Jana Gulda

Panochovo kvarteto se během adventu stalo Ježíškovým vnoučetem. A to na přání svého bývalého člena Jaroslava Hlůže, který tam v 70. letech hrál na violu.

Přes 20 tisíc splněných přání, přes 100 tisíc ručně vyrobených přáníček od dětí a k tomu nepočítaně šťastných úsměvů, hřejivých pocitů u srdce a taky slz dojetí.

Obě jsou Ježkové a obě pocházejí ze Vsetína, příbuzné ale nejsou. Potkaly se až díky Ježíškovým vnoučatům. I když na začátku bylo vlastně jiné přání...

Staré zvoničce v domově seniorů v Otrokovicích už skoro odzvonilo a hrozilo, že tamní obyvatelé přijdou o jediné pietní místo přímo v areálu. Pak ale přišel Lukáš Macíček.

Na tomhle příběhu je krásných hned několik věcí. Touha po vědění, touha potěšit, schopnost spojit síly a dokonce i generace. A opět jsou za tím Ježíškova vnoučata.

Pro 84letou paní Helenu z Jirkova je divadlo celoživotní vášní, která ani s přibývajícím věkem neslábne. Jen už nechodí přímo „po prknech, co znamenají svět“.

Krátký citát z Bible dobře uvozuje následující příběh. Když už totiž tělo moc neslouží, nejde mu se hýbat a ani to mluvení už není jako dřív, stále ještě se dá poslouchat.

Začátek roku znamená návrat do práce, každodenní povinnosti, venku je zima a brzy tma. Máme ale příběhy Ježíškových vnoučat a ty i dál rozdávají radost a zahřejí u srdce.

Že i věci každodenní potřeby můžou pěkně potrápit, ví moc dobře pan Zdeněk z Kroměříže. Už léta je na invalidním vozíku, který ho ale v poslední době přestal poslouchat.

Že jsou některá přání zvláštní? Možná na první pohled... Jakmile je ale prozkoumáte podrobně, zjistíte, že jsou úplně v pořádku. A navíc super!