Sporná kvalita některých uzenin

20. červenec 2006
Vaše téma

Odborníci na výživu nad měkkými uzeninami - a uzeninami vůbec - nejásají. Ale co naplat, jejich trvalou oblibu u nás Čechů nezlomili. Proto dnes ve Vašem tématu mluvíme o tom, jak si takového uzenářského hříchu co nejvíce užít. Užívejte s potěšením, ale taky co nejvíce informováni. Uzenina na klacíku může mít neodolatelný půvab, kterému podlehne i rentiér, ale taky být žalostným zklamáním chudáka spotřebitele. Ida Rozová ví samozřejmě víc.

Rozová: Do buřtů mohou uzenáři dávat kdeco, ale ne do špekáčků. Pokud je něco nazváno špekáčkem, tak musí mít složení, které je pro tento výrobek stanoveno. Tedy minimálně 40 procent masa, maximálně 45 procent tuku, nesmí obsahovat maso strojově oddělené, ani emulze z kůže. Je dokonce stanoveno, jak musí vypadat na řezu a vyhovovat požadavkům. U buřtu to nutné není.

Ivana Piková ze Sdružení obrany spotřebitelů varuje před levnými nákupy. Ida Rozová je téhož názoru a vysvětluje.

Rozová: Samozřejmě bych se řídila cenou, nekupovala bych levné, ale dražší. Obchodní řetězce se snaží jít s cenami co nejvíc dolů, tlačí zpracovatele masa, lidé slyší na akční slevy. U cen masa bychom se ale měli řídit tím, že výrobek cenově vyšší by měl být kvalitnější. Pokud kupujeme balené maso či masné výrobky, je potřeba se podívat na jmenovku, tam musí být uvedeno přesné složení. U nebalených výrobků se o jejich složení nic nedovíme, takovou povinnost prodávající nemá.

Jak je to s povinnostmi prodávajících informovat a neinformovat o složení potravin? Máme na mysli ty nebalené.

Spoléhat na to, že řezník vám ve frontě vylíčí, z čeho se skládají buřty je asi vrchol naivity a podle Idy Rozové na to není ani žádný zákonný podklad.

Rozová: Dobrý prodávající možná na vaši otázku bude znát odpovědět, ale jeho povinnost to není. Při obsluhování v obchodě také není čas vyhledávat v papírech složení výrobků. Kupující se obyčejně nedoví nic.

autor: ehů
Spustit audio