Moskvané stojí fronty před Treťjakovskou galerií. Událostí sezony se stala retrospektiva avantgardisty El Lisického
U příležitosti stého výročí bolševického převratu uspořádala Treťjakovská galerie velkou retrospektivu spoluzakladatele ruské avantgardy Lazara Markoviče Lisického, která se stala jednou z nejúspěšnějších letošní sezóny. Výstava reprezentuje objevnou epochu i službu bolševismu v ruském umění. Ruská avangarda spadající do let 1905 - 1934 zasáhla literaturu, film, hudbu i výtvarné umění a váže k sobě taková jména jako Kandinskij, Malevič, Chagall či Majakovskij.
Výstava probíhá nejen v samotné Treťjakovské galerii. Součástí je i expozice Židovského muzea a centra tolerance. „Je to jedna výstava ve dvou různých institucích. Úplnou představu o Lisickém získáte jen, pokud navštívíte obě. Jedna bez druhé nedává smysl," říká říká hlavní kurátorka Židovského muzea Maria Nasimovová.
El Lisickij, vlastním jménen Lazar Markovič Lisickij byl ruský a sovětský malíř, architekt, designér typograf a fotograf, který patřil k nejdůležitějším postavám ruské avangardy. Spolu s Kazimirem Malevičem se podílel na založení uměleckého směru spupermatismus orientovaného na základní geometrické tvrary, jejichž prostřednictvím otevřel zcela nový přístup k abstrakci. V roce 1915 se Lisickij stal členem skupiny Supermus, kde se diskutovalo o umění a možnostech supermatismu v různých oblastech kultury. Myšlenky suprematismu v mnohém splývaly s konstruktivismem, zejména s jeho funkcí v propagandě a průmyslovém a interiérovém designu, které Lisickij prostřednictvím Bauhausu prosazoval i v zahraničí.
Cílem suprematismu bylo očistit umění od předmětného vnímání reality, docílit čistých uměleckých pocitů forem a barev a najít cestu k „bezpředmětnému světu", jak hlavní mluvčí suprematismu Kazimir Malevič nazval svou teoretickou knihu vydanou v Mnichově v roce 1927. Toto umění se vyznačovalo výlučným užíváním strohého geometrického jazyka s představou světa bez předmětů, osvobozeného od gravitační síly a pozemských podmínek. Jeho tvary působily nehmotně, jakoby směřovaly přes rám obrazu dál do nekonečna.
„Tvorba El Lisického jakož i dalších suprematistů je výrazem úsilí o vznešené, ideální formy. Vede ho od řecké filozofie - od Platona - až k socialistické, proletářské revoluci a Marxovi. Lisický spojuje Platona a Marxe. Není to tedy jen formální, ale také sociální experiment," říká malíř Pavel Pepperštejn.
Běžného návštěvníka spíše než tento myšlenkový náboj překvapí šíře záběru ruského umělce. Lisickij se bez velkých vnitřních bojů úspěšně věnoval reklamním plakátům i grafické podobě židovských textů nebo knih a sám se považoval za architekta. Tento obor ostatně vystudoval na polytechnice v německém Darmstadtu. Pro Moskvu navrhl horizontální mrakodrapy, ale tento projekt se nikdy nepodařilo realizovat. Sovětská moc jeho talentu využila k agitaci. Jeho plakát Rudým klínem bij bílé vycházel v milionových nákladech.
Umělecký proud ruské avantgardy zpočátku podporovaný bolševickou kulturní politikou s nástupem Stalina začaly provázet zákazy. Stalinův režim prosazoval jednoduché propagační umění. Abstrakce byly považovány za nesrozumitelnou a buržoazní. Řada umělců emigrovala, Majakovskij se zastřelil.
Pro Sovětský svaz navrhl Lisickij četné výstavní expozice apropagandistické materiály. Jeho práce do značné míry ovlivnila Bauhaus, konstruktivismus a hnutí De Stijl. Experimentoval s produkčními technikami a stylovými prostředky, které později ovládly grafický design 20. století. Jeho práce jsou dodnes - nehledě na ideologickou zabarvenost - klenoty ve výstavních síních umění 20. století po celém světě.
