Mámou potmě II

Duben 2020: Nehty stříhají dceři kamarádi, jinak zvládám všechno sama

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alena s Šarlotou v lednu 2020
Předchozí díl
Následující díl

Život nevidomé Aleny sledujeme od jara 2019, kdy se začínala chystat na narození dcery. Šarlota se narodila v říjnu 2019. Samoživitelka Alena se učila po hmatu přebalovat, chystat mléko a později batole hlídat nebo krmit lžičkou. Jaro 2020 přineslo oběma novou zkoušku – pandemii koronaviru. Na tu se dopředu připravit nedalo. Jak velký zásah do denní rutiny znamenala karanténa pro nevidomou maminku a dcerku? Alena pro Radiožurnál nahrála své zkušenosti.

Je asi 6:45. Přiznávám se, že po dnešní noci trochu ztrácím pojem o čase. Byla velmi zábavná. Dneska se miminko probudilo asi ve 12 a usnulo ve 3:15. A maminka vypadá, jako by jí někdo šlápnul na obličej,“ usmívá se Alena. „Přicházím do obýváku a tam už je spokojené miminko, které vlastně řvalo jen kvůli tomu, že už chtělo vstávat.“

Čtěte také

Venku platí nouzový stav kvůli koronavirové nákaze. Alena tak zážitky s dcerou nahrává sama z domova na diktafon v mobilním telefonu. Šarlotě, které říká Loty, je půl roku. Jsou často doma v bytě nebo v okolí na procházce.

Do obchodu Alena raději nechodí, potraviny objednává přes internet: „Teď připravujeme svačinku, Šarlotka už sedí v sedátku a čeká. Budeme svačit banán. Sváču připravujeme tak, že mixuju. Zatím,“ popisuje denní rutinu.

Šarlota teď váží asi sedm kilo. Dostává mléko a příkrmy. Mléko nevidomá Alena dál připravuje z prášku a vody, kterou si odměřuje v umělohmotné injekční stříkačce. Pro dceru taky vaří, nejraději má zeleninu na páře. „Kupodivu jí chutná i celer,“ podivuje se Alena.

Sluchem a hmatem

Nevidomá Alena zvládá péči o dceru sama. I v covidové karanténě

Šarlota si hraje nejčastěji na zemi na podložce – když si Alena není jistá, kde přesně právě dcera je, zavolá na ni a čeká na reakci, případně si klekne na kolena, aby na ni nešlápla:  „Ahoj Loty, ahoj. My tu máme tu hrací podložku. Na té podložce spoustu hraček. Co to máš? Už jsi na bříšku, tak pojď za mnou. Chceš? Co? Loty?

Šarlotka se už trochu snaží lézt, dává si kolínka pod sebe. Kam chce, tam se dostane. Točí se, a když pro něco nedosáhne, tak se tam dokulí nebo se pootočí a stejně se tam dostane.  Už to má! popisuje hrdá maminka. Šarlotka, asi aby se sama motivovala k pohybu, tak si hodí nějakou hračku na zem a posune si jí a pak za ní leze. Možná se to naučila ode mě...“ 

 Chybějící zrak nahrazuje Alena hlavně sluchem a hmatem. Prsty jde citlivě najít pusu dítěte při krmení i to, jestli už se z dásní klubou zuby. „Jestli děláme něco jinak? Každopádně se asi víc mazlíme a všechno kontroluji dotekem, což Šarlotce už nevadí, protože si na to zvykla,“ zamýšlí se.

Mnohem více mazlení

Alena si v bytě nikdy nesvítila, s dcerou se to naučila. Že je vypínač zapnutý pozná po hmatu: „Teď se jdeme podívat do koupelny. Tak rozsvítíš světlo? Tak pojď. První. Už nám svítí světýlko.“

Čtěte také

Šarlota se na sebe ráda dívá do zrcadla. Alena říká, že je veselá a samostatná. Jak si jako nevidomá máma představuje, že její malá dcera vypadá? Cítí, jaké má buclaté tvářičky, malý nos, dlouhé řasy a dlouhé nohy.

Smysly používá Alena i při přebalování nebo koupání: „Po koupání je mazání olejíčkem, pak je papání, pak je mazlení. Pak se jde do postele. Nezpíváme tradiční písničky, zpíváme písničku naši, kterou jsme si vymyslely. Tralala, tralala, Šarlotka zívala, očička si mnula, očička nezavřela, a proto neusnula… tralalala…“ notuje šťastná maminka.

Alena popisuje, že na Šarlotu od narození hodně mluví a cítí, že to oběma vyhovuje. Hmat využívá i ke kontrolování pokojů, jestli není doma na zemi něco, co by mohlo dítě spolknout. Jen stříhání nehtů půlroční dcery nechává na kamarádech.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.