Meda si šla vždy za svým, přelstila i smrt. Forman hledal vnitřní klid, vypráví autorka divadelních her Daniela Sodomová

Co kdybychom teď vzali jednoho po druhém: Medu, Wericha, Martu, Formana. A vy byste mi řekla krátkou charakteristiku. Začneme u Medy.

Čtěte také

Meda Mládková byla v Čechách nesnesitelná, v Americe všechno šlo, tvrdí autorka představení MEDA

Chtěla bych k tomu říct, jak jsem ten příběh uchopila. Meda je pro mě žena, která si šla vždycky za svým. I ten její věk. Přijde mi, že si vydobyla i to, že tady bude dlouho, že neodejde, že i přelstila tu smrt. Měla silný naturel. Je pro mě velkou inspirací v tom, že můžete docílit čehokoliv. Záleží tedy, jakými prostředky, to je na každém z nás. Ona zvolila mužskou stránku té osobnosti. Ale myslím si, že v tomhle je velká inspirace pro mladou generaci. Žila v době, kdy ženy byly jen v kuchyni. Ten příběh byl silný.

Jaké vlastnosti dělají ženu výjimečnou?

To je široká otázka. Přemýšlela jsem nad tím a říkala jsem si, že ženská stránka je možná braná ve společnosti pořád jako hloupá stránka...

Myslíte, že ještě pořád v tomhle archetypu vězíme?

Co se týče toho, když je ta žena ženská. Když používá mužské zbraně, tak je braná jako chytrá, inteligentní, když využívá mužskou energii... Myslím si, že tohle by bylo fajn trošku změnit. Že i v té ženskosti můžeme být chytré, inteligentní, plné síly. To je možná dneska náš úkol: být v té ženskosti, dostat se do ní zpátky a cítit se v tom pořád silné.

Pojďme k Werichovi. Co je Werichovo životní téma?

Čtěte také

Z role Wericha mám vítr. Bojím se, že mě diváci rozcupují, přiznává Vojtěch Kotek

To bylo moje nejsložitější představení. Werich je filozofický směr. To bylo tak složité, myslím si, že to představení není pro každého, je z nich nejnáročnější. Pro mě je Werich hodně v hlavě, hodně intelekt, hodně v tom, že všechno dělal přes rozum, vážil si rozumu, byla to jeho nejsilnější stránka. Možná trošičku ubíjel jinou stránku, tu iracionální, ta pro něj nebyla zajímavá. Někdy to bylo až trošku o silném egu.

Pro mě je Werich sranda a klukovství.

To je pravda, určitě. Jak jsem s ním strávila hodně času, viděla jsem i ty negativnější věci. Nemáte odlehčeně, co vidí všichni na první dobrou. Dostalo mě, že byl docela vážný člověk, měl v sobě hodně bolesti.

Marta...

Marta je pro mě hrdinka, je to osobnost, která jak působí navenek, taková je uvnitř. Je to pro mě čistá osobnost, čistá duše, která nikdy neztratila svou tvář. Je taková, když s ní mluvíte. Je to bojovnice, žena z lidu, nejobyčejnější hvězda.

Letošní novinkou je Miloš Forman.

Pro mě to je věčný kluk, který měl bohužel tak tragické dětství, že neuměl udělat tu rodinu tak, jak si asi přál. Až potom ve stáří. Myslím, že to měl hodně společné s Karlem Gottem. Celý život se hnali za něčím a až potom, když už měli pocit, že něčeho docílili, tak se začali soustředit na svůj osobní život. Je to pro mě výjimečná osobnost, hodně se v něm vidím, co se týče toho, že nejdřív nepřemýšlel, šel si za svým a pak teprve se kouknul zpětně co vytvořil.

S Patrikem Děrgelem, jedním ze dvou hlavních představitelů Formana, jsme rozebírali osud Miloše Formana, kdy jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře a on vyrůstal tak, jak vyrůstal... Z čeho vycházím, když chci poskládat obraz Miloše Formana?

Čtu úplně všechny možné dostupné prameny, vidím všechny filmy, bavím se s lidmi a tak dále. Pak to takzvaně zahodím a začnu si skládat pocit, co z toho člověka mám, a to téma. Většinou je to skoro vždycky stejné téma: hledání domova, hledání svobody. A v jeho případě hledání vnitřního klidu, který asi úplně nenalezl až do stáří. To bylo pro mě jeho téma. Ale já to tam nějak nevyzdvihuju, nekomentuju tak, jenom tam píšu ty situace jednu za druhou, musí se to tam nějak ukázat. (usmívá se)

Čtěte také

Pieta vůči předloze maří inspiraci. Nemůžu hrát Formana a myslet na to, co na to řeknou jeho známí, načrtává herec Patrik Děrgel

Formana Hraje Patrik Děrgel, Marek Adamczyk. Jak hledáte ty lidi? Ještě mimo rozhovor jste říkala, že vás s režisérkou hrozně baví vyzdvihovat talenty herců. Mají ještě jiné talenty, kromě toho hereckého?

Ano. Myslím si, že je to jedna z věcí, která mi jde a Adéle taky. My ty herce vybíráme tak, aby ukázali to nejlepší ze sebe, a dáváme jim i prostor to v těch představeních ukázat. V Martě musí umět hrát na nástroj, zpívat, hrát divadlo, tancovat. To je věc, která tady moc nebývá.

Muzikáloví herci to ve své průpravě mají...

Ano, myslím to tak, že je tam virtuozita výkonu, která není taková jako v muzikálu. Nepovyšuju se nad muzikál, vůbec. Ale jde to do hloubky. V činoherním herectví musí umět i zahrát divadlo, k tomu zpívat. Není to tak povrchní, že jenom odtancuju, odzpívám, musím to činoherně odehrát. A to není tak jednoduché, najít takové lidi. Je hodně šikovných muzikálových zpěváků, ale aby uměli dobře hrát činohru, to už je těžší. Třeba Berenika s Hankou v Martě září svým talentem, který tam můžou ukázat. V tom představení jsou hvězdy. Líbí se mi, že jsme je tam tak rozkvetly. (usmívá se)

Jak prožívala Daniela Sodomová, když jedním z diváku představení byla samotná Meda Mládková? Jak se liší formy jednotlivých představení Letní scény Musea Kampa? A jak vzpomíná na vytvoření fiktivní influencerky Nicky Tučkové? Poslechněte si celý rozhovor.