Lucie Výborná: Můj oblíbený host? Člověk, který „hoří“

12. srpen 2013

Každý všední den po 10. hodině přichází do Radiožurnálu host, s kterým moderátorka Lucie Výborná vede po celou následující hodinu rozhovor. Je to prý její nejoblíbenější část vysílání. Tahle hodina je přitom náročná na přípravu i na výběr hosta, ale když se zadaří a všechno si sedne, tak by prý k posluchačům neměla doputovat jen slova našeho hosta, ale i jeho energie.

Lucie Výborná v rádiu moderuje už od roku 1991. Jestli má už moderování v malíku, to neví, ale je pravdou, že už před těmi 22 lety moderovala pravidelně od pondělí do pátku s drobnými pauzami až dodnes. „Jsem takový ten denní vysílač,“ usmívá se.

Zajímalo by vás, co byste museli umět, abyste se taky mohli stát moderátory? Podle Lucie Výborné hodně záleží na tom, co si pod pojmem moderování představujete.

Zájem a kulturní základ, to je to důležité pro moderátora

„Moderátor může dělat ‚mluvící hlavu‘. V tom případě musí perfektně ovládat češtinu, musí mít vynikající rétorické schopnosti, musí umět číst a to mu více-méně stačí. Protože, když mu vše kolegové dobře připraví, stačí jejich materiály pouze ‚překlopit‘,“ vysvětluje Lucie Výborná.

Pokud ovšem moderátor dělá rozhovory a vlastní vstupy (jak je tomu na Radiožurnálu), musí se na ně umět připravit. „Je hodně důležité, aby měl dobrý všeobecný přehled, kulturní základ, aby věděl něco o historii, o politice, aby byl zvědavý, a věci ho zajímaly,“ upozorňuje Lucie Výborná.

Právě rozhovory s hosty Radiožurnálu ji baví nejvíc. „Úplně nejraději bych dělala jen tu hodinu s hostem, ale to by mi neprošlo u nadřízených, takže se to ani neodvažuji navrhnout,“ usmívá se Lucie.

Kde tedy berete svůj „kulturní základ“?

Svoji kulturu si tvořím sama. 11 let už nemám televizi. A hosty Radiožurnálu a různé další lidi nabírám tak, že prostě šmejdím – chodím na přednášky, mezi zajímavé lidi a ptám se.

Třeba nedávno mě kamarád vyzval, abych mu zálohu na stavební materiál nechala u jednoho ševce v Praze. Tak jsem zaklepala a otevřel mi člověk v ševcovské zástěře, sympaťák. A říkal: ‚A hele, hezká holka‘ a já říkám: ‚A hele, švec‘. A hned jsem šla do dílny.

Tam mi ukázal nádherné boty, které šije v ruce. Ukázal mi celou dílnu. A já jsem zvědavá, tak jsem se ptala, co se na co používá, jaké má kůže, jaké má stroje, proč se některé věci musí dělat ručně… Jen ze zvědavosti, ale vím, že jednou přijde ta chvíle, kdy to budu potřebovat. To jsou moje univerzity. A tou největší univerzitou jsou hosté Radiožurnálu.

A je konec. Moderátorka Lucie Výborná se loučí se smileboxem

Když se máte bavit třeba o nanovláknech nebo molekulární vědě, tak se na to musíte nějakým způsobem připravit. A musíte se připravit takovým způsobem, abyste dokázali posluchačům prostřednictvím hosta překlopit to nejdůležitější na takové úrovni, aby tomu každý rozuměl.

Příprava je jedna věc, ale jak se vám povede rozmluvit vědce, kteří mluví trochu svým jazykem?

Mám velké štěstí, že na to nejsem sama. Kdyby nebylo dramaturga Martina Maška, tak bych asi zešílela. Martin přichází s hosty, pak to dohromady ladíme, on to celé sesazuje, aby se třeba nesešli dva tematicky podobní hosté v jednom týdnu. A hlavně, Martin je garantem u hostů, které neznáme, že budou mluvní.

Na vás je tedy, abyste se pokusila ze svých hostů shodit trému. A co vy? Máte vůbec trému?

Ne, já se vždycky naopak hrozně těším. Rozhlas je práce s emocemi, ale také energií. Když ji při moderování nemáte, tak posluchače nebudete bavit ani zajímat. A tak do vysílání musíte dát i svou energii. Když je ve vysílání host, tak energie probíhá na bázi vzájemné výměny.

V denním moderování se to samozřejmě projevuje také, ale ve chvíli, kdy jsme dělali s Honzou Pokorným 90 hostů a vysílali jsme 48 hodin nonstop, tak mi někteří z našich hostů přinesli tolik energie, že se mi pak vůbec nechtělo spát.

Doufám, že hosté nenabíjí jen mě, protože pak by to bylo špatně. Jsou lidé, kteří mají opravdu vzácný dar, že svoji energii vnáší do vysílání. Někdy ani obsah nemusí být tak důležitý, jako spíš radost a nadšení, které je slyšet v jejich hlase. A také upřímnost, té si u hostů Radiožurnálu vážím. Takže věřím, že energii předáváme dál.

A máte tedy nějakého oblíbeného hosta? Někoho, na koho se těšíte, když víte, že s ním budete mít rozhovor?

Myslím, že by se něčemu takovému měl člověk hodně bránit. Ale právě, když se vrátím zpátky k tomu, o čem jsme mluvili, tak oblíbený host je člověk, který hoří. Třeba Miroslav Zikmund hoří i ve svých 93 letech. A když cítíte ten žár, tu obrovskou vášeň, tu lásku pro vlastní povolání, nebo cokoliv o čem mluvíme, tak takový host je pro rádio vynikající. Může sedět a mluvit třeba dvě hodiny a posluchači vám neodejdou. Oblíbených hostů by ovšem byla velká spousta.Vidím to tak na 90%.

O své práci mluvíte s obrovským nadšením. Přemýšlela jste někdy, že byste dělala něco jiného?

Ano. Myslím si, že v nejlepším se má přestat. A jestli mě v životě něco posunulo dál, tak to bylo to, že jsem se dokázala zvednout a jít.

Lucie Výborná a Miroslav Jakeš ve studiu

Třeba po šesti letech moderování Snídaně s Novou jsem měla pocit, že když to budu dělat stále, tak zakrním a zblbnu. Všichni si klepali na čelo také v době, kdy jsem odcházela z Frekvence 1 na Český rozhlas Dvojku, kde jsem měla jen jeden pořad týdně.

Ve chvíli, kdy má člověk pocit, že už to nejde, tak se má bez ohledu na nějaké vnitřní obavy zvednout a jít dál. A až si budu myslet, že se moje kapacita Hosta Radiožurnálu vyčerpala, tak se zvednu a půjdu dál.

Neumím si představit, že bych šla do jiného oboru, protože mám rádio velmi ráda a Český rozhlas beru jako svoji aktivní konečnou. Protože v téhle branži už nemůžete dojít výš. Tenhle dům je fascinující, je tady spousta skvělých lidí a já jsem opravdu vděčná, že tu můžu pracovat, ale umím si představit i jiný žánr, který bych moderovala nebo jiným způsobem nějak vyráběla.

autor: mjp
Spustit audio