Česko - zlobivé dítě Evropy?

Čechů a jejich domácích politických tahanic už máme plné zuby - takové hlasy znějí v poslední době v Bruselu čím dál častěji. Mluví se dokonce o tom, že by Česko mohlo přijít o svého zástupce v Evropské komisi. Byl by to jakýsi trest za to, kdybychom zůstali jedinou zemí, která neratifikovala Lisabonskou smlouvu, tedy dokument, který má zjednodušit fungování Evropské unie. Je taková hrozba reálná? A skutečně teď v Bruselu máme pověst zlobivého dítěte?

Vstupní hale bruselského sídla Evropské komise vévodí skupinové foto současných členů této takzvané vlády Unie. Z horní řady se do objektivu usmívá Vladimír Špidla, současný český eurokomisař. Příště už na této fotografii žádný Čech být nemusí. To se alespoň šušká po chodbách bruselských institucí. Tyto úvahy se vážou k osudu Lisabonské smlouvy. Když dokument nevstoupí v platnost, Unie se bude řídit Smlouvou z Nice. Podle ní se počet členů komise musí snížit.

O Lisabonu budou 2. října rozhodovat Irové v opakovaném referendu. Pokud dokument schválí, bude česká situace opravdu nevděčná, jak připomíná zpravodaj listu The Irish Times v Bruselu Jamie Smith. "Když Irové řeknou ANO, tak celá Unie namíří své reflektory přímo na Česko a to světlo bude pořádně pálit. Budete pod velkým tlakem a bude opravdu zajímavé sledovat, k čemu dojde," řekl novinář.

Jak víme, český parlament Lisabonskou smlouvu schválil, ale prezident Václav Klaus k dokumentu odmítá připojit svůj podpis. Podobná situace je v Polsku, ale tamní prezident Lech Kaczyński už slíbil, že Lisabon podepíše ihned poté, co Irové napodruhé řeknou ANO.

Václav Klaus se k něčemu takovému nemá. Je tak dost pravděpodobné, že Česko skutečně bude jedinou zemí Unie, která Lisabonskou smlouvu nechválila.

Nová Evropská komise by vznikala podle starých pravidel a musela by mít méně členů. Jaká země by pak o svůj post přišla? Poslanec Evropského parlamentu za německé sociální demokraty Jo Lienen v tom má jasno: "Přál bych si, abyste měli komisaře, ale nechápu, proč by měla být odejmutím tohoto postu potrestána jiná země, kdyby to bylo právě Česko, které smlouvu neratifikovalo."

Jo Leinem je eurofederalista, který má velké spory s Václavem Klausem, a tak by bylo lehké nad jeho názory mávnout rukou. Jenže jeho pohled docela vystihuje současnou náladu v Bruselu. Tvrdí to i dopisovatel listu Financial Times Deutchland Wolfgang Preussel: "Spoustě lidí už s prezidentem Klausem došla trpělivost. Jeho otálení s podpisem Lisabonské smlouvy se tady považuje jen za snahu o vlastní zviditelnění a Klaus si tím zahrává s budoucností celé Unie."

Když premiér Jan Fischer na čtvrteční schůzce evropských lídrů řekl, že prezident může kvůli ústavní stížnosti senátorů podepsat někdy za tři až šest měsíců, francouzský prezident Nicolas Sarkozy prý neměl daleko ke vzteku: "To máme na ty Čechy čekat dalšího půl roku?!"

Není divu, že jeden vysoce postavený diplomat po vypnutí mikrofonu říká: "O tom, že by Češi přišli o post komisaře, se skutečně mluví i na rozhodujících místech."

To vše je ale pořád spíše diplomatickým tlakem než skutečnou hrozbou. Ztráta českého komisaře není moc reálná už proto, že by k tomu musela dát souhlas přímo Praha. Kdyby se počet členů komise musel snížit, velmi pravděpodobně by o tento post přišla ta země, která by dostala prestižní místo společného představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Takže spokojeni by nakonec byli všichni.

Jak však znovu připomíná irský novinář Jamie Smith, česká pozice by se v Unii určitě zhoršila. "Česko by mohlo přijít o vliv spíš nenápadně. Kdyby se třeba jednalo o věcech pro Čechy velmi důležitých, bylo by pro ně mnohem těžší přesvědčit ostatní členy, aby dbali na jejich názor," vysvětlil.

Nesmíme evropskou nervozitu chápat špatně. Česko má samozřejmě právo Lisabonskou smlouvu odmítnout, vůbec nejhorší je ovšem naše nečitelnost. Celé měsíce držíme Unii v šachu tím, že nejsme jasně schopni říct ANO, nebo NE. A to se děje ve stejném roce, kdy jsme si pádem vlády uprostřed předsednictví utrhli evropskou ostudu. Zmatkům kolem data předčasných voleb se tady pak už jen smějí.

Česko je prostě na nejlepší cestě stát se nevyzpytatelným a málo důvěryhodným partnerem a přijít o velkou část vlivu v Unii.

Česko svého kandidáta na eurokomisaře zatím nemá

V ČR se o jménu možného eurokomisaře stále jen spekuluje. O vážných kandidátech se zatím nemluví. Není už pozdě? A jak důležité vůbec je mít eurokomisaře?

Většina námi oslovených lidí věděla, kdo Českou republiku v Evropské komisi zastupuje. "Ať tam někdo z našich politiků je. Jsme malá země, tak abychom jednou dokázali, že i malinký státeček nemusí furt poslouchat ty velké," prohlásil navíc jeden z respondentů naší malé ankety.

Jak už jsme zjistili, z Bruselu občas zazní, že by Česko mohlo přijít o místo eurokomisaře. Zatím je to spíš forma politického tlaku než hrozba. Nový předseda Evropské komise José Manuel Barroso hrozí ztrátou komisaře i Irům, pokud nedají v referendu zelenou Lisabonské smlouvě.

Podle šéfa Institutu pro evropskou politiku Europeum Davida Krále by nicméně ani ztrátou komisaře nemusely české zájmy v Unii výrazněji utrpět. K tomu existují důvody i tak. "Počínaje současnou politickou nestabilitou, nepříliš šťastným průběhem českého předsednictví až po fakt, že jsme nedokončili ratifikaci Lisabonské smlouvy," vysvětlil.

Komisař je však, zvlášť pro malé země, důležitý. A to přesto, že podle unijních pravidel nesmí hájit zájmy daného státu. I komisař z malého státu má ovšem stejný hlas jako ostatní.

Evropská komise je navíc jediný orgán, který připravuje unijní zákony v konkrétním znění, upozorňuje ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. "Proto je důležité nejenom pro všechny členské země, ale i pro Českou republiku, abychom u tohoto procesu byli od samého začátku a nezapojovali se do něj až v době, kdy už je vlak rozjetý," vysvětlil ministr.

A jak doplňuje David Král, eurokomisař je jakýmsi styčným důstojníkem mezi svou zemí a Evropskou komisí. "Tam se potom odráží, z jakého politického prostředí vyšel. Je také důležité, že už v první fázi ví, co je pro danou členskou zemi průchozí, nebo co průchozí není," řekl.

Evropské normy totiž potom schvalují přímo jednotlivé země v Radě. Důležitá jsou ovšem také ministerstva, tedy takzvaná portfolia, která jednotliví eurokomisaři obsadí. Které by se líbilo České republice? "Doprava, energetika, možná i justice a vnitro. Rozhodně by České republice také slušelo portfolio, kde se rozhoduje o finančních prostředcích," přiblížil ministr Füle.

Představu o nejvhodnějším portfoliu má podobně jako ministr Füle určitě většina zemí. Řada z nich už má však i své kandidáty na eurokomisaře a v neformálních jednáních už je nabízejí a lobují pro ně. Jak říká David Král z Europea, čím silnější kandidát, tím lépe. "Země, které mají silnou vládu, jsou v lepší pozici, protože je tam jednodušší nalézt správnou osobu. Potom jsou v lepší pozici, co se týče přidělení portfolia. Určitou výhodou pro nás může být, že jsme i během předsednictví konzistentně podporovali Barrose na znovuzvolení předsedou Evropské komise," upřesnil.

Nevýhodou je ovšem podle Krále to, že se budou muset shodnout české politické strany. Bez jejich dohody a shody nechce jmenovat českého kandidáta na eurokomisaře ani současná vláda, jak potvrdil ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle.

"Na naší politické scéně je asi nejdříve třeba ztlumit emoce z různých změn, abychom se mohli této otázce věnovat s klidnou hlavou. Je to jedna z těch důležitějších otázek, které před námi stojí," doplnil ministr.

Proti ovšem hraje také čas. Předsednické Švédsko totiž chce mít kompletní seznam eurokomisařů už koncem října, tedy ve chvíli, kdy současné komisi končí funkční období.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.