Svět podle pravítka. Maty už nepotřebuje nonstop dohled, plyšáky si ale na postel skládá stále podle stejného systému

Matyáš sedí v obývacím pokoji a zpívá písničku Měla babka čtyři jablka a Travička zelená. Jeho maminka Gabriela Průšová je na něj pyšná.

Čtěte také

„Můžeme nahlédnout do duší malých autistů,“ říká lektorka. Zve na výstavu do Středočeské galerie

„Jsem pyšná a jsem ráda, kam jsme to dotáhli a že jsme to nevzdali. Matyášovi ten každodenní dril k něčemu byl a určitě ještě není všem dnům konec a věřím tomu, že ho novým věcem ještě naučíme.“

Dril pomáhá, výzvou je porozumění

Pokud Matyáše říkanka nebo písnička zaujme, naučí se ji při neustálém opakování klidně za týden. S porozuměním významu je to ale horší. „On si to neosvojí, mozek s tím neumí pracovat. Je to strojové a z toho radost nemám,“ připouští Gabriela. „Snažíme se, aby zapojoval mozek a vymýšlel věci. Doprovod už není jako na začátku, když jsme spolu natáčeli poprvé.“

Matyáš se podle maminky nejvíc odlišuje psychosomatickým vývojem. „Teď je braný v projevu a v porozumění jako dítě ve třech nebo čtyřech letech. V tom projevu to bude vždycky horší, v porozumění se ještě můžou věci změnit. Ale čeká nás puberta a budeme muset hodně zapracovat, aby to období Matyáš zvládnul,“ připravuje se Gabriela.

Maty hraje počítačovou hru|foto:Gabriela Průšová, Archiv Gabriely Průšové

Matyáš vyskakuje do výšky a předvádí opici. Právě hraje počítačovou hru, která ho pohltila na maximum. „Mám opičku. Já hraju panáčky, víš? Padají tam potom kamínky,“ vysvětluje Maty.

Maminka doplňuje, že hru přinesl Ježíšek a Matyáš o ní dokáže mluvit i hodiny a stejně vytrvale se jí umí dožadovat.  „Teď je to jeho největší zábava, má ji za odměnu,“ potvrzuje maminka a dodává, že hra pomáhá taky s Matyho rozvojem.

Čtěte také

Pro autistické děti chybí místo ve společnosti, říká Petra Třešňáková

Svět podle pravítka

Specifický je i Matyáše pokojíček. Má tam srovnané krabice, knížky i plyšáky. „Tady vidíte, jak je to všechno srovnané. Skoro podle pravítka. Puntičkářství je tady stále s námi. Prostě to takhle má rád a je s tím spokojený. Plyšáci jsou na stejné straně. Kdybych mu dala jednoho plyšáka na jinou stranu, tak půjde a dá si to podle svého,“ usmívá se Gabriela.

Maty v devíti letech už nepotřebuje nonstop dohled: „To už se vůbec neřeší, to je v pohodě. Jdu vynést popelnice nebo jdu na chvíli z domu a on si tady hraje. Na hřišti dokáže fungovat sám a hrát si kolem baráku. Má vyhraněné mantinely a ty prostě nepřekročí. Můžu si dát kafe nebo si udělat svoji práci a čas od času ho zkontroluju, ale to je jako u každého dítěte,“ popisuje Matyášovy pokroky v samostatnosti maminka.