Nebezpečný život romských sběračů
Někdo tomu říká krádež, jiný zase boj o holé přežití. Každý den totiž vycházejí z romských osad na Slovensku karavany lidí, které pátrají v okolních lesích po dřevě, kterým by vytopily své skromné příbytky. Zvlášť přímo pod Vysokými Tatrami je zima tuhá a do osad v polích vane ostrý vítr, který chlad ještě násobí. Sběrači dřeva riskují vězení a dobře to vědí. Jinou možnost, jak zahřát své děti, ovšem nemají.
Prodírám se křovinami asi tři kilometry za osadou Rakúsy. Pořádný les široko daleko není, a tak sběrači odcházejí až do zamrzlých bažin, kde rostou náletové dřeviny. Měkké dříví asi dvakrát dobře nehoří, ale pořád lepší než nic. Ozývá se praskot, tupé údery a pokřiky v romštině. Jsem na místě.
Mezi stromy stojí muž se sekerou a nedůvěřivě si mě prohlíží. Přicházejí ostatní, moje zelená bunda se jim asi nelíbí. Brzy však poznávají, že nejsem lesník ani policista. Vlado odloží sekeru, bere si cigaretu a s chutí potáhne. "Sbíráme načerno. Strach mám. Když nás chytí, tak řekneme, že sbíráme jen to, co leží na zemi," říká.
Většina z chlapů už ve vězení byla. Třeba Laco seděl kvůli tomu, že neposílal děti do školy. I teď mu s dřívím pomáhá čtrnáctiletý syn. "To jen dneska. Jednou za měsíc můžu napsat do školy omluvenku," vysvětluje.
Kvůli krádeži dřeva se dostal za mříže Alojz. Šest měsíců si poseděl za to, že podřezal vzrostlý strom. "Je to tam lepší, je tam teplo," směje se několika posledními zuby.
Jenom někteří z mužů mají sekyry, ostatní lámou dřevo holýma rukama. Hromady větví stáhnou hadrovým popruhem, naloží na záda a brodí se sněhem domů. V létě si zásoby nedělají, to není jejich styl. "Chodíme každý den. Máte pravdu, že v létě je to jednodušší. Ale to máme jinou práci," říká Laco a Vlado dodává: "V létě je horko."
Chlapi riskují nepříjemnosti kvůli jednomu euru. Přesně tolik stojí lístek vydaný lesním úřadem. S povolenkou pak mohou sbírat větve tři měsíce v určeném polesí. "Jenom jedno euro a oni na to kašlou," říká respektovaný představitel osady Maroš Oráčik u kamen ve svém malém domku. Sám by v zimě na dříví nikdy nešel. "Normálně jsem si koupil patnáct metrů v létě, vyšlo mě to na necelých sto eur," tvrdí.
Romové a krádeže dřeva jsou každou zimu tučným mediálním soustem. Před pár dny se psalo o tom, že lesníci v Tatranském národním parku vyčíslili roční škody na sto tisíc korun (4255 eur). Ovšem v porovnání s krádežemi ve státních lesích je to směšné. Například v Liptovském Hrádku zmizelo vloni dřevo za 20 miliónů korun (770 tisíc eur) a z podivných kšeftů policie nikoho ani neobvinila. A to zloději na rozdíl od Romů do lesa nemuseli ani vkročit.
Zvětšit mapu: Rakúsy s romskou osadou
