Noc před medailí probrečel. Teď už vím, jaké je to prohrát před finále, říká paralukostřelec Drahonínský

Koncentrace je pro lukostřelbu klíčové slovo. Ty jsi po čtvrtfinále, kdy jsi vypadl ve své soutěže, řekl doslova: teď se musím vybrečet, dát si studenou sprchu a zítra se pokusit prostě zabrat se Šárkou, abych to nepokazil. Jak se od toho člověk mentálně oprostí?

Mám štěstí, že znám Kateřinu Kudláčkovou Vejvodovou, se kterou už 12 let spolupracujeme na mentální přípravě. Bylo to těžké, protože člověk má na sebe velké požadavky: když tomu sportu něco dává, čeká, že to vždy vyjde, nebo zatím to vždy vyšlo. A předevčírem přišlo to, že jsem konečně na paralympiádě prohrál a nepřivezl z toho startu medaili. Takže to ze mě spadlo.

Čtěte také

Drahonínský: Rád využívám šance, které mi do života přišly. A paralympiáda v Paříži? Vnitřně cítím, že mám splněno

Teď už vím, jaké to je prohrát dřív než ve finále. Je to hrozné – a jak jsem řekl, tak se stalo, vybrečel jsem se. Dost lidí mi napsalo, že jsem nikoho nezklamal, že jsem borec, i když toto fakt slyšet nechcete, protože v tom není nic smysluplného – teda pro ně ano, pro mě ne.

Když psali kamarádi a Katka, tak jsem řekl, že se dneska vybrečím a zítra vyjde znova slunce nad Paříží a bude mi svítit v boji za další medailí. A vyšlo to. Nesvítilo tolik, takže mi to vyhovovalo.

Psali ti různí lidé. Ty jsi říkal, že to k ničemu není, ale když ti napíše Jirka Lipták, který letos na střelnici prožil také obrovské zklamání...

Bylo to milé. Hned mě napadlo, že mi mohl půjčit brokovnici, že bych byl na soupeře víc připravený.

Ne, je to příjemné, když takovým kapacitám českého sportu moje osoba uvízla v paměti a takto mě podpoří. Moc jim za to děkuji.

Tak se přijeďte podívat, pane prezidente, pozval jsem Petra Pavla. A on to vzal za své.

Jaké to je mít prezidenta republiky na střelnici?

Teď je otázka, jak jsi to myslela: jestli tím, že mám tu zbraň a šípy a on tam beze zbraně, že jsem ho mohl tu chvilku chránit já. Anebo že si musíte uvědomovat, že jak míříte na těch 50 metrů, tak on sedí 10 metrů vedle vás a kouká na vás, jak střílíte kvalifikaci.

Bylo to milé, pěkné. Já jsem nikdy takový zážitek neměl, aby přijel sám pan prezident, král České republiky, dalo by se dalo říct, a popřál vám hodně štěstí a ještě vám řekl, že vám to slíbil, že přijede.

Protože jak jsem taková huba nevymáchaná, když se v míčovně podepisovaly přihlášky na olympiádu a paralympiádu poprvé společně, tak jsem měl možnost prohodit s ním pár slov a říkám: tak se přijeďte, pane prezidente, podívat, na konci prázdnin, to ještě nemáte tolik práce. A on to vzal za své. Tak jsme se museli nějak trošku předvést.

Já jsem právě koukala na jeho Instagram a tam byl titulek: Tak jsem v Paříži, slíbil jsem to střelci Drahonínskému. To by se mi možná na střelnici ruce trošku klepaly.

Já jsem si to přečetl až další den. Tak jsem se tak poplácal po ramínku, jak jsem rád, že jsem toho prezidenta zařídil.

Čtěte také

Je skvělé poměřovat síly se zdravými a poslat choďáka ze souboje domů s brekem, směje se zlatý lukostřelec Drahonínský

‚Hele slečinko, nechceš medaili?‘

Vy jste získali stříbro se Šárkou. Řekni mi něco o Šárce. My jsme spolu se Šárkou ještě nikdy nemluvily, neznáme se, vy se znáte dlouho.

Já se u Šárky přimluvím, aby si s vámi chtěla popovídat. V roce 2014 jsem se tak stavoval v Parapleti a potkal jsem tam holku, která vykazovala podobné vlohy postižení jako já. Říkal jsem si, teď je kategorie Mix tým, to by bylo dobrý, měl bych další šanci na medaili. A tak říkám: hele, slečinko, nechceš náhodou vyhrát medaili na olympiádě?

Nechci říkat, že udělala největší chybu ve svém životě – tenkrát řekla: to by nebylo vůbec špatné, to bych chtěla zkusit. Zařídil jsem vybavení, nějaké tréninky. Bylo to ze začátku těžké, všechno to vymyslet, když máte postižené ruce – ale zkušenosti jsem měl. A dnes už mě Šárka dobíhá v medailích, ještě dvakrát pojede na Hry a už mě doběhne.

Mám z toho vždy velkou radost a hezký pocit. Tady holky střílely přede mnou, a když jsem viděl Šárku i Terezku s medailemi, nejdřív jsem si říkal, že je přizabiju, protože si myslím, že spolu mohly střílet až ve finále. Ale tak jedna má stříbro, jedna měla bronz. Je to hezký pocit, vidět, když má medaili někdo, komu jste na začátku pomohli nebo byli u toho, když začínal.

Čtěte také

Parasport usiluje o rovnoprávnost. Stačilo by nám pět minut pozornosti, říká šéf paralympijského výboru

Se Šárkou jsme od roku 2014 spolu nastříleli strašně moc. Je to šikovná holka. Asi si ale bude muset najít někoho místo mě, aby konečně taky vyhrála zlato, protože já jsem taková stříbrná koule na její noze.

Já bych to úplně nebalila, Davide. Musíte spolu trénovat? Ono to vypadá, že byste každý mohl cvičit sám a pak se teprve sejít na střelnici a nastřílet to spolu.

B je správně. My jsme spolu nějaké tréninky tento rok měli, ale spočítali bychom to na dvou rukou, možná i na jedné.

Ale já vždy říkám, že na Mix tým je důležité vystřelit šíp za 15 vteřin, aby vám ještě pět vteřin zbylo na tleskání, že jste se dobře trefili. A Šárka to zvládla, Šárka i Terezka jely na super vlně, strašně jim to šlo. Bylo vidět, že jak Šárky trenér, tak Terezky trenérka, udělali velký kus práce. A já měl štěstí, že jsem se k tomu přifařil a svezl jsem se na jejich vítězné vlně.

Co si David Drahonínský přivezl z Paříže kromě medaile? A řeší spolu paralympionici, co se jim stalo? Poslechněte si celý rozhovor.