Meda Mládková: Kdyby mi bylo o 20 let míň, kandidovala bych na prezidentku

02274906.jpeg
02274906.jpeg

Kdyby měla zvolit zlatý moment svého života, vybrala by hned dva. „Prvním z nich byl den, kdy jsem potkala Františka Kupku. Tím druhým okamžik, v němž jsem poznala svého příštího manžela,“ vzpomíná mecenáška umění a čerstvá držitelka francouzského Řádu za zásluhy Meda Mládková v rozhovoru s Václavem Žmolíkem. Ten jí své dotazy pokládal v sobotu po 10. hodině.

K setkání, které mělo významným způsobem ovlivnit celý její příští život, došlo vlastně náhodou. „Přítel mého muže, velice vzdělaný francouzský antikvář, jednou přinesl obraz. Prohlásil o něm: Není moc dobrý, ale jeho autor bude jednou velice slavný,“ popisuje Meda Mládková, jak do jejího života – byť zatím pouze prostřednictvím svého díla – vstoupil František Kupka.

Koneckonců osobní setkání na sebe nenechalo dlouho čekat. Česká kunsthistorička žijící tenkrát v Paříži si prý setkání s někým, kdo by mohl být vycházející malířskou hvězdou, nemohla nechat ujít. „Teprve Kupka ve mně probudil můj vztah k umění,“ přiznává.

Čtěte také

Tak na zrod své lásky ke krásným věcem vzpomíná dáma, která je dnes známá jako dlouholetá sběratelka umění nebo třeba zakladatelka Nadace Jana a Medy Mládkových. Během svého života už prožila mnohé – i proto dnes může bilancovat. I když nejde o veselé povídání.

„Když dnes vidím situaci v České republice, jsem opravdu smutná. Jsem z toho až nemocná,“ přiznává. „Přitom bych strašně ráda pomohla. Kdyby mi bylo o dvacet let míň, určitě bych kandidovala na prezidentku. A myslím, že bych vyhrála,“ je přesvědčena.

Kdyby prý neměla optimismus, zřejmě by už nežila, shrnuje. V čem podle ní spočívá největší problém české společnosti? I na to se jí Václav Žmolík zeptal. Padly však i další dotazy. Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem audioarchívu.

Záznam celého rozhovoru s Medou Mládkovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

Meda Mládková na konci rozhovoru posluchačům položila další otázku v rámci soutěže Zlaté momety. Nemohla se týkat nikoho jiného než Františka Kupky a jeho díla.