Nejúspěšnější paralympionik Martin Kovář

30. září 2004

Blahopřání ke třem zlatým, třem světovým rekordům a k tomu, že byl nejúspěšnějším členem naší paralympijské výpravy už si Martin Kovář užil po příletu z Athén a ještě v Athénách dost a dost. Dobrý den. Zkusme se tomu vyhnout a pojďme vzít úvod našeho rozhovoru trochu věcně a možná i pro nějaké dobro věci. Když se olympijský vítěz vrátí domů, jde z jednoho média do druhého, zdobí titulní stránky novin a časopisů. Jaký zájem médií je o paralympijské vítěze?

Host (Martin Kovář): Dneska mě překvapilo, že ten paralympijský zájem je obdobný. Já žiji v překvapení z toho, že na olympiádu přijel premiér, my jsme na to koukali. On byl úplně v pohodě, zajímal se o sport. Byli jsme z toho velmi překvapení, když tam přijela paní ministryně Buzková, že tam přijel pan ministr Škromach. Tím nechci říct, že bychom to vnímali tak, že se tam přijeli s námi vyfotit. Nás to opravdu mile překvapilo a dneska už od rána jsme nadále mile překvapeni tím, že se novináři ptají věcně, že se neptají na extrémy bulvárního typu jako: Odkud jste spadl a proč máte nohu krátkou. Oni se ptají na sportovní záležitosti jakoby profesionálně.

Moderátor (Jan Pokorný): Když se za vámi zastaví přední politici, dá se toho využít i pragmaticky k něčemu, co by se dalo ještě více dělat v České republice pro handicapované lidi a nebo při té příležitosti by to bylo hloupé?

Host (Martin Kovář): Ne, máte pravdu, nebylo by to hloupé a je dobré, i když ten politik vidí, že člověk s velkým handicapem je schopen třeba nějakého výkonu a dokáže to třeba aplikovat do svého resortu. Nemyslím tím teď pana Škromacha. Je dobré vidět, že člověk, který se nějakým aktivním způsobem života sám sebe zdokonaluje a pohybuje se někam dopředu, že žije plnohodnotný život jako kdokoliv jiný a stejně jako Honza Železný a Květoslav Svoboda dokáže i sportovat a stejně dokáže chodit do práce. Je dobrý, když to ten člověk z veřejného života vidí.

Moderátor (Jan Pokorný): Tady před vámi leží 3 vaše zlaté medaile z Athén. Dá se jich ještě nějak marketingově využít v tom pozitivním slova smyslu?

Host (Martin Kovář): Ještě nemám asi nějakého správného marketingového poradce. Já kamarádím akorát s Lukášem Polertem a to odmalička, tak se s ním možná pobavím, kde má toho kupce. Ne, nikoliv, prostě je to nějaký cíl, kterého se podařilo dosáhnout a je to nějaké završení čehosi. Já se cítím poměrně už starým sportovcem a ty medaile i bolely, já si jich velmi vážím.

Moderátor (Jan Pokorný): Která z nich bolela nejvíc?

Host (Martin Kovář): Nejvíc bolela ta na 200 metrů kraulem, to byl poměrně dlouhý výlet pro handicapovaného plavce, kterému funguje v podstatě pořádně jenom jedna ruka. Navíc jsem postupoval z posledního místa dopoledních kvalifikací a v tom finále se povedlo optimálním načasováním formy a diskuse s trenéry šlápnout do toho tak, že jsem tomu Číňanovi nakonec uplaval na posledních 30 metrech.

Moderátor (Jan Pokorný): Zkuste člověku, který plave rekreačně, vysvětlit, jak to, že v kraulu nemáte konkurenci?

Host (Martin Kovář): Neskromně bych řekl, že to plavu nejrychleji, ale dejme tomu, že je za tím opravdu těch 10, 12 let tvrdé přípravy, hodně silové přípravy, protože člověk z handicapem plave i za tu část těla, která mu nesloužím, nekope nohama, nefunguje nám leckdy leccos to, co funguje zdravému plavci. Takže je za tím asi hodně dřiny a hodně metodické, technické práce, je za tím i možná už dneska i česká plavecká škola, která je ve světě respektovaná.

Moderátor (Jan Pokorný): Vy jste ten svůj třetí cenný kov symbolicky věnoval handicapovaným dětem z plaveckých středisek sdružení Kontakt BB, jehož jste spoluzakladatelem. Může být tahle symbolika v něčem i praktická pro ta střediska?

Host (Martin Kovář): Já myslím, že ano. Velmi děkuji za podporu, které se nám z Čech dostávalo, a ohlasy od těch dětí, od maminek a od jiných dalších sportů nejenom plaveckých, jsme rádi, že jsme byli vidět a že jsme možná byli v určitou chvíli pro ty děti a nebo pro vůbec lidi z handicapem možná v určitou chvíli vzorem, velmi si toho vážíme. Tohle by se možná dalo marketingově využít, ale chceme to dostat spíše do polohy toho normálního, že je docela dobré si jít zaplavat a nebýt zužován handicapem, schody a ostatními bariérami.

Moderátor (Jan Pokorný): Znáte jistého 10letého Vítka Šaška z Lubence?

Host (Martin Kovář): Určitě.

Moderátor (Jan Pokorný): Řekněte mi o něm něco.

Host (Martin Kovář): Vítek Šašek je absolventem a dneska frekventantem karlovarského střediska. Já si myslím, že už mi pomalu asi uplave, protože plave velmi rychle. Myslím, že nám držel palce a že nám od něho přišel pozdrav.

Moderátor (Jan Pokorný): Jaké je to třeba pro vás osobně učit se dvakrát v životě plavat?

Host (Martin Kovář): To je zvláštní. Ten život před a po, my to moc neradi dělíme, když se někomu něco přihodí, někdo má třeba handicap od narození, takže se prostě naučí jednou plavat a pořádně. Já jsem se učil plavat dvakrát, jednou mě naučil plavat táta a jednou mě naučil plavat Honza Nevrkla a obojí bylo velmi blízký, shodnou okolností i ten táta, i ten Honza Nevrkla koukali na tu dvoustovku kraula v Athénách. Nicméně ty pocity jsou zvláštní určitě, začíná to všechno znovu i v tom bazénu a někdy i v tom životě.

Moderátor (Jan Pokorný): Jedno asi měly olympiáda a paralympiáda společné, a to, že ani vám se nevyhnula dopingová aféra. Šlo tam o to, že kontrolou při tréninku neprošli 2 vzpěrači z Ázerbajdžánu. Co tomu říkáte?

Host (Martin Kovář): Já jsem z toho smutný, že prostě manýry olympijské a sportovců z nepostižených přebíráme i my handicapovaní sportovci. Prostě ve štvanici za medailemi, možná za penězi, za úspěchem se šáhne i po nedovoleném prostředku. Já jsem šel okamžitě na dopingovou kontrolu, byl jsem na dopingu hned po odplavání mé první disciplíny. Všechno je v pořádku. Ještě nás to ani nenapadlo to zkusit.

Moderátor (Jan Pokorný): Když porovnáte Atlantu, Sydney a Athény, kde jste se cítil víc bezbariérově?

Host (Martin Kovář): To je hezká otázka. Jako plavci se musím opravdu přiznat k tomu, že ta Austrálie, jaká je úžasná záležitost, plavecký národ, mají krásné centrum, mají kolem sebe moře, takže ta voda je obklopuje, oni jsou takové ryby, tak tam jsem se cítil já osobně nejlépe. V Řecku zase bylo teplo a jsou takoví divočejší, Amerika mi nic moc neříká.

Moderátor (Jan Pokorný): Před olympijskými hrami v Athénách to vypadalo, že se do Athén stěhuje polovina armády celého světa. Jaké to tam bylo za vás?

Host (Martin Kovář): My jsme to brali jako nutnost. Samozřejmě nám to zužovalo život, prohlídky pořád na všech sportovištích. Cítili jsme se asi bezpečněji, když s námi jezdili policajti. Když jsme omylem nastoupili do autobusu s Američany nebo s Izraelci, tak už to bylo opravdu téměř k nevydržení, nicméně prostě to bereme jako součást tohoto světa, který je divný v tomto.

Moderátor (Jan Pokorný): Co jste říkal závěru paralympijských her, kde program byl omezen kvůli tragické havárii školního autobusu dětí, které zrovna jely na paralympijské sportoviště?

Host (Martin Kovář): My jsme se to dozvěděli zrovna na sportovišti, kam zřejmě asi ten autobus mířil. Moc nás to mrzí, měli jsme tam i takovou debatu, jestli to není tak trošku poplatný chaosu jižanského, možná i balkánského způsobu jízdy. V Řecku se jezdí velmi odvážně a bylo nám to moc líto.

Moderátor (Jan Pokorný): Co budete dělat dál? Dnes jste na tiskové konferenci důrazně říkal, že s velkým sportem končíte.

Host (Martin Kovář): Asi už na velké závody jezdit nebudu, cítím se trošku utahaný, budu odpočívat. To všechno, co jsem odkládal až po Athénách, až nebudu muset denně dvakrát chodit na trénink, možná jsem trochu zanedbávali práci, čeká mě toho docela dost. Je přede mnou i nějaká výzva, co se týká třeba ještě nějaké změny někam odjet. Nevím, mám nedostižný problém se svojí angličtinou a občas se za to stydím a tak.

Moderátor (Jan Pokorný): Jan Železný po návratu z Athén se rozhodl kandidovat na předsedu Českého olympijského výboru. Je to výzva?

Host (Martin Kovář): Já jsem rád, že to udělal. To jeho renomé je určitě i pro český olympismus přínosem i ve světě. Myslím si třeba, že tyto výzvy jako v osobních ambicích se někde projevovat se mě netýkají, ale my jsme to nakousli, tak si třeba myslím zrovna, že ten olympijský a paralympijský svět k sobě nemá tak daleko, jak to někdy vypadá, a že všichni plaveme v jednom bazénu a závodíme o jedny medaile a možná by se to třeba i za éry Honzy Železného mohlo přibližovat, jak je to někdy ve sportovně vyspělých zemích.

Moderátor (Jan Pokorný): Sedíme spolu v salonku na pražském ruzyňském letišti. Kdyby tady pro vás nebyl autobus, zkuste popřemýšlet, jak byste se po svých dostal odtud třeba do budovy rozhlasu na Vinohradech?

Host (Martin Kovář): Je to z kopce, tak ono by se tam dojelo za nějaký čas. Nicméně obtížně bych hledal bezbariérový autobus. Zřejmě by to odnesl o to dražší dojezd taxíkem. Nešlo by to normálně.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem pořadu O kom se mluví byl trojnásobný paralympijský vítěz, plavec Martin Kovář. Děkuji za odpovědi, na shledanou.

Host (Martin Kovář): Já děkuji za pozvání.

Moderátor (Jan Pokorný): I dnes můžete vyjádřit své názory, dojmy, pocity či připomínky. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Libor, Třebíč. Já osobně se s Martinem Kovářem znám, byl jsem s ním v roce 1989 v Hrabini, jestli si na to pamatuje. Jinak bych chtěl říct jenom, že hluboce skláním klobouk.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za telefonát. Hezký den. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Hrubeš, Srnojedy. Já bych chtěl navázat na svého předřečníka. Také bych chtěl hluboce smeknout před našimi paralympioniky a chtěl bych říct, že by měli být vzorem nám všem ostatním, jak se dokáží poprat nejenom se svým handicapem, ale i s tím sportem a přivézt ještě zlaté medaile a mít úspěchy na celosvětových fórech. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky, na slyšenou. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Dobrý den, posluchač z Ostravy. Prosím vás, já si velice vážím našich paralympioniků, získali spoustu medailí. Akorát mě štve jedna věc. Naši normální olympionici dostávají za to nějakou prachatou odměnu a docela tučnou. A ti chudáci, kteří tedy přes svůj handicap dosahují daleko větších výsledků, co se týká počtu medailí, nedostávají prakticky moc.

Moderátor (Jan Pokorný): Něco dostanou, ale tolik, jako olympionici rozhodně ne.

Názor posluchače: No určitě, protože olympionik má za zlatou milion, půl milionu za stříbrnou a tak dále. A ti chudáci, pro které je to smysl života, že reprezentují a skutečně dělají více než ti normální, tak jsou málo odměňovaní, tak já bych tedy byl pro to, aby jim něco dali navíc, alespoň v tom smyslu, že by je více podporovali a tak dále, aby si nemuseli shánět sponzory a nějak žebrat u veřejnosti.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za to, že jste zatelefonoval. Na slyšenou. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, tady je Vladimír z Prahy. Já jsem chtěl smeknout klobouk dolů před našimi paralympioniky a chtěl jsem jenom krátce. Jezdí z Ruzyňského letiště 2 bezbariérové linky městské hromadné dopravy. To je všechno, na slyšenou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Dobrý den.

Názor posluchače: Duchoň, dobrý den. Prosím vás pěkně, já jsem chtěl panu Kovářovi dodatečně poblahopřát. Jsem v důchodovém věku a chtěl jsem říct jako to říkají ti přede mnou. Hluboce si ho vážím nebo vůbec všech si vážím těch paralympioniků. Vím, co to je za vůli, když člověk se chce přinutit i v tom důchodovém věku k nějaké aktivitě. A co když mají takovýhle handicapy? Opravdu si ho vážím a všech, kteří takhle jsou. Gratuluji jim dodatečně. Na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Děkujeme. Dobrý den, tady je Radiožurnál.

Názor posluchače: Posluchačka z Olomouce, dobrý den. Prosím vás pěkně, já to považuji za populismus, já si myslím, že ve skutečnosti nějaký úspěch postižených sportovců vůbec nikoho nezajímá. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Dobrý den, kdo se dovolal?

Názor posluchače: Dobrý den. Já velice krátce. Tady zazněl hlas, že jsou to chudáci. Já si myslím, že jsou to lidé mimořádně dobře vybaveni a jsou úžasně šťastni a my bychom jim mohli závidět. Nesouhlasím, že to jsou chudáci. Ano, ty prostředky, to je jedna věc, ale na druhé straně vyhrát cokoliv je neskutečně báječný pocit. Já jim všem blahopřeji, nejsou to podle mě chudáci, jsou to mimořádní lidé a my bychom nějakým způsobem si z nich měli vzít příklad. Díky.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Další telefonát, prosím. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, já chci jenom poděkovat všem paralympionikům, že nás takhle ukázali v tom olympijském studiu.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za poděkování. Mějte se hezky. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Jelínek. Já bych navázal na toho pána předtím, co mluvil. Je vidět celý přístup společnosti k tomu, když byla olympiáda, Česká televize tomu věnovala 24 hodin denně. Sportovcům, kteří dovezli mnohonásobně více medailí, se v televizi a v rozhlase věnovalo 10 minut denně. To svědčí o tom, jak společnost si těchto lidí váží. Děkuji vám.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme i za tento názor. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Malík u telefonu. Já bych chtěl k těm dvěma předřečníkům přede mnou. Myslím si, že ta paní, co volala a říkala, že je to populismus, že nemá pravdu. Hodně lidí se o to zajímá. Já osobně obdivuji ty lidi, smekám před nimi. S dalším předřečníkem nemohu ale souhlasit, protože on řekl, že to jsou chudáci. Nejsou to chudáci, jsou to obdivuhodní lidé. Pokud budeme říkat chudáci, budeme je vyčleňovat ze společnosti, to nejde. Ti lidé si zasluhují náš obdiv, ale nejsou to chudáci, jsou to naši spoluobčané.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky, na shledanou. Haló, dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Jaromír Šedina, Praha. Já v podstatě souhlasím s tím pánem, který mluvil přede mnou. Nicméně jenom bych chtěl reagovat na tu paní, která mluvila o populismu. Tohle rozhodně není populismus. Ti lidé jsou úctyhodní a važme si jich a buďme rádi, že je máme.

Moderátor (Jan Pokorný): Dobře, děkujeme. Prosím, další telefonický ohlas.

Názor posluchače: Tady Petr z Duchcova. Já jsem náhodou také ochrnul až na stáří, tak vidím, co to je. Hluboce si vážím tady těch lidí. Když jsem koukal na německou televizi, která to přenášela, tak jsem tomu nemohl ani věřit. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Dobrý den.

Názor posluchače: Dobrý den, Mok u telefonu. Já bych chtěl pozdravit pana Kováře. Jsou to úspěšní sportovci všichni a tu pani v tom Olomouci bych chtěl pozdravit a nepřeji jí nic zlého, ale mohla by si to zkusit na vozíčku jeden den. Děkuji, na shledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Předposlední telefonický názor, prosím, dobrý den.

Názor posluchače: Moravec, Roudnice, dobrý den. Já vám děkuji, pane Pokorný, za vaše pořady, že zvete takový naše borce, žádní chudáci to nejsou. Zvěte také zakladatele jako je doktor Smetana a jiní, kterým dneska už je 70 let, kteří byli u zrodu. Děkuji.

Moderátor (Jan Pokorný): Na slyšenou. Poslední telefonický názor. Dobrý den.

Názor posluchače: Tuček, dobrý den. Já bych hrozně rád poblahopřál Martinu Kovářovi a vůbec těmto paralympionikům. Chtěl bych k tomu říci tohle. Ti lidé nejenom že jsou úctyhodní, ale je vidět, že to mají v hlavě opravdu velmi dobře srovnané a měli bychom se všichni zdraví zamyslet, abychom dokázali žít aspoň jako žijí oni.

Moderátor (Jan Pokorný): A tím končí dnešní vydání pořadu O kom se mluví.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jap
Spustit audio

Více z pořadu