Na lezení mě vždycky bavilo to, že soupeřem nejsou závodníci, ale sama cesta, přiznává Adam Ondra

Nacházíme se v dolní části Václavského náměstí, kde je start i cíl Pražského mezinárodního maratonu. Co vy a maraton? Láká vás to?

Určitě mě to láká. Nikdy jsem si takovou dlouhou trať nezaběhl. Tentokrát jsem ale nepřemýšlel, že bych běžel. Přece jenom Světový pohár se blíží a do přípravy by to úplně nesedělo.

Čtěte také

Sportovní lezec, který překonává lidské limity. Poslechněte si medailon Adama Ondry

Kolik kilometrů jste nejvíce uběhl, když ne 42? A je vám k něčemu vůbec vytrvalostní příprava, když váš sport je spíš o dynamice a rychlosti?

Uběhl jsem asi 18 kilometrů. A myslím si, že nějakou fyzičku člověk mít musí. Také je to podle mě výborný způsob, jak se aktivně zregenerovat. Takže takový pětikilometrový výklus dělám poměrně často. Na maratonce to ale rozhodně není. Moc je obdivuji.

Netajíte se nijak tím, že pořád u vás vyhrávají skály nad umělou stěnou. Olympijské hry v Paříži jsou tady za rok a čtvrt, ještě před tím Mistrovství světa v Bernu, které bude zároveň první možností kvalifikovat se na olympiádu. Vy jste tuto začínající sezonu označil jako experimentálně tréninkovou. Co přesně to znamená?

Vzhledem k tomu, že v Paříži bude kombinace obtížnosti a boulderingu a z různých důvodů očekávám, že cesty v obtížnosti budou spíše delší a vytrvalostnější, což byly kupříkladu i právě na olympiádě v Tokiu, zaměřil jsem svůj trénink právě na to, abych dohnal svoji vytrvalost na těchto o něco delších tratích, než jsou třeba obvyklé na standardním Světovém poháru.

V Paříži se tedy vyhnete neoblíbenému lezení na rychlost, ve kterém se bude rozdávat samostatná sada medailí. Ta druhá bude za kombinaci boulderingu a lezení na obtížnost, což je vlastně přímo pro vás. Máte radost, že to takto změnili ve váš prospěch?

Čtěte také

Adam Ondra: Český pavouk, který několikrát posunul hranice lezení

Já bych byl nejradši, abychom měli tři sady medailí a tři disciplíny samostatně, což je ta logická varianta, která ale snad bude na olympiádě v Los Angeles v roce 2028. Ale jinak kombinace boulderingu a obtížnosti má svůj smysl, ale bouldering do toho hází trošku vidle v tom, že je to trošku pro mě nepredikovatelné. Tato disciplína se hrozně mění a cítím se v ní, musím říct, už trošku starý. Přece jenom závodím s kluky, kterým je 16 nebo 18 let, kteří v tomto koordinačním dynamickém stylu vyrostli.

Mým cílem není být nejlepší na světě. Jak se dají vaše slova chápat v kontextu s olympiádou nebo obecně se závoděním?

Na lezení mě vždycky bavilo to, že soupeřem nejsou sami soupeři, ale že je to ta cesta. A je to stejné na skalách i na závodech. Vždycky primárně závodím proti cestě. A když jsem spokojený s lezením, s tím, že jsem v té cestě nechal všechno, jsem spokojený i se závody a teprve potom se srovnávám se soupeři.

Adame, vy lezením žijete nonstop. Na další věci až tak moc času nemáte, ale už rok vám dělá radost váš malý syn. Kdy plánujete, že začne také lézt?

Lezecký úvazek nebo tzv. sedák se dá koupit už na dvouleté dítě, takže se minimálně může pohoupat někde ve skalách. Takový první křest ohněm jsme měli teďka v březnu na Maltě, kdy jsme s ním několik dní strávili ve skalách a vypadalo to, že se mu to líbí. Vypadalo to, že se umí kochat přírodou, z čehož jsme měli velkou radost. Když nám ale jednou řekne, že ho lezení nebaví, asi to budeme muset s manželkou akceptovat.

Čtěte také

Adam Ondra: Po třech letech tréninku si chci užít skalního lezeckého životního stylu

Jaký jste tedy tatínek?

Tak určitě by bylo hezčí mít ještě více času. Ale dávám si pozor, abych strávil s rodinou poměrně velké množství času. Omezil jsem třeba cestování. Raději jsem doma a musím říct, že asi dokážu strávit s rodinou i víc času než průměrně pracující muž, který odejde do práce na osm devět hodin. Výhodou je, že vytrvalostní trénink můžu dělat doma. Dám si jedno kolečko na stěně a při odpočinku jdu za rodinou na zahradu.

S lezením souvisí i další věci. Třeba to, že jste zdatný kuchař, vaříte si sám. Jak moc o jídle přemýšlíte?

Beru to tak, že jídlo je vlastně součástí tréninku. To, co jíte, jaká je kvalita potravin, jak dobře spíte, to všechno se do tréninku počítá. A pokud dáváte tréninku 100 %, ale naprosto zanedbáváte spánek a jídlo, zbytečně se ochuzujete o další elementy, které vám můžou pomoct. Samozřejmě ale i já někdy zhřeším. Naštěstí nejsem moc na sladké, ale občas bojuji se strašnou chutí na oříšky.

Jak se za poslední roky změnilo sportovní lezení? A co chystá Adam Ondra na poli filmu? Poslechněte si celý rozhovor.