Mámou potmě II

Září 2020: Máme za sebou první návštěvu hřiště, pískoviště jsme zvládly

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alena cestuje s kočárkem běžně prostředky městské hromadné dopravy

Alena je absolutně nevidomá a sama vychovává dceru Šarlotu. V létě společně měly odletět na dovolenou k moři, kvůli koronaviru ale dobrodružství odložily. Zažily koupaliště a poprvé i dětské hřiště s pískovištěm.

„Léto jsme si nakonec užily krásně. Chtěly jsme sice vycestovat do zahraničí, měly jsme v plánu letět na Kypr za kamarádkou. Omezil nás v tom covid, ale i takhle to bylo bezva. Koupaly jsme se u nás na koupališti, u kamarádky v bazéně. Šarlotka vodu miluje. Já z ní mám respekt,“ usmívá se Alena.

Čtěte také

Obavy z mateřství zmizely

Nevidomá máma nás vzala na sraz s kamarádkou Nikolou, která má ročního syna Jakuba. S Alenou ji spojuje zrakové postižení. Nikola ale na rozdíl od Aleny částečně vidí a dítě vychovává s partnerem. „Mám spoustu očních vad. Vidím tak na metr, nevidím detaily. Tvář Kuby zblízka vidím,“ popisuje. 

Nikola využívá stejně jako Alena víc hmat a sluch. Naklání se ke kočárku a mluví na Jakuba, kterému kontroluje obličej po hmatu: „Třeba teď jsem nevěděla, jestli nemá spadlou čepici přes oči, protože se mu něco nelíbilo. Trochu čepici spadlou měl.“

Nikola se mateřství nejdřív bála, její obavy ale postupně zmizely. „V něčem mi pomáhá partner Pavel, například když se mi zdá, že má Kubík na sobě nějakou vyrážku, tak se ho zeptám. Nebo když nevidím, kde jsem ho nenamazala. Ale celkově si myslím, že to zvládám docela dobře.“

Nevidomé maminky Alena a Nikola s dětmi Šarlotkou a Jakubem

„Jsem na kamarádku pyšná“

Nikolin partner Pavel se příchodu dítěte nebál. „Nepřipadá mi, že je Nikola nevidomá. Doma určitě ne. Možná jsou komplikovanější nějaké cesty autobusem po Teplicích, kde teď bydlíme a kde to Nikola ještě moc nezná. Obavy jsem neměl, máme hodně babiček. Na stříhání a kreslení Kuby později dohlédnu já, stejně tak na domácí úkoly.“

Instinkty maminek se neliší. Nezáleží na tom, jestli vidíte, nebo ne, jestli nemáte ruku nebo nohu.
Alena

Alena rozhovor poslouchá a je na kamarádku Nikolu hrdá. „Jsem pyšná na to, že to Nikča takhle zvládá. Na rozdíl ode mě je hodně mladičká. Nebojí se toho a to je dobře. Instinkty maminek se neliší. Nezáleží na tom, jestli vidíte, nebo ne, jestli nemáte ruku nebo nohu.“

Šarlota se narodila v říjnu 2019

Alena Šarlotu vychovává sama bez partnera. Počítá s tím, že se školou bude potřebovat pomoct. „Až bude Šarlota jednou chodit do školy, tak určitě budeme mít nějakou babičku nebo asistentku, aby pohlídala to, jestli Šarlotka píše to, co má, a jestli čte a vidí to, co má.“

Zábava na pískovišti

Kamarádky měly sraz nedaleko dětského hřiště. Alena to komentuje: „Určitě si v budoucnu pro bezpečnost budu brát doprovod i na hřiště. Samozřejmě čím bude Šarlotka starší, tím to bude jednodušší. Bude mi určitě pomáhat a sama si řekne, že chce na houpačku, a odvede mě tam.“ Na pískovišti už Alena s dcerou byla. „Zatím to vypadá, že se bude Šarlotce písek moc líbit,“ shrnuje.

S kamarádkou Nikolou Alena probírá třeba i přípravu jídla pro dítě. Nedávno se bavily o instantní kaši. „Byla jsem nešťastná, že jsem měla tu kaši pořád řídkou. Pochopila jsem totiž, že tam mám dát 4 až 5 lžiček prášku, a ono to bylo velkých polévkových lžic, ne malých lžiček,“ směje se Alena.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.