Nemáte lejstro, nejste herci!
Parlament by měl být úctyhodnou institucí, v níž vznikají zákony, které mají vylepšit standard našeho života, zvýšit naši bezpečnost nebo schválit důležité mezinárodní dokumenty. Podmiňovací způsob je v tomto případě zcela na místě. Parlamentní dřina totiž zřejmě na některé poslance nepůsobí dobře, a to pak vznikají návrhy zákonů, nad kterými rozum zůstává stát.
Polští lidovci nejsou stranou, která se snaží upoutat pozornost za každou cenu. Tiše si prosazují své zájmy v zemědělství, kde se točí velké peníze z evropských fondů, a do jiných oblastí se moc nepletou. A tu najednou blesk z čistého nebe. Skupina lidoveckých poslanců odevzdala předsedovi dolní komory návrh zákona, který stanoví, kdo je hercem.
Podle poslance Stanislawa Rakoczyho je to pouze ten, kdo ukončil vysokou hereckou školu a má na to certifikát. "Herecké kruhy očekávají jasný signál, že ti, kdo jsou herci, se tak budou moci opravdu cítit," zdůvodnil svůj návrh poslanec Rakoczy. Je to výraz uznání a respektu vůči skutečným umělcům. Ti, kteří školu nemají, se mohou nanejvýš nazývat ztvárniteli nebo vykonavateli rolí, navrhuje novou klasifikaci herců zcela vážně poslanec.
A bere se také za jejich sociální práva. Podle návrhu zákona by měli pracovat nejvýše deset hodin denně a měli by dostávat podíl ze zisku na představení. Navrhovatel ale zatím nemá jasno v tom, jestli by herci neměli na prodělečné inscenace doplácet ze svého.
Zcela revolučně pak poslanec Rakoczy řeší otázku tradičně nerovného postavení mezi hercem a režisérem. Ten už si nebude moci na chudáky herce tolik vyskakovat. Herec bude mít zákonné právo odmítnout nařízení režiséra, jestliže s ním nebude vnitřně souhlasit. Divadlo bude moci na stálo zaměstnat pouze vysokoškolsky vzdělané herce - s vykonavateli rolí může uzavřít smlouvy o dílo, nebo je postaví před komisi, která jim po složení zkoušek vydá či nevydá povolení k uměleckému výkonu.
Když jsem tuto zprávu z polského Sejmu dočetl až do konce, zmocnil se mě halucinogenní pocit a pro jistotu jsem se podíval do kalendáře na datum. Opravdu tam nebyl první duben. Jestliže poslanecký návrh z dílny koaliční strany projde parlamentem, může se jít spousta polských herců klouzat.
Zaškatulkovat umělce se snažil i minulý režim, řekl mi Daniel Olbrychski, představitel Hamleta, krále Leara a postav z více než 120 polských, francouzských nebo ruských filmů. Jeho akademická studia předčasně ukončilo natáčení filmu Popely režiséra Andrzeje Wajdy v roce 1965.
"Po roce jsem se chtěl poslušně vrátit do školy a zkoušel jsem to. Rektor a profesoři ale poznali, že se ve škole nudím a že už mi nemají co dát. Řekli mi: Ty už si poradíš sám, běž svou cestou. Máš nabídky ve filmu, tak hraj. A k divadlu se jednou stejně dostaneš. Vzdělání se ale opravdu hodí. Jak říkal jeden můj profesor: Skutečnému talentu ani škola neuškodí," uvedl Daniel Olbrychski.
Herce bez diplomu ale neměly rády socialistické odbory, kdysi mocný nástroj vládní politiky. "I po letech, kdy už jsem hrál Hamleta nebo Kmičice v Potopě, jsem neustále narážel na problém chybějícího úředního lejstra. Odbory byly v té době velmi přísné a pořád jsem s nimi měl potíže. Měl jsem méně práv než jiní herci a dostával jsem nižší gáži. Tak jsem si pak udělal jakési externí zkoušky. Vypadalo to tak, že jsem přišel před komisi a chtěl jsem zahrát úryvek z Hamleta. Řekli mi, že to není nutné, protože byli na premiéře," dodal herec.
Návrh lidoveckých poslanců staví do podobné situace desítky současných polských herců a hereček. Díky tomu, že v Sejmu zatím ještě stále převažuje zdravý rozum, není velká naděje, že zákon vstoupí v platnost. Jenom by mě zajímalo, co v parlamentu tak působí na lidskou psychiku, že člověk začíná mít nutkavou potřebu vymýšlet ony nebetyčné pitomosti.
Třeba to má na svědomí nějaká látka v klimatizaci nebo zvláštní druh mravence, který se do Polska přestěhoval z Turecka a podle zpráv tiskových kanceláří se usídlil právě v zadním traktu polského Sejmu.
