Mámou potmě II
Říjen 2020: Vybírat dárek sama mě nebaví, ale oslavu si s Šarlotkou užijeme
Pandemie v uplynulém roce zrušila nejednu svatbu, promoci nebo větší oslavu. O hromadnou gratulaci k prvním narozeninám přišla i malá Šarlota, dcera nevidomé Aleny. Na podzim 2020 jsme byli alespoň u shánění toho pravého dárku.
Čtěte také
S Alenou vyrážíme do pražského obchodního centra. „Existuje asistence v obchodech, ale je to spíš o tom, že ten člověk s vámi jde a nakoupí to nejnutnější. Není to na to, aby člověk prošel hračkárnu a tam si vybíral dárky. Na to personál čas nemá,“ vysvětluje, proč není nákup dárku pro nevidomého nic jednoduchého.
„Ideální je vzít si někoho jako doprovod nebo chodit někam, kde to člověk zná, a tam odhaduje, kde co případně najde. Mě by ani nebavilo vybírat dárek sama.“
Obrázková knížka? Stránky si musím označit
Alena přistupuje k regálu, kde jsou plyšové polštáře pro děti. Po hmatu se snaží poznat, jaká zvířata mají polštářky představovat: „To je strašně těžké, když je to jen polštář. Žába s korunkou? No jasně, už cítím žabí nožičky.“
O kousek dál jsou dětské knížky. Alena si může na jednotlivé stránky nalepit štítek v Braillově písmu, aby věděla, co je tam za obrázek: „Myslím, že už je na čase, protože je Šarlotka dost kreativní. Knížky označím, abych neříkala žábě zajíčku a zajíčkovi žába. Ideální je označit si i barvu,“ popisuje.
K určování barev používají nevidomí detektor barev. Malou krabičku na baterky, která barvy rozliší a ohlásí.
„Existuje colortest. Když ho přiložím, tak mi řekne barvu. Funguje to na bázi infrapaprsku. My máme oblečení zděděné po dvou slečnách, dvojčatech. Všechno je růžové. Já se strašně těším na to, až budeme mít třeba modrou čepičku. Neznamená to, že když mám holčičku, že musí mít všechno růžové,“ těší se Alena.
Poradit si i bez doprovodu
Malá Šarlota leží v kočárku a pozoruje nakupující Alenu. Ta ji kontroluje po hmatu. Nepozná ale, jestli má zavřené oči a spí nebo jen tiše leží. Dítěti vyndavá mluvící panenku, která zpívá ukolébavku: „Ty bys chtěla ven, viď. Ale když se jezdí, tak musíme být v kočárku nebo v nosítku, to ty ale nerada,“ něžně mluví na dceru.
Nevidomá Alena potřebuje při nakupování doprovod i kvůli nápisům a cenovkám. Text jí ale dokáže přečíst i aplikace nebo chytrá kamerka.
Čtěte také
„Je aplikace v telefonu. Praktičtější je ale zařízení – taková malá kamerová lupa, kterou si přicvaknete pomocí magnetu na brýle. Podíváte se směrem k předmětu a vyfotíte si ho. Hlasový výstup vám přečte nahlas nebo do sluchátka, co je tam napsáno, případně i cenu,“ vysvětluje.
V oddělení dětského oblečení chce Alena zjistit, jaké mají čepice: „Sháníme čepičku. Ta se určitě bude hodit. Velikost budu odhadovat podle ruky.“
Naproti je pak otočný regál s čelenkami do vlasů, se sponkami a gumičkami: „Jejej. To já doufám, že jí to čeká. Já jsem vždycky snila o tom, že budu mít dlouhé vlasy. Šarlota má ještě čas, i když už vlasy má a víc a víc jí houstnou.“
Dotyková komunikace
Holčička mámu při nakupování dál z kočárku pozoruje. „|Mslím, že oční kontakt praktikuje i u mě, přestože nemá zpětnou vazbu. Je to tak přirozený reflex, že ho používá, ale mně se ozve i hlasově. A co třeba dělávala víc, když přilezla, tak na mě i sáhla. Dá mi vždycky najevo, že tam je.“
Alena si dál po hmatu prohlíží třeba protiskluzové ponožky. „Šarlotka už se staví. To stavění by mohlo být s ponožkami s protiskluzovým materiálem na chodidlech jistější,“ uvažuje.
Užít si den
Šarlota má ráda kolem sebe hodně lidí, velkou oslavu mít ale na začátku října kvůli šíření koronaviru nakonec nebude. „Bohužel to nevyšlo a já to plně respektuju, je to z důvodu, že nás stále provází covid a lidé se nechtějí potkávat, aby případně nenakazili nás nebo někoho druhého,“ komentuje Alena s pochopením.
Oslava prvních narozenin tak bude malá. „Nevím, co by si přála Šarlotka, ale já bych si přála, abychom si ten den spolu užily. Chtěla bych zavzpomínat na to, když byla ještě v bříšku. Určitě zažít nějakou legraci. Ale ty legrace zažíváme každý den. Dostane i nějaký dort, doufám, že si do něj pořádně sáhne a že tam bude ta jedna svíčka.“
A co by přála svojí roční dceři? „Šarlotce přeji, aby byla hlavně zdravá, spokojená, pořád tak veselá a aby se mohla smát, ale i plakat, protože to je vlastně přirozený lidský projev.“
Související
-
Mámou potmě. Jak se připravuje na mateřství nevidomá máma samoživitelka?
Nevidomá Alena z Prahy loni v únoru zjistila, že čeká dítě. Životní výzvu přijala i přesto, že svou dceru nikdy neuvidí, a navíc se o ni bude starat bez partnera.
-
Mámou potmě III. Jaký byl uplynulý rok pro nevidomou Alenu a její Šarlotku?
Třetí rok sledujeme život nevidomé Aleny, které se v roce 2019 narodila dcera Šarlota. Poslechněte si seriál Mámou potmě III. Poběží na Radiožurnálu celý týden vždy v 8:50.
-
Deníky ve stavu nouze II. Seriál Radiožurnálu pokračuje dalšími osudy pěti Čechů
Zdravotní sestřička, školačka, majitel restaurace, maturantka a seniorka. Jak se vyrovnávají s druhou vlnou pandemie? Poslouchejte od pondělí do pátku od 8.50 h.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
