Nevšední pamětihodnost na okraji Moskvy: v útrobách sportovního stadionu se skrývá Stalinův bunkr

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy K původnímu vchodu má ten současný daleko. Společné mají jen to, že jsou schované v areálu stadionu
0:00
/
0:00

Traduje se, že Moskva je od sovětských dob doslova prošpikovaná různými tajnými tunely a stavbami. Jednou takovou bývalo i záložní velitelství Rudé armády. Vžilo se ale pro něj spíš lidové označení Stalinův bunkr. Zapečetěný objekt dlouhá desetiletí chátral, než mu alespoň malou část někdejšího lesku vrátila rozsáhlá rekonstrukce v devadesátých letech.

Nachází se jenom kus od frekventované silnice, ve stínu obřích hotelů, které vyrostly na okraji Moskvy kvůli olympiádě v osmdesátém roce, takže najít tuhle pamětihodnost není tak úplně snadné. Tím spíš, že plechová vstupní vrata jsou schovaná v samých útrobách sportovního stadionu.

Velkolepé krytí

To, že se nachází zrovna tady, není náhoda. Stejně jako další utajené stavby, které v třicátých letech rostly po celé Moskvě, i tahle vznikala tak, aby nevzbuzovala žádné nežádoucí otázky.

Budování záložního velitelství sovětských sil v moskevském Izmajlovu kdysi kamuflovali výstavbou rozsáhlého sportovního stadionu

Bylo nutné vymyslet dobré krytí, jakousi kamufláž. A tou se stal projekt stavby velkolepého stadionu. Stadionu pro dvě stě tisíc diváků,“ vysvětluje průvodce, pan Igor Aljošin.

Objekt disponoval silou asi dvou tisíc vojáků připravených bránit nejvyšší sovětské vedení. To se do bunkru mohlo z centra Moskvy přemístit spletitou sítí sedmnácti kilometrů chodeb a tunelů. Ta ale zjevně nebyla jediným únikovým plánem.

Tajemství třetí koleje

Možnost nouzového přesunu sovětského vedení podle všeho skýtalo i metro. Konkrétně nedaleká a poněkud netypická stanice Partizanskaja. Ta má totiž místo obvyklých dvou kolejí hned tři.

Stanice metra Partizanskaja, vzdálená několik set metrů od bunkru, je unikátní tím, že má uprostřed třetí kolej. Ta se ale běžně nepoužívá

Je tu informace, byť nepotvrzená, ale pravděpodobná, že metro bylo možné považovat za náhradní variantu k evakuaci vedení a že třetí kolej sloužila pro zvláštní soupravu, dokonce možná obrněnou,“ prozrazuje průvodce.

Množství únikových cest, tankové hangáry i rozsáhlé sklady arzenálu přirozeně předurčily tohle místo k tomu, že se k němu stočila pozornost i v jedenačtyřicátém roce, když na Moskvu mířila německá vojska.

Stalinova podzemní ložnice

Pohyb Stalina jakožto vrchního velitele se během války nijak neprotokoloval. Nezachovaly se proto žádné dokumenty. Musíme se spoléhat na vzpomínky pamětníků. Na základě toho můžeme říct, že Stalin tu strávil několik dní od 27. listopadu 1941. možná do 5. prosince. To je do začátku protiútoku rudé armády u Moskvy,“ popisuje Igor Aljošin.

Podle pamětníků Stalin strávil v bunkru několik dní na přelomu listopadu a prosince 1941, když na Moskvu útočila německá vojska

Sovětský vůdce měl v bunkru svoji pracovnu a ložnici, stejně tak nechyběl ani velkolepý jednací sál s kulatým stolem. Poválečná léta a zbrojní závody ale přinesly nové výzvy.

Objekt ale po válce ztratil svůj význam. S tím, jak se Sovětský svaz stal jednou z jaderných mocností ve devětačtyřicátém roce, objekty v hloubce devět metrů pozbyly smyslu a začaly se stavět nového typu,“ dodává Igor.

Sovětská armáda proto bunkr zapečetila a na dlouhá desetiletí ponechala svému osudu. Teprve po rozpadu Sovětského svazu vydal svoje tajemství.

autoři: Ivana Milenkovičová , | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio