Neturistický Ammán má svoje kouzlo

Pouliční prodavači čerstvých pomerančových, banánových nebo mrkvových šťáv evidentně berou své povolání jako zábavu. Překřikují se, aby vytvořili dojem konkurence, a za necelé jedno euro vám na počkání vylisují přírodní džus, podají ruku a pohovoří o životě, mají-li na to čas. V rušném centru Ammánu se společenský život uklidňuje až pozdě v noci.

Nedá se říci, že by centrum jordánské metropole bylo krásné. Moderní kamenné nebo betonové stavby téměř zcela potlačily původní byzantskou a římskou architekturu. Na jednom z ammánských pahorků se rozkládají zbytky římské citadely, která tu stojí nejméně dva tisíce let. Na zbytky navazují pozdější arabské stavby, které dokazují přítomnost Arabů v tomto prostoru od nejrannějšího středověku. Vše doplňují nekonečné kilometry domů, které jsou vybudovány většinou z kamene.

V Ammánu je velmi málo zeleně. Je to vyprahlá země a každý se o svůj strom u domu stará tak, aby měl v horkém létě stín.

Z římských časů se kromě citadely zachovaly jen lázně Nymphaeum a impozantní amfiteátr. V dobách jeho vzniku se Ammán jmenoval Filadelfia. Její základy leží kdesi hluboko pod námi, zalité asfaltem a betonem.

Člověk by čekal, že střed metropole bude výstavnější, zatímco směrem k okrajům přibude zchátralých staveb a chudinských čtvrtí. V Ammánu je to přesně naopak. Chudí žijí v omšelých a někdy i poměrně vybydlených domech v centru. I proto tady nenajdete žádné rafinované pasti na turisty, kašírované atrakce nebo předražené restaurace.

Cizinci obvykle posedávají na balkoně kavárny Al-Rashid, která je tu už od roku 1923, a slastně popotahují voňavý kouř z vodních dýmek. Do prvního patra musíte vystoupat po špinavých schodech a projít několika prázdnými místnostmi s otlučenou omítkou. Český hygienik by tady okamžitě padl do mdlob, ale k Ammánu jistá patina patří.

Silný a sladký čaj voní i chutná skvěle a ve večerním chládku je příjemné sledovat z balkonu rej obchodníků a jejich zákazníků na ulici pod vámi. Přízemí, průchody a dvorky skrývají stovky malých obchůdků se vším možným. Vůně parfémů, které vám na přání namíchají na každém rohu, se rychle šíří do všech světových stran a dokáže přerazit i všudypřítomný zápach aut bez katalyzátorů, která se prohánějí, kudy jejich řidiče právě napadne.

Jordánsko je poměrně liberální arabskou zemí. Král Abdalláh II., stejně jako jeho otec Husajn, studoval ve Velké Británii na vojenské akademii. Vládnoucí hášimovská dynastie se přátelí se Spojenými státy, což je vidět. Král je fanouškem sci-fi seriálu Star Trek a dokonce si zahrál v jedné z epizod.

V Ammánu nechybí legendární značky amerických limonád, hamburgery ani další atributy západního stylu. Na ulicích vidíte dívky nejen tradičně zahalené, ale i v kostýmech nebo dokonce v upnutém tričku a velmi krátkých kalhotách. Muži nosí bílé hábity i džíny a kožené bundy. Na jednom plácku jsem dokonce objevil skupinu jordánských mladíků, kteří na veřejnosti popíjeli lahváče. To by v jiné islámské zemi bylo zcela nemyslitelné.

Ammán stojí na několika poměrně strmých kopcích. Noční cestu z centra do hotelu jsme si proto zkrátili taxíkem. Ty jsou opravdu velmi levné. My jsme měli navíc štěstí, že nás do hotelu vzal jiný pasažér, který cestu zaplatil. Cestou jsme ale museli zastavit a počkat, až si nakoupí pivo v jednom z nočních obchodů. Byl to Syřan a doma takové povyražení nemá.

Na závěr nám taxikář rozdal tabulky čokolády - právě se mu totiž narodila dcera a on se chtěl o tuto radost podělit s ostatními. Pro úplnost musím dodat, že dva jiní taxikáři se nás pokoušeli trochu natáhnout. S komickými výmluvami odmítali spustit taxametr a místo jednoho dolaru chtěli asi čtyři. Měl jsem podezření, že určitě museli být někdy předtím v Praze. Ale to už je úplně jiný příběh.