Na zahradu se sneslo hejno pestrobarevných holubů. Jejich tajemství znají Jesús a Riverín

Čtěte také

V káhirských věžích chovají holuby. Manželka sem po strmých schodech nevyleze, raduje se Muhammad

Klepu kovovým klepátkem na dveře rodinného domu, ve kterém prý žije chlapík, který má barevné holuby. Ti mi totiž před pár dny přistáli přímo na dvoře. Představte si situaci, že večer přijdete domů, otevřete bránu a spatříte obrovské barevné hejno holubů, jak se přemisťuje z místa na místo. Ta jednolitá masa zároveň hlasitě vrká a létá z ní barevné peří.

Holubáři Jesús a Riverín

Když mi konečně otevře mladá žena, dozvím se, že holuby chová její bratr Jesús, který momentálně není doma. Nechávám mu svoje číslo a čekám, že mi Jesús zavolá. Jeho sestra mi ještě stačí říct, že barevných holubů má její bratr plnou půdu, ačkoli ona sama má z ptáků fóbii.

Prezident holubářského klubu José Rivero Muňoz (uprostřed) s trofejí ze soutěže|foto: Archiv Riverín, Český rozhlas

Po pár dnech mi Jesús skutečně volá, ale sdělí mi, že na rozhovor o barevných holubech je vhodnější prezident jejich holubářského klubu. To už slyšíte mluvit Riverína, jak prezidentovi tohoto klubu přezdívají.

José Rivero je devětadvacetiletý upovídaný sympaťák. Vysvětlí mi, že v den, kdy jsem našla barevné holuby u sebe na dvoře, je právě trénovali. Tito holubi jsou totiž soutěžní. Soutěž spočívá v tom, že holuby následují vypuštěnou holubici a mají u ní setrvat co nejdéle. Trvá to dvě hodiny a každá minuta se boduje.

Za holubicí na kraj světa... nebo na dvorek

Ať už holubice letí, oddychne si na stromě anebo sletí na zem, správný holub ji musí následovat. No a dotyčná holubice si to tehdy namířila právě ke mně do dvora. A za ní desítky holubů.

Členové holubářského klubu, kteří si své holuby barví, aby je mezi ostatními v soutěži rozeznali|foto: Archiv Riverín, Český rozhlas

Odpověď na otázku za milion, tedy proč jsou holubi pestrobarevní, už tuším, a vy asi také. Je to proto, aby je v soutěži rozeznali rozhodčí. Holubář Riverín mi totiž tvrdí, že chovatelé si své holuby poznají. On sám vlastní momentálně alespoň čtyřicet dospělých holubů, holubí páry a jejich mladé. Každý holub navíc má svoje jméno.

Nelétat příliš vysoko!

Riverínovi září oči, když mi s vášní vypráví, jak se holub dá rozeznat podle tvarů zobáku, očí, hlavy či dokonce víček. Povídá mi o tom, že holubi jsou od přírody monogamní, ale oni je v tom, aby za svojí holubicí letěli až takříkajíc na kraj světa, ještě trénují.

Říká mi také, že holubi nemají rádi holubice, které lítají příliš vysoko. No prosím, a hned mě napadají paralely s lidmi. Rychle však myšlenku opustím a dohodneme se s Riverínem, že na podzim, kdy opět začnou soutěže ve vypouštění barevných holubů, se přijdu podívat.