Na ulici jíte na vlastní riziko, vědí Egypťané a za tradiční jídla se někdy stydí. Změnit se to rozhodl jeden talentovaný šéfkuchař

Mustafa Rifáí udělal kariéru v USA, vařil tam ve světových hotelech a přednášel na hotelových školách.Po návratu do Egypta se rozhodl zkulturnit pouliční egyptskou kuchyni
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mustafa Rifáí udělal kariéru v USA, vařil tam ve světových hotelech a přednášel na hotelových školách.Po návratu do Egypta se rozhodl zkulturnit pouliční egyptskou kuchyni

Pouliční jídlo si v exotických zemích dávají jen otrlejší cestovatelé. Z pouliční stravy má ale respekt i čím dál víc samotných Egypťanů a obavy je nahánějí do sterilních fastfoodů. Své oblíbené tradiční jídlo by si přitom dali rádi. A právě tyto nálady vycítil jeden kuchař světového formátu a egyptskou pouliční stravu zkultivoval.

„Hodně lidí by si dalo lidové jídlo na ulici, ale nevěří tomu. Takže jsou rádi, že si teď totéž můžou dát tady, na spolehlivém místě. Já už teď na ulici také nejím,“ vysvětluje mi s úsměvem Randa a velkou naběračkou nandavá do nerezových misek košarí, egyptské lidové jídlo z rýže, čočky, těstovin a cizrny.

Tahle restaurace se stejně jako několik jejích dalších poboček nachází v lepší káhirské čtvrti. Stejné jídlo by na ulici stálo třetinu ceny.

Čtěte také

Design restaurace je velmi nápaditý a vkusný, dlažba a nábytek odkazují na staré káhirské domy a v prosklené stěně do ulice jsou zabudované staré dřevěné dveře, nejspíš z nějakého zbouraného činžáku z 19. století.

Košarí vaří v Káhiře na každém rohu. Mnozí Egypťané ale levným vývařovnám nevěří. A právě jim udělal radost projekt na renesanci tradičních jídel profesionálním podání

Americký sen si splnil doma v Egyptě

Šéfkuchař restaurací Zooba Mustafa ar-Rifáí žil 15 let ve Spojených státech, kam odjel studovat sociální práci, v jedné restauraci si při studiu přivydělával mytím nádobí a tak přičichl ke kuchyni. Nakonec svůj obor vyměnil za kuchařství a vypracoval se postupně až na šéfkuchaře velkých mezinárodních hotelů.


Lidé se tu dokonce za svá tradiční jídla začali stydět, jako by na nich bylo něco špatného.

Svou vlastní rodnou kuchyni začal poznávat až po návratu domů. „Když jsem se vrátil do Egypta, zjistil jsem, jak je egyptská kuchyně strašně zanedbaná. Lidé se tu dokonce za svá tradiční jídla začali stydět, jako by na nich bylo něco špatného,“ vysvětluje, proč se s kamarádem rozhodli s jejím nedobrým stavem něco udělat.

„Manželka se se mnou hádala, říkala: ‚Jak můžeš nechat svou kariéru světového kuchaře!? Vždyť nám s těmi fazolemi a faláfelem uděláš u lidí akorát ostudu. A ty si myslíš, že ti za to někdo zaplatí třikrát tolik než na ulici?‘“ usmívá se Mustafa.

Čtěte také

Obavy jeho ženy se nenaplnily a nový koncept slaví v Egyptě úspěch. „Začali jsme lidem vysvětlovat, odkud máme zeleninu, z jakého zdroje pochází maso, ze kterého vaříme. A Egypťany to začalo zajímat. V poslední době se otevírá stále víc podniků, které jsou takhle zaměřené,“ pochvaluje si šéfkuchař.

Za kvalitu se platí

Sedám si k jedinému společnému stolu pro dvanáct lidí, objednávám si z designového menu velkou porci košarí a tradiční rýžový pudink. V Mustafově provedení je ale vylepšený o oříšky, hrozinky, kokos a kousek sladkého pečiva.

Nápaditý design káhirských restaurací Zöoba

Vedle mě sedí doktor Nabíl, bydlí prý nedaleko odsud. „Tady je to jídlo kvalitní a je z čistých surovin. Je přesně takové, jaké si ho vařím doma,“ říká s tím, že tady si může být opravdu jistý, že jídlu nic není. Připouští, že je sice trošku dražší, to mu ale nebrání pustit se s chutí do misky plné fúlu, tedy rozvařených fazolových bobů.

A číšník mu ještě přináší egyptské chlebové placky – jak jinak než pečené přímo tady v restauraci.