Na procházku renesančním hotelem

Jean Philippe Maurizy pracuje v hotelu Cour de Loges už několik let jako concierge, tedy řekli bychom něco jako hotelový domovník - stará se prostě o jeho chod a také se hotelem chlubí. V tuto chvíli mi ukazuje Livre d'Or, tedy něco jako zlatou knihu. Kdo tu bydlel, tak napsal do knihy i pár slov, nebo se jen podepsal. Seznam je dlouhý: Henry Kissinger, Michael Jackson, Phil Collins či Johnny Hallyday a hotel prý milovali i členové skupiny Rolling Stones. Není důvod tomu nevěřit.

Hotel vypadá zvenčí hodně nenápadně. Je přímo maskován v starých uličkách Lyonu, ale když vstoupíte dovnitř, otevře se před vámi nádherný dvůr, který slouží jako lobby - právě ten je předmětem obdivu - má totiž renesanční charakter. Jednotlivá poschodí jsou ze strany otevřená právě do dvora, stoupá se navíc po unikátním renesančním schodišti, a když se dostanete až nahoru, máte dvoreček jak na dlani.

Nelze se tedy divit tomu, že se tady místní zastavují třeba i během procházek po starém Lyonu. "Je to nejkrásnější renesanční dvůr v celé Francii. Obyvatelé Lyonu ho považují za své dědictví, proto sem často chodí, vracejí se sem, ukazují ho svým přátelům a známým jako místo, na které jsou opravdu pyšní, navíc jsme určitě v nejhezčí renesanční čtvrti z celé Francie," říká Jean Philippe.

Hotel leží přímo na pěší zóně. I tady najdete známé kryté pasáže, traboules, které jsou však typičtější pro čtvrť Croix Rouge. Tady v samotném historickém centru si přijdou na své hlavně milovníci Itálie.

"Jsme uprostřed historického Lyonu, což je největší renesanční čtvrt po Benátkách, renesanční prvky vidíte všude kolem sebe a hlavně tady v hotelu, který je tak fotogenický, že se tady točila i řada filmů," říká s pýchou v hlase Romain Raimbault z turistického úřadu v Lyonu.

Nahlížím do pokojů a žasnu. Uprostřed je úžasná vana - navrhoval ji Phillip Starck, okna zdobí těžké, renesanční závěsy, pokoj má zvláštní atmosféru. Ale překvapuje mě, že do něj z okna proniká málo světla - ta tma s renesancí dohromady moc nejde. Součástí hotelu je i zajímavě koncipovaný bazén a nádherná, byť maličká, terasovitá zahrada. Tam už se ale normální turisté nepodívají, to by se tu museli ubytovat.

A jak by se dalo soudit, není to tu levné - jen za garáž zaplatíte pětatřicet eur. Když tady dělají akce, tak se dá sehnat pokoj i za sto devadesát pět eur, ale jinak musíte do peněženky sáhnout hlouběji. Ale možná vám bude stačit dát si přes den kávičku na dvorku, dělá to tak spousta lidí.

Tím šťastným majitelem hotelu je Georges Erich Tischker. Řeklo by se, že se hoteliérstvím a gastronomií zabývá celý život. "Vůbec ne, měl jsem různé aktivity v oblasti taxi služby v Paříži, takže to s hoteliérstvím nemělo nic společného, chtěl jsem ale zkusit něco jiného , bydlel jsem pořád v Paříži, když jsem se dozvěděl , že hotel je na prodej. Tak jsem se o něj začal zajímat. A proč jsem do toho šel? Protože jsem chtěl vytvořit něco unikátního, mimořádného," vysvětluje mi.

Právě tady na dvorku slavného hotelu jsem se přesvědčil o tom, jak jsem nepohotový. A jak je hotel oblíbený. Právě když jsem si u stolku dával kávičku, vynořila se z útrob vysoká postava v teplákové soupravě. Chvilku jsem si ji prohlížel a docházelo mi to jen postupně - na rehabilitaci byl v Lyonu Patrick Vieira, francouzský reprezentant hrající za Inter Milán. Prošel dveřmi a zmizel. Začal jsem hledat mikrofon a vyběhl jsem za ním ven.

Z okna právě odjíždějícího taxíku si Patrick Vieira se zájmem prohlížel toho udýchaného chlapíka ze zklamaným výrazem ve tváři, který právě vyběhl z hotelu.