Martin Patřičný zasvěcuje to tajů dřeva: Jabloň? To je mystika
O dřevu zná skoro všechno – hezky o něm vypráví i píše knihy. Ta poslední desátá se jmenuje Tajemství dřeva a je určená pro hlavně ženy. Výtvarník Martin Patřičný ke knize přidal různé příběhy s pointou, a také malé povídky. „Určitě je to moje nejkrásnější kniha,“ říká v rozhovoru s Patricií Strouhalovou.
Každé dřevo je k něčemu určené – na topůrko sekyrky se hodí spíše jasan nebo akát, topol zase na sauny, nebo válečky na nudle se dříve dělaly z buku.
„Buk roste od kořenů rovně, netvoří korunu. Dřevaři říkají, že má velkou výtěžnost,“ vysvětluje s tím, že dříve se tento druh stromu používal třeba i na topůrka.
Jak se dělají šindele? Především se musí vybrat kvalitní dřevo, přibližuje Jindřich Holub
Otec pokrývač, děda truhlář, a když se to smíchá, tak vznikne šindelář. Tak popisuje mistr tradiční rukodělné výroby šindelů Jindřich Holub cestu ke své profesi. S výrobou šindelů se můžete podrobně seznámit na Michalově statku na Havlíčkobrodsku, kde dělá průvodce.
Vzácná je také třeba jabloň – dorůstá malých rozměrů a ještě je křivá během růstu. „Je to mystika, všechny sady v Antice ve starých bájích byly jabloňové sady,“ popisuje s tím, že jabloňové dřevo je také oblíbené na šperky.
A co je to kořenice, očkovitost a vlnkování? Jedná se o nepravidelný růst. „Kořenice je podle nádorů, což je lidský pojem – strom, když má na sobě nádor, tak mu to nic nedělá, nevadí mu,“ nastiňuje.
A pokud vidíme na stromě bouli, a v ní jsou očka nebo proutky, tak se jedná o očkovitost. „Ve středních Čechách je nejsnazší nalézt očkovitost na akátu,“ uzavírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
