Měla v něm jezdit královna, stal se z něj kurník
Auta značek Jaguar, Mustang nebo Rolls-Royce bychom spíš hledali v bohaté Evropě nebo Severní Americe. Pár kousků se však kdysi nejrůznějšími způsoby zatoulalo i do Keni. Takřka každé auto je součástí dějin východní Afriky.
Mathias Koehler stojí hrdě u svého plechového miláčka. Vínově červený jaguar vypadá, jako kdyby právě sjel z výrobního pásu. I když se to nezdá, tohle auto už toho zažilo docela dost.
„Jako nové je v roce 1972 přivezl francouzský konzul do Mombasy. Od něj koupil auto první šéf keňské police. Od něj jsem ho získal já. Bylo naprosto zničené,“ vzpomíná.
Skoro čtyřicetiletý jaguar sice díky Mathiasovi a jeho přátelům získal zpátky ztracenou krásu, na silnici se však už nepodívá. „Moc rád bych s ním jezdil, ale nejde to,“ krčí jeho majitel rameny.
„Podvozek je příliš nízký a přes zpomalovací prahy, které všude vyrostly, a přes díry ve vozovce zkrátka nepřejede,“ říká smutně Mathias. Garáž tak jaguar opustí jen jednou do roka, když se v Nairobi koná tradiční přehlídka veteránů.
Královský vůz svému účelu nikdy nesloužil
Co auto, to zajímavý příběh, který vypovídá o kusu historie východní Afriky. Zaslouženou pozornost budí majestátní Rolls-Royce Silver Dawn z roku 1951.
„Říká se, že do Keni byl přivezen pro královnu Alžbětu II. Ta jím prý jezdila po zemi během své první návštěvy v roce 1952. Ale možná jsou to je takové pověsti,“ říká mi dnešní majitel auta Radžiš.
Jeho otec má přece jen lepší informace: „Auto skutečně přivezli pro královnu, dokonce má posuvné střešní okno, aby mohla mávat. Nakonec v něm nikdy neseděla, auto tady však zůstalo.“
Dnes nablýskaný veterán nebyl vždy v tak perfektním stavu, jako je dnes. Dvacet let prý ležel kdesi v kůlně.
„Chovali v něm slepice, takže si jistě dovedete představit, jak auto vypadalo. Naštěstí bylo pod střechou, a tak se zachovalo v relativně dobrém stavu. Oprava však byla nákladná, spoustu náhradních dílů jsme si museli nechat poslat z Anglie,“ říká mi Radžiš.
Etnické bariéry se na přehlídce zatím nebourají
Přehlídka veteránů v Nairobi je poněkud snobskou událostí, která rozhodně není určena pro běžné Keňany. Jen na vstupenku by pracovali celý týden. Areálem zní břeskná dechovka a dámy se promenují v kloboucích. Jako by na jedno odpoledne ožívaly dávné koloniální časy.
S tím rozhodně nesouhlasí jeden z pořadatelů: „Bourají se tu všechny etnické bariéry. Je jedno, jestli je někdo černý, bílý, nebo Ind. Tady jsme všichni fanoušci do starých dobrých aut. To nás spojuje.“
Majitelé aut jsou převážně běloši. Občas také Indové, jako například majitelé královského Rolls-Royce. Ať se však rozhlížím, jak se rozhlížím, Keňané, abych tak řekl, tmavé pleti tady pracují nanejvýš jako číšníci.
Jednoho majitele starého vozu nakonec přece jen najdu. Yasin postává rozpačitě u svého bleděmodrého Fordu Zaphyr. Na čtyřicet let starém auťáku už notně zahlodal zub času a na nákladné opravy nejsou peníze.
„Jsem třetí majitel, první vlastník byl běloch,“ zdůrazňuje Yasin, jako by slyšel slova pořadatele přehlídky o stírání etnických rozdílů.
„Je to pořád perfektní auto, ale má nějaké problémy. Sehnat náhradní díly je obtížné. Kdyby měl někdo zájem, prodal bych ho a pořídil si raději něco novějšího,“ říká mi s nadějí v hlase Yasin. Raději dělám, že mu nerozumím.
Zvětšit mapu: přehlídka veteránů se konala v Nairobi, hlavním městě Keni
