turné.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vánoční turné v Japonsku, kdy se vracíte do Čech, jestli se vůbec vracíte? Strávíte Štědrý den tady?

Host (Gabriela Demeterová): Výjimečně tento rok jsme si stanovili podmínku s kolegy, že už nehrajeme na Štědrý večer. Před dvěmi lety, když jsme tam to vánoční turné měli, tak jsme hráli i na Štědrý den. Takže se vracíme 23. v noci, nicméně toho 24. se budeme tak probírat z deliria po tom velmi dlouhém přeletu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže už jste napsala Ježíškovi?

Host (Gabriela Demeterová): Já Ježíškovi jsem telepaticky už napsala, co bych asi tak chtěla. Tak uvidíme, jestli mi to přinese. Ne, já hlavně chci pohodu a aby byla moje rodina zdravá, abychom se ve zdraví sešli. To mi naprosto stačí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak ta pohoda vypadá ve vašich představách?

Host (Gabriela Demeterová): U mě pohoda znamená, že bude vypnutý mobil, nikdo mi nemůže tím pádem volat. Pudu s pejskem na procházku. Asi nás vyprovodí nezávisle naši kocouři, kteří dycky vyráží s námi. A pak objedeme rodiče, rodiče mého muže a prostě uděláme si fajn den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Gabrielo, my přejeme, aby vám všechna vaše přání vyšla. Děkujeme za rozhovor. Hodně úspěchů a na shledanou.

Host (Gabriela Demeterová):

Děkuju vám za pozvání. Ať se vám daří taky. Nashledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): No už jsme se rozloučili. Ještě bychom měli říci, co zahrajeme na rozloučenou?

Host (Gabriela Demeterová): Na rozloučenou bych vám zahrála první větu ze sonáty S dur KV 302 Wolfganga Amadea Mozarta Alegro.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to byla Gabriela Demeterová. Děkujeme ještě jednou. Pořad Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu tímto končí, tedy pořad Dva na jednoho. Pokračovat budeme opět za týden. Příští pondělí se na vás v půl jedné odpoledne těší Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mějte se hezky.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.