Největším úspěchem Navalného je, že Putin vyslovil jeho jméno. Souboj se přesunul na internet, říká novinářka

Český ministr zahraničí Tomáš Petříček odsuzuje brutální zákroky proti víkendovým demonstracím, které se na podporu vězněného aktivisty Alexeje Navalného konaly po celém Rusku. Pomohou zastáncům Navalného sankce, k nimž se chystá Evropská unie? Může se situace v Rusku vyvíjet podobně jako v sousedním Bělorusku? Vladimír Kroc se ptal odbornice na postsovětský prostor, redaktorky Deníku N Petry Procházkové.

Nebylo to ze strany putinovského režimu neprozřetelné, zasáhnout takto tvrdě? Nebylo by pro Kreml vlastně výhodnější nechat toho známého bloggera na svobodě?

Vy teď mluvíte jako člověk racionální, který nemá vůči Navalnému žádnou emoci. Prostě vám je víceméně jedno. Uvědomme si, že v Kremlu sedí muž, Vladimir Putin, který je zmítán obrovskou emocí vůči Navalnému. A jsem přesvědčena o tom, že ač vypadá navenek velmi suverénně a jako robot bez citu, myslím si, že emoce má, a to velmi bouřlivé.

Čtěte také

Proto třeba neříká jeho jméno?

Ano, to už se ale právě změnilo. On už asi dvakrát jeho jméno pronesl, a to si myslím, že je jeden z největších úspěchů Navalného za jeho kariéru vůbec. Že po těch desíti letech, kdy hraje nějakou roli na politické scéně Ruska, teď tedy donutil svého protivníka Vladimira Putina, aby už mu neříkal třeba ‚německý pacient‘, ale aby pronesl jméno Navalnyj.

Kromě jiného ale dělá Moskva ohromnou propagaci Navalného dokumentu Palác pro Putina, který se stal na Youtube hitem, to se nedá jinak označit. Za necelý týden má asi 77 milionů shlédnutí.

Já jsem dneska četla, že už má přes 80 milionů, je to obdivuhodné. Na druhou stranu, srovnávejme: 80 milionů lidí vidělo ten film, určitě mnoho milionů jsou ruští občané, a tito lidé, kteří viděli ten dokument, zůstali v sobotu doma. Ten dokument zřejmě řada lidí sleduje jako něco zajímavého, atraktivního, protože je velice atraktivně udělán.

Čtěte také

Na druhou stranu nepřináší mnoho novinek, něčeho neznámého.

Já jsem ho shlédla velmi pozorně a musím říct, že třeba pro mě – protože tu situaci dlouhodobě sleduji – tam nebylo nového skoro nic. To o tom objektu, o kterém dokument pojednává, je známo zhruba od roku 2010. Bylo to ale zabaleno do dokonalého kabátu, bylo tomu uděláno velké promo a spolu s návratem Navalného do Ruska to působilo, řekla bych, velmi apelativně.

Nakolik se ruským úřadům daří blokovat nebo cenzurovat internet, respektive sociální sítě?

To moc ne. Myslím si, že další veliká změna, kterou můžeme pozorovat v Rusku, je, že už nejde o souboj státu opírajícího se o televizní vysílání a mladších občanů, kteří sedí na internetu. Najednou se to začalo promíchávat, stát se taky pustil do sítě, státní orgány i politici s Putinem sympatizující jsou velice aktivní na internetu. Každý má dnes v Rusku kanál na Telegramu, má vysílání na Youtube. V tomto prostředí si konkurují a nemůžou cenzurovat jenom něco, to by se jim prostě nepovedlo. Prostředí internetu je dostatečně svobodné a souboj, který tam můžeme pozorovat, je strašně zajímavý.

Jak rozsáhlou síť se Navalnému podařilo v Rusku vybudovat? A jaké sankce ze strany Evropské unie či České republiky proti Rusku nyní přicházejí podle Procházkové v úvahu? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.