Není žánr, kterým bych opovrhoval, říká skladatel Petr Wajsar

Skládá od devíti let. Jazz, populární hudbu a skladbu studoval na konzervatoři Jaroslava Ježka a na AMU. Hrál v Originálním Pražském Synkopickém Orchestru, zajímá se o elektronickou hudbu a skládá soudobou klasiku. S Lucií Výbornou si povídal o experimentu v hudbě, vokální tvorbě a bohémském přístupu k životu.

Petr Wajsar zahájil rozhovor s Lucií Výbornou předvedením palety zvuků, v jeho terminologii tzv. vokálních perkusí. „Když člověk zkouší, ze začátku si připadá jako blázen, ale to je na tom to krásný,“ smál se Petr a pokračoval: „Když mě v metru napadne, že bych měl cvičit, začnu si potichu brumlat. A na ulici cvičím i bicí party.“

Jsou Skety sobecké skety? Odpovídá kapelník Petr Wajsar

Petr Wajsar

Je něco mezi živlem a přírodním úkazem. Skládá hudbu pro Pražské jaro i jazzové „ulítlosti“ pro skupinu Skety. Hraje na klavír a přitom zbožňuje elektroniku. A sám o sobě prohlašuje, že je pravověrným rockerem. V Petru Wajsarovi je zkrátka těžké se vyznat.

Zkušenosti nabral ve vokálním ansámblu Skety, které dala dohromady Veronika Bítová. Tvoří ho kamarádi z vyšší odborné školy Jaroslava Ježka. „Skety představují moderní a capellu. Je to sbor lidských hlasů a používáme kytarové krabičky na elektronické změny hlasů,“ vysvětluje Petr Wajsar. V současnosti zabírají velkou část jeho profesního života a on sám ji chápe jako výzvu interpretační i kolegiální. „Všichni jsme velké osobnosti, ale stali se z nás kamarádi, trávíme spolu čas i mimo kapelu.“

Petr Wajsar většinou skládá hudbu u počítače, rád ale i na cestách autem. „Byl jsem jeden z prvních lidí, kteří využívali počítačovou notaci, vždycky mě to bavilo. Notační programy člověka nutí přemýšlet víc orchestrálně. Napíšete věci, které by na piánu nešly zahrát,“ vysvětluje. To člověka pudí k experimentu, a jak říká skladatel, je ideální, když člověk dostane příležitost ke zkoušení. „Do šuplíku se skládá těžko. Mám štěstí, že mohu svoje hudební myšlenky uplatnit,“ dodává Petr.

A jak bude vypadat hudba budoucnosti? Odpověď mohl dát koncert Wajsar. Trojan. Reindl. Clarinet Factory & PKF ve Veletržním Paláci: „Hudba je pořád složitější a složitější a složitější – a pak spadne dolů a je z ní čirá jednoduchost. Dnešní orchestrální hudba je brutálně složitá, takže přerod se blíží. Náš projekt obsahoval oba póly. Šli jsme pořád z pekla do nebe. Myslím, že se to povedlo.“