Nezaměstnanost a její dopad na psychiku

7. leden 2005
Vaše téma

Když ztratíte práci, tak na vás číhá dvojí mrzutost - jednak nemáte peníze, nebo jich máte podstatně méně než dřív, pak ztrácíte pohodu v duši, takový ten drive, který provází aktivní život. Ztráta psychické pohody je opravdu mnohem podstatnější, než se na první pohled může zdát. Hlavně když je člověk nezaměstnaný dlouho, tak je tu riziko, které připouští i ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.

Škromach: Nejhorší je propadnout skepsi a dostat se do psychické polohy, kdy člověk ztrácí naději na získání zaměstnání. Je to hlavně problém u dlouhodobě nezaměstnaných lidí, třeba rok a déle, nastupuje tady i nutnost psychologické terapie. Jsem přesvědčený, že většina lidí nechce žít z podpory, chce se aktivně podílet na svém životě. To je také otázka určité společenské seberealizace a tuto aktivitu podporuji.

Čím vlastně disponují lidé kolem padesáti roků, kteří přišli o práci? Je to zkušenost, tu žádný pel mládí nenahradí, ale zatím není u nás doceněna tak, jak by měla, podotýká ministr Škromach.

Škromach: Chtěli bychom využít i prostředky, které máme z Evropského sociálního fondu. Jedna ze skupin, pro které je pomoc určena, jsou právě lidé nad padesát let, protože tento problém není jen v České republice, je v celé Evropě a dá se říci i ve světě. Existují programy, které dokáží přesvědčit i mnohé zaměstnavatele o tom, že má smysl a je pro ně zajímavé právě tyto lidi zaměstnat.

Stejně je to ale smutné, když se musí motivovat firmy, aby zaměstnávaly lidi, kterým už není dvacet nebo třicet, člověk by čekal, že v roce 2005 budeme přece jen dál, ale téma diskriminace z hlediska věku by asi bylo na samostatný pořad, je to ostatně choulostivá záležitost, která se těžko prokazuje.

Při rozhovoru s ministrem Škromachem, jsme si neodpustili, pravda, poněkud lacinou výzvu - tak si to zkuste představit, pane ministře, že se vás to týká.

Škromach: Já myslím, že taková zásadnější změna je důležitá jako motivace. Přirovnal bych to k výstupu na vrchol kopce, kdy se pak zase sejde do údolí, je potřeba se rozhlédnout, to je přechodné období, a zase vyrazit na kopec další. To je obrazně řečeno k tomu, co mne vždycky motivovalo k dosažení určité pozice. Nic ale není navěky a i ministr je přechodná záležitost. Určitě zase budu stát před rozhodnutím co dál a domnívám se, že člověk by se měl nechat správně vyhecovat k tomu, aby skutečně a možná i zásadně změnil svůj obor. Je to i určitá motivace k tomu, že se nechová podle zvyku a najde v sobě pro něco nadání, které nikdy v sobě nepředpokládal.

autor: ehů
Spustit audio