Může Superstar zpívat o modlitbě?

V popmusic nebývá zvykem zpívat o bolesti, o modlitbě, o trápeních duše. Jinak je tomu u někdejší Superstar Anety Langerové. Nejen že nezpívá povrchní a líbivé písně, ale dokonce si je i sama skládá, a to jak hudbu tak i text.

Ze začátku to vypadalo, že nás její Voda živá bude zaplavovat až do otupení. Ale velice brzy se Aneta vymanila z vlivu producentů a popových hitmakerů, sestavila si vlastní doprovodnou kapelu a vydala se po nevyšlapaných cestách. A zároveň do nejistoty. Jak by bylo snadné podbízet se publiku se stále podobnými písněmi, jaké se od ní jako od Superstar očekávaly. Vsadila na osobitost a původní tvorbu. Stálo jí to jistě úbytek velké části původního publika, ale za to získala publikum nové, opravdovější, které souzní s jejími modlitbami.

Aneta Langerová je obklopena muzikanty, jejichž šálek čaje popmusic zrovna není. Kdyby mohli, živili by se jazzovou muzikou, ale doba je zlá. A jazzu nepřeje. Ostatně kdy přála? Ještě máme v živé paměti, z koho se skládala doprovodná kapela Karla Gotta. Ale mezi Anetou Langerovou a Karlem Gottem je naštěstí nebetyčný rozdíl. Není pop jako pop. A tak na plavbu Noemovou Archou dnes s povděkem bereme další z modliteb Anety Langerové a přejme si, ať jde do budoucna podobnou cestou.