Loutkám se děti často svěřují mnohem více než dospělým, vypráví principálka Loutek v nemocnici

28. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Loutky Marky Míkové pomáhají nemocným dětem

Soubor Loutky v nemocnici 16 let hraje a chodí s pohádkami a písničkami do nejrůznějších zdravotnických zařízení. Teď například bude putovat po nemocnicích v České republice putovat s pohádkou Cesta do Vánoc. „Základ představení jsou staré barokní lidové texty, které jsou legračně zrýmované, vysvětluje režisérka, hudebnice, herečka a principálka spolku Marka Míková. Jak se daří pomocí loutek prolamovat komunikační bariéry mezi dětmi a lékaři?

Jak vypadají loutková představení v nemocnicích pro dětské pacienty?

Čtěte také

V nemocnicích většinou chodíte po pokojích a hrajete s menšími loutkami. Balancujeme na hraně – přišli jsme na návštěvu, nebo hrajeme vám divadlo. Docela mě baví pokoušet tu hranici, protože častokrát se hraje pohádka třeba o budulínkovi, jenom že ve výsledku s budulínkem si hrají plyšové hračky, děj jde někudy jinudy a dítě zapomene, že je nemocné. Nebo se hraje v herně, děti si sednou ke stolu a dívají se. Je možné kdykoliv to přerušit, počkat a zase začít znovu. A pak jsou v léčebnách častokrát divadélka v prostorách, kde se dá hrát představení. Zvlášť v  psychiatrických léčebnách mají děti psychické i fyzické problémy a je to pro ně velká událost, takže si to pamatují. V tom ta práce má velký smysl, když tam přinášíme i osvětu.

A jak vypadá spolupráce s lékaři, aby vaše návštěva byla i součástí léčebného procesu?

Někdy se to podaří, že můžeme navázat blízký kontakt. Na některých místech, teď třeba v motolské nemocnici na rehabilitaci, dostáváme vyloženě zadání a snažíme se s tím pracovat. Takže ráno se dozvím, že tam bude děcko, které hýbe špatně levou rukou a neví se přesně proč. Dítě spatří loutku, které také nemůže s ručičkou hýbat, a dítě začne loutce říkat, jak musí cvičit. A ono to blahodárně působí, že další dny se mu lépe cvičí. Nebo jsme měli událost s injekcí, kdy děcko na injekci hystericky plakalo. Když jsme dávali loutce injekci jednu za druhou a chechtali jsme se u toho, tak druhý den hysterie pominula. Samozřejmě to bolí, ale to dítě to zvládlo. Takže to jsou takové mini zázraky.

S vašimi členy souboru spolupracují i další loutkáři. Proč vlastně soubor Loutky v nemocnici už 16 let chodí do nemocnic a pomáhá hospitalizovaným dětem? Aby se zase mohly bavit a smát?

Protože to funguje. Na začátku to nebylo tak zřejmé, člověk si jenom říká, že děti mají loutky rády a že je to potěší. Ale časem se ukazuje, že loutka, která je podobná hračce, otevírá možnost komunikace. Častokrát, když hrajete dětem, tak děti odpovídají malé loutce, jsou schopné ji svěřit, že je něco bolí. To, že člověk začne verbalizovat, tak to zpětně pomáhá. Vzpomínám si na děťátko, které po nějakém zákroku vůbec nemluvilo. Tím, že ten panáček se ho začal ptát, tak mu najedno něco povídal, ale nám dospělým neřekl ani slovo, protože tam byl nějaký zásek. To je důvodem, že to pomáhá.

Spustit audio

Související