Mao Ce-tungova hvězda opět stoupá
Kult osobnosti v Číně nezmizel ani po 60 letech. Obliba zakladatele Čínské lidové republiky Mao Ce-tunga navíc v souvislosti s nedávným 60. výročím nástupu komunistů k moci opět vzrostla. Svědčí o tom nejen přihlášení se k jeho odkazu, ale také instalace neustále rostoucího počtu jeho soch. Jeden z fotografů se dokonce rozhodl všechny zdokumentovat.
"Tohle přeci není Mao," ozývá se ze skupiny lidí stojící před vůbec největší, 38 metrů vysokou sochou zakladatele Čínské lidové republiky (ČLR) v městě Čchung-čching. Podle většiny spíše připomíná Teng Siao-pchinga, autora ekonomických reforem, který před 30 lety otevřel Čínu světu. A zároveň odsoudil chyby, kterých se Mao dopustil.
Socha se nelíbí ani většině umělců a historiků poukazujících na to, že dnes sice opět rostou jako houby po dešti, ovšem jejich kvalita i věrnost podoby značně pokulhávají za výtvory ze 60. a 70. let minulého století.
Kašgar v Ujgury obývaném Sin-ťiangu, Gongkar v Tibetu nebo Čung-wej v muslimské autonomní oblasti Ning-sia, všechny tyto obce mají jedno společné - v jejich centru se k nebi tyčí obří socha Mao Ce-tunga. A všechny vyfotil 42letý Čcheng Wen-ťün.
Focení soch Velkého vůdce se totiž doslova stalo jeho největší a na dlouhých 12 let prý i jedinou vášní. Výsledkem je úctyhodná kolekce pěti tisíc snímků dokumentujících sochy muže, jejichž počtu snad nemůže konkurovat žádná jiná osobnost naší planety.
Počátek této mánie spadá do roku 1967, kdy byla stržena vstupní brána do pekingské univerzity Čching-chua a na jejím místě vyrostla vůbec první Maova socha. S typicky napřaženou rukou symbolicky vítal i olympioniky v městě Šen-jang, které v rámci loňských 29. her hostilo fotbalová utkání. Oba japonské týmy, mužský i ženský, údajně právě kvůli němu na hlavní náměstí vůbec nevkročily.
Pro většinu Číňanů se však kamenné, bronzové nebo dokonce skleněné sochy vůdce-zakladatele staly neoddělitelnou součástí jejich života. Po skončení kulturní revoluce se sice na Mao Ce-tunga jakoby a také rádoby zapomnělo, na začátku 90. let ovšem přišla jeho renesance.
Dnes Maovu fotografii najdete prakticky v jakékoli domácnosti bez ohledu na to, zda se nacházíte v zapadlé horské vísce v provincii Jün-nan nebo v pouštích Vnitřního Mongolska a minimálně deset procent čínských rodin má doma malou svatyni zasvěcenou právě Maovi.
Vyvrcholením obnovy jeho kultu byly nedávné oslavy 60. výročí vzniku ČLR, kdy na pekingské náměstí Nebeského klidu v otevřené limuzíně vyjel prezident Chu Ťin-tao oděný do tuniky tak typické právě pro prvního komunistického vůdce nejlidnatější země světa.
V této souvislosti se fotografovi Čcheng Wen-ťünovi podařilo v obci Šao-šan objevit sochu, která je jedinou svého druhu vůbec. Velký Mao má totiž na sobě tradiční mužský oděv čchang-pchao připomínající dlouhé šaty.
Ani tuto ani jinou z pěti tisíc fotografií, které pořídil ve 120 městech a vesnicích, však veřejnost nespatří. Knížku mu úřady odmítly vydat. Mao Ce-tung totiž i nadále zůstává kontroverzní postavou moderních dějin, což ovšem na druhé straně současnému vedení nebrání, aby se k němu, dle aktuálních potřeb přihlásilo.