Na hoře Popa se Buddha o přízeň dělí s duchy

Vystoupal jsem spolu s dalšími poutníky až na vrchol chrámové hry. Když nepočítám božstva, která tu sídlí, rozhled odsud je opravdu úžasný.

Jak by také ne. Vždyť strmá hora, která je vlastně jádro někdejší sopky, ční nad okolní údolí do výšky 700 metrů. Jen kvůli vyhlídce sem však davy lidí neproudí. Hora Popa je pro všechny Barmánce především posvátným místem.

„Tady sídlí všichni duchové celé země. Tady duchové žijí,“ říká můj průvodce a ukazuje kamsi na okolní zalesněné kopce. „Lidé sem přicházejí meditovat. Všude okolo jsou jeskyně, kde věřící stráví týden dva. Žijí v klidu a izolaci. Jedí jen ovoce a pijí vodu.“

Svého patrona mají ženy i hazard

Duchové obývající horu Popa jsou vlastně jakousi obdobou křesťanských svatých. Za života vykonali nějaký mimořádný skutek, často zemřeli tragickou smrtí. Potom vystoupili nikoliv na nebesa, ale na horu Popa.

Celkem je tu 37 soch duchů|foto: Jaromír Marek

Na ní pak lidé v průběhu staletí postavili kláštery, chrámy a stúpy. Ale také svatyně, kde jsou sochy svatých vystaveny. Celkem jich je 37 a každý duch má na starosti specifický obor lidské činnosti.

„Toto je ochránce farmářů,“ ukazuje mi průvodce. „Zajišťuje dobrou úrodu a ochranu před škůdci. Vidíš tu postavu, co sedí na tygrovi? To je ochránce žen.“

Své duchy a patrony mají i méně bohulibé činnosti. Například hazard.

„Tohoto nazýváme duch whisky,“ ukazuje průvodce. „Býval králem, který miloval alkohol a sázení. Na vesnicích jsou stále velmi populární kohoutí zápasy. Lidé v nich sázejí celé jmění. Když prohrají, přijdou o všechno. Tento svatý jim má zajistit výhru. Lidé přicházejí a obětují mu láhev alkoholu nebo cigarety. Věří, že jim pomůže.“

Animismus se tu promíchal s buddhismem

Socha světce je opravdu doslova zavalena lahvemi alkoholu. Jako člověk racionální si dovedu představit, že obětované ovoce snědí všudypřítomné opice. Stejně tak osud peněžitých darů je asi zřejmý. Ale co dělají zdejší mniši s lahvemi alkoholu, to opravdu nevím.

Rozhled z hory Popa je opravdu úžasný|foto: Jaromír Marek

Hora Popa a její bohové připomínají dávnou barmskou historii, kdy lidé uctívali duchy a nadpřirozené bytosti. Když zemi ovládl buddhismus, s novým náboženstvím se animismus tak nějak promíchal.

„Já osobně se k duchům nemodlím. Jen k Buddhovi. V duchy prostě nevěřím,“ říká hrdě můj průvodce.

Většina Barmánců to takto striktně nevidí. Proto se poutníci nejprve pokloní Buddhovi a potom míří obětovat duchům. Člověk přece nikdy neví.

Zvětšit mapu: z hory Popa je krásný výhled