Mámou potmě II. Jak prožila nevidomá Alena svůj první rok s malou Šarlotkou?
Červen 2020: Nejvíc se mě lidé ptají, jak devítiměsíční dceru krmím lžičkou
Nevidomé Aleně se v říjnu 2019 narodila dcera Šarlota. Stará se o ni sama, a jak sama říká – zvládá to. Cestuje tak, že vozí kočárek za sebou, aby mohla terén před sebou prozkoumávat slepeckou holí. Zvládá i pražskou MHD včetně eskalátorů. Pravidelně se tak dopravuje třeba na brigádu.
Na Alenu a malou Šarlotu čekám v metru Kačerov. Vystupují z prvního vagonu soupravy, kterým jezdí pokaždé. Alena dceři upravuje deku v otevřeném sportovním kočárku. Šarlota leží na zádech s chrastítkem v ruce a mámu pozoruje.
Čtěte také
„Přeci jen fouká. Taky už musíme mít sporťák, protože holčička už je tak živá, že v hlubokém kočárku se obrací na bříško a ráda by koukala a možná i časem vystupovala. Takže z důvodů bezpečnosti už má sporťák,“ vysvětluje nevidomá maminka.
Alena využívá eskalátory, protože výtah na Kačerově není. Míjíme turnikety a ptám se, jak nevidomý najde zastávku konkrétního autobusu. „Už sem chodím tak často, že o tom nepřemýšlím. Prostě dojdu po paměti,“ usmívá se.
Na autobusovou zastávku začíná během čekání svítit sluníčko, nevidomá Alena to cítí a Šarlotě automaticky zatahuje horní část kočárku: „Kdybych si to zrovna neuvědomila, ona by se za chvíli stejně ozvala, protože by se jí to sluníčko v obličeji přestalo líbit,“ vysvětluje zkušeně.
Největší překvapení? Že jsem to zvládla
Nastupujeme do autobusu, kde dítě lehce pospává. Za chvíli se ale začíná zajímat o okolí. „Nechci říct, že Šarlota cestování snáší špatně, ale musím být mnohem opatrnější. Už se hodně hýbe. Asi brzo přijde období, kdy bude třeba vyhazovat věci z kočárku. To bude teprve jízda,“ směje se Alena a připravuje se na výstup s kočárkem pozadu. Terén před sebou prozkoumává slepeckou holí a dítě vozí za sebou.
Čtěte také
Šarlotě je devět měsíců. Největší překvapení mateřství Alena formuluje do několika vět: „Asi to, že jsem to nakonec zvládla. Každý den mě překvapuje, jak je dítě samostatnější, jak mě napodobuje. Třeba vidí, že na věci sahám rukama, tak na ně taky sahá rukama.“
Vidící lidé se Aleny teď nejčastěji ptají, jak dítě krmí. „Přeci jen vám do toho to dítě strká ručičky. Trefit se do pusy. Poznat, že už holčička dobaštila a že už je čas dát další lžičku. Ale to se všechno dá odvodit zkušenostmi a tím, že člověk poslouchá. Musíte se soustředit jen na miminko,“ vysvětluje.
Máma s kytarou
Za chvíli přicházíme na místo brigády – seniorům do odlehčovacího zařízení v Praze 4, kde dostává Šarlota přesnídávku přímo v kočárku: „Otevři pusu a neber mi tu lžičku. Loty, ty mi chceš pomáhat. Je to jedlík, dřív moc jíst nechtěla, teď už je to úplně v pohodě,“ komentuje Alena.
Po svačině jde Alena na terasu za skupinkou seniorů, se kterými si v rámci projektu Návštěvy potmě povídá a zpívá: „Dobrý den, udělejme prosím takové krátké seznamovací kolečko. Já jsem za vámi přišla, abychom si zazpívali. Jaká máte přání?“ vybízí je.
Šarlota zpívající mámu s kytarou v ruce pozoruje, za chvíli o dceři začne Alena sama mluvit: „Opakování matka moudrosti. Už se známe a vy víte, že tady mám holčičku. Kdo si vzpomene, jak se jmenuje? Já vám napovím – stejně se jmenovala manželka Tomáše Garrique Masaryka. Kdo ví? Ano. Šarlota.“
Související
-
Mámou potmě. Jak se připravuje na mateřství nevidomá máma samoživitelka?
Nevidomá Alena z Prahy loni v únoru zjistila, že čeká dítě. Životní výzvu přijala i přesto, že svou dceru nikdy neuvidí, a navíc se o ni bude starat bez partnera.
-
Mámou potmě III. Jaký byl uplynulý rok pro nevidomou Alenu a její Šarlotku?
Třetí rok sledujeme život nevidomé Aleny, které se v roce 2019 narodila dcera Šarlota. Poslechněte si seriál Mámou potmě III. Poběží na Radiožurnálu celý týden vždy v 8:50.
-
Deníky ve stavu nouze II. Seriál Radiožurnálu pokračuje dalšími osudy pěti Čechů
Zdravotní sestřička, školačka, majitel restaurace, maturantka a seniorka. Jak se vyrovnávají s druhou vlnou pandemie? Poslouchejte od pondělí do pátku od 8.50 h.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.