Na severu Evropy znovu ožívá sámština
Sámové jsou malý národ žijící na samém severu Evropy. Většina je zná spíše pod starším označením Laponci. V severských jazycích má však toto označení hanlivý význam, znamená něco jako hadráci. Osud Sámů byl opravdu nelehký. Po dlouhá staletí čelili tito polární kočovníci útlaku. Norové se jim snažili vnutit vlastní kulturu i zvyky, zakazovali jim dokonce i mluvit vlastní řečí. Posledních třicet let zažívají Sámové své národní obrození a mladí i staří se znovu učí jazyk svých předků.
V kroužku sedí půl tuctu studentů a opakují po učitelce říkanku v sámštině. Její smysl je jednoduchý: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět šest, sedm, osm, devět, deset – tolik prstů mám. V knihovně v Tromso právě začíná kurz sámštiny – jazyka, který byl ještě před třiceti lety úředně zakázán a dnes zažívá doslova renesanci.
„Když jsem byla malá, chodili k nám občas Sámové na návštěvu. Byli to naši vzdálení příbuzní. Nosili barevné kroje a já na nich mohla oči nechat. Líbila se mi i jejich zpěvná řeč. Když se naskytla možnost naučit se alespoň její základy, neváhala jsem,“ vysvětluje své studijní motivy paní Astrid.
To, že sámsky se dnes učí i mnozí Norové, potvrzuje i učitelka Kaša: „Dospělí studenti jsou většinou etničtí Sámové, kteří se jako děti nemohli naučit své rodné řeči ve škole. Chodí sem ovšem i Norové, kteří se zajímají o původní kulturu, jež byla dlouho potlačována.“
„Je to úžasné, vždyť ještě před třiceti čtyřiceti lety norská vláda mluvit sámsky zakazovala. Dnes se sámština stává skoro módním jazykem, mluvit sámsky je in,“ směje se Tor. Pracuje v norské televizi a připravuje reportáže v norštině i sámštině. Sám pochází z regionu, kde se původním jazykem mluvit nikdy nepřestalo.
Několik generací Sámů však dnes svoji rodnou řeč nezná. Bente je zapálený vlastenec, žije v horách nad městem a daleko na pastvu vyhání své stádo sobů. Na svůj sámský původ je náležitě hrdý. Jak však přiznává, s jazykem se začal seznamovat vlastně až nedávno.
Narodil se totiž na začátku 70. let, kdy bylo zakázáno mluvit sámsky. „Ve škole jsem se učil jen norsky. Něco rozumím, ale pořádně mluvit se už asi nenaučím. Je to smutné, moc rád bych uměl řeč svého národa. Mé děti však už sámsky mluví,“ říká s potěšením.
Není to tak dávno, kdy se norská vláda snažila Sámy asimilovat a severské kočovníky násilím usazovala. Obroda sámského národa, který odedávna obývá polární oblasti Evropy, začala až před necelými třiceti lety.
Život Sámů byl vždy spjat s přírodou. Tomu odpovídá i slovní zásoba. „V sámštině existuje šest set výrazů pro sníh. Mnohá označení se liší jen ve výslovnosti. Například ,slata‘ je mokrý sníh, který padá kolmo dolů. ,Sláta‘ je mokrý sníh hnaný větrem. ,Sláta‘ – slyšíš ten vítr?“ snaží se mi Tor objasnit zapeklitosti sámské výslovnosti.
„Sámština je taky starý jazyk, a tak máme sice mnoho výrazů pro sníh, ale nemáme zase slovo pro počítač, auto nebo sněžný skúrt,“ dodává. Hodina sámštiny pokračuje. Po číslovkách se učíme další užitečná slovíčka. Každodenní život Sámů se vždy točil kolem sobů, a tak není divu, že jedno z prvních slov je také ze sobí říše. Učebnou koluje paroží. Bereme je do rukou a opakujeme po učitelce.
Nevím, jestli se mi právě toto slovo bude kdy hodit, ale člověk nikdy neví. Jak říká Katarina Gregorová z univerzitního muzea v Tromso, přes znalost jazyka se i rodák ze středu Evropy může stát Sámem: „Jakmile se výborně naučí tento jazyk, který má osm pádů a připomíná maďarštinu nebo finštinu, může přijít na úřad a říct, že se naučil jazyk a může tedy dostat sámské občanství.“
