Na Západě je kompromis úspěchem, u nás se bere jako prohra, říká Prouza. Kdo tahá v Bruselu za nitky
Možnosti Česka prosazovat své zájmy v připravované evropské legislativě závisí do velké míry na tom, jak čeští politici, diplomaté a úředníci dokážou shromažďovat informace a už předem v zákulisí vyjednávat. Jenže právě v tom má Česko stále mezery. Kdo má v evropských institucích skutečný vliv? Kdo v pozadí tahá za nitky a co by mělo Česko dělat, aby bylo vlivnější? O tom je první speciální letní díl Bruselských chlebíčků.
V srpnu unijní instituce nezasedají a ve stádiu hibernace je na pár týdnů také české předsednictví. Autoři podcastu se proto rozhodli rozebrat nadčasové téma - vliv Česka v Bruselu - a to společně s hostem, prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomášem Prouzou, který za vlády Bohuslava Sobotky z ČSSD působil jako státní tajemník pro evropské záležitosti neboli šerpa.
Prouza se tak přímo účastnil klíčových vyjednávání. „Šerpa musí znát své protějšky, musí s nimi mluvit téměř neustále, musí ty vztahy mít nastavené tak, že stačí jedna SMS. To ale nejde udělat jen po telefonech. Znamená to taky, že musí objíždět jednotlivé členské státy, musí se se svými protějšky potkávat, musí s nimi něco prožít, aby potom mohl tu SMS napsat,“ vysvětluje bývalý český „Pan Evropa“.
Nejdůležitějším číslem uloženým v telefonu šerpy je podle něho kontakt na šéfa kabinetu předsedy nebo předsedkyně Evropské komise. „To je člověk, který dokáže vytipovat, kde jsou ty největší citlivosti, kde je potenciální největší průšvih. A když se dokážete domluvit s šéfem kabinetu šéfky komise, tak pak víte, že máte sedmdesát procent práce hotovo,“ zdůrazňuje Prouza.
V době, kdy on byl tímto šerpou, působil jaké šéf kabinetu Jeana-Claudea Junckera německý právník Martin Selmayr. „Ten byl někým obávaný, jinými vyzdvihovaný. Byl to takový kardinál Richelieu Evropské komise,“ připomíná Filip Nerad, který v té době působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu. Dnes už nikdo s takovým vlivem v unijní metropoli podle Tomáše Prouzy ale není.
A kdo z Čechů patří v současnosti mezi nejvlivnější lidi v Bruselu? V podcastu padají jména místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové, velvyslance Jaroslava Zajíčka nebo spoluautora taxonomie Martina Špolce, který je vedoucím oddělení pro udržitelné finance na Generálním ředitelství pro finanční stabilitu.
Podle Prouzy ale Češi stále chybí na vyšších kvalifikovaných pozicích v rámci evropských institucí. Česko například ještě nikdy nemělo generálního ředitele jednoho z ředitelství Evropské komise ani šéfa kabinetu některého z eurokomisařů.
Otázkou ale je, zda jsou vůbec posty v evropských institucích v Česku vnímané jako prestižní práce. „Neznám mnoho vysokoškoláků, kteří by toužili po tom dostat se do institucí Evropské unie, žít v Bruselu,“ podotýká Zdenka Trachtová.
V Česku je podle Prouzy také špatně nastavený přístup k vyjednávání. „V západní Evropě je kompromis vnímán jako úspěch. Zatímco, když řeknete v Česku, že jste dosáhl kompromisu, je to vnímáno jako prohra. A to je to absolutně základní nepochopení celé evropské debaty. V Čechách, když neprosadíte všechno, co chtělo Česko, tak jste vnímaný jako neschopný.“
Podle Viktora Daňka problém začíná už v české veřejné debatě o Evropské unii. „Platí to, že úspěchy jsou vždycky národní, ale když se něco nepovede, tak se to svede na Brusel. O Evropské unii mluví v Česku málo. A když už se o ní mluví, tak propálíme ohromné množství času zbytečnými debatami o často podružných detailech a vyvracení zbytečných mýtů, například že Čechům zakazuje Brusel rum, myslivcům broky nebo teď z nedávné doby nesmysl o vybíjení stát v Nizozemsku kvůli klimatu,“ uzavírá současný bruselský zpravodaj Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
