Lima je městem mnoha tváří

Lima, hlavní město jihoamerického Peru, se od roku 1535, kdy ji založil dobyvatel Peru Francisco Pizarro, výrazně rozrostla. Dnes to je rozlehlá metropole obklopená obrovskými, stále se zvětšujícími aglomeracemi a chudinskými koloniemi. Dá se na ni pohlížet jako na velký plod s tvrdou peckou historického centra.

Při procházce lidovou čtvrtí na každém rohu někdo sedí a prodává sušenky, bonbóny nebo pečivo. Nechybí ani cosi zabaleného v banánovém listu nebo drobnosti k jídlu. Jsou tu však i další tváře Limy.

Okázalé barokní kostely, univerzita založená roku 1551 i honosné paláce. V jednom z nich najdete i muzeum inkvizice. Španělé si totiž vybrali Limu pro sídlo této obávané instituce. I tady se mučilo, pálilo a škrtilo. Hlavním objektem inkvizičního zájmu v Limě však nebyli barbarští indiáni. Tato církevní instituce se především zajímala o podezřelé křesťany a hlavně o židy.

Lima byla sužována opakovaným zemětřesením. Asi 400 let to bylo poměrně malé město – až do roku 1920, kdy se do Limy začali hrnout chudí rolníci, zejména horalé, v naději na lepší život.

Dnes má Lima osm miliónů obyvatel a obrovské zácpy v ulicích, kterými se prodírají malé minibusy. Ty se staly ve veřejné dopravě nepostradatelnými. V každém z nich vládne kromě řidiče i průvodčí, který oznamuje, kam se jede, pomáhá lidem dovnitř, usazuje je a kasíruje.

Tropické ovoce i syrové ryby naložené v citrónu

Jdeme na trh. Je tu poměrně klid a velký výběr pěkného jídla – různé druhy chutného sýra i oliv (ty sem přinesli Španělé), mrtvá vykuchaná zvířata, tropické ovoce ze Selvy (tropického vnitrozemí) a kukuřice (v kečuánštině „čoklo“). Je jiná než u nás – velkozrnná a často barevná, nejhezčí je fialová. Nechybí tu ani brambory. Ty jsou původem z Peru. Existují zde čtyři tisíce odrůd, z nichž jen několik je tady na trhu.

Lima je městem mnoha tváří|foto: Pavel Chlouba

Na každém trhu v Peru je možné se najíst. Výjimkou není ani Lima. Nejoblíbenější jsou slepičí polévky a specialita ceviche, tedy syrové ryby nakládané v citrónu. Ryby obecně jsou tu velice oblíbené. Lima leží v poušti a zároveň na břehu moře. To je studené, divoké a nehostinné, ale rybnaté.

Po ulici jde pohřeb. Ženy mají barevné, červené šaty plné zrcátek a velké účesy z květin. Muži jsou svátečně v černém. Co chvíli se hudba zastavuje, z domů vybíhají lidé a zdraví.

Vyschlé koryto řeky lze přejít po mostě, na druhé straně je vykřičená čtvrt málo vhodná pro cizince. O tom se přesvědčili i dva turisté, které jsme potkali. Německému a holandskému turistovi ukradli všechno – pas, peníze i letenku.

Ale zpět k našemu putování. Od mostu vedoucímu do vykřičené čtvrti se nabízí pohled na horu San Cristóbal obrostlou barevnými domky chuďasů. Bohatí lidé, elita (včetně čerstvého nositele Nobelovy ceny za literaturu Vargase Llosy) bydlí daleko odtud v Miraflores a v San Isidro, kde jsou výborná muzea a obchody, kavárničky jako v Paříži, parky plné stromů a zpěvného ptactva.

Byla neděle a my se v Miraflores procházeli po útesech nad mořem, kde vlny vytvářely v šedém písku obloučky. Na vlnách se proháněli místní surfaři. Poté si šli do místní drahé restaurace dát jídlo – samozřejmě, že ceviche.