Leninovo město svého rodáka stále oslavuje. Byl to lídr na svém místě, vzpomínají místní
V ruském městě Uljanovsku, kde se Vladimir Iljič Lenin narodil, je odkaz vůdce světové komunistické revoluce stále živý. Návštěvníci města mají možnost přenést se do doby před více než sto lety hned v několika muzeích.
Letitá česká tramvaj T3 se pomalu kymácí do centra města. Vystupuji na zastávce Dům Lenina na ulici Lenina, kde se rozkládá městská památková rezervace Vladimíra Iljiče Lenina.
Uljanovsk vznikl roku 1648 a až do roku 1924, kdy ho sovětské vedení přejmenovalo, to byl Simbirsk. Nejstarším ze čtyř zdejších Leninových muzeí otevřeli už v roce 1923 a najdete ho v někdejším domě Uljanovových. Rodina ho koupila, když mladému Voloďovi, jak ho nazývá průvodkyně Galina Borisovna, bylo osm let.
Mládí Vladimíra Ilijiče
Lenin se 22. dubna 1870 v Simbirsku alias Uljanovsku narodil a prožil tady prvních 17 let svého života. Otec byl školním radou, matka v domácnosti. Než si rodina pořídila dům, vystřídala šest dočasných bytů. Proto je ve městě také tolik Leninových muzeí - rodný domek, dům Vladimírova bratra Dmitrije, usedlost, kde Lenin vyrůstal, i velký komplex ze sedmdesátých let.
„Tady je nejsvětlejší pokoj, jídelna. Tady si dělali úkoly, protože kerosin na svícení byl velmi drahý. Učili se jazyky – jeden den se mluvilo anglicky, druhý německy, třetí francouzsky, a až pak rusky,“ provází mě Galina Borisovna.
Přestože rodina nežila zrovna luxusně, mohla si dovolit služku i domácí pomocníky. Měli osm dětí, z nichž dvě zemřely už v kojeneckém věku. V roce 1886 přišla první pohroma – zemřel Leninův otec Ilja Nikolajevič. O rok později končí na šibenici jeho starší bratr Alexandr za přípravu atentátu na cara Alexandra III.
Uljanovovi se ocitli ve společenské izolaci a rozhodli se odstěhovat pryč. A Vladimír Iljič, kterého smrt bratra hodně zasáhla, se dal na dráhu profesionálního revolucionáře.
Kult vůdce
Sám Lenin prý ke svému rodnému městu nijak zvlášť nepřilnul. Uljanovsk nijak zvlášť neprotěžovali ani jeho následovníci Josif Stalin a Nikita Chruščov. Až Leonid Brežněv začal s bezmála posvátným uctíváním Leninova kultu.
100 let od VŘSR: Jak šlechtic Lenin využil nabídky Německa
Století uběhlo od bolševického převratu v Rusku, který vešel do dějin jako Velká říjnová socialistická revoluce. Moci se 7. listopadu 1917 chopil Vladimír Iljič Lenin se svými stoupenci z bolševické frakce ruské sociální demokracie, která byla předchůdkyní komunistické strany. Na scénu vstoupil režim, kterému v následujících desetiletích padly za oběť miliony lidí, a to nejen v Rusku.
V dubnu 1970 v Uljanovsku ke stoletému výročí Leninova narození otevřeli obrovský muzejní komplex s šestnácti sály a čtyřmi tisíci exponáty.
Procházím obrovským sálem a mám trochu pocit, že tu straší. Lenin na mě hledí ze stovek obrazů a fotografií, míjím nespočet soch mezi rudými nápisy a vedle čínské vázy s Leninovým portrétem mají své místo dárky z bývalého Československa.
Lenin na vzestupu
Doprovází mě vědecká pracovnice muzea Taťána Šachovová. „Byl to člověk výrazných kvalit. Byl pracovitý a měl výborné analytické schopnosti. Zkrátka lídr na svém místě,“ vychvaluje zdejšího rodáka, zatímco se s námahou snaží rozsvítit všechna světla, abychom na expozici lépe viděli. V poslední době si prý v Rusku zase začínají Lenina vážit.
A podobná slova pak slyšíme i od lidí na ulici. „Byl to náš znamenitý rodák. Stejně jako Akexandr Kerenskij, to byl taky skvělý člověk,“ říká mi paní, která se jmenuje rovněž Taťána. Kerenskij byl v roce 1917 předsedou prozatimní vlády a byl to právě Lenin a jeho říjnová revoluce, kdo ho svrhl z křesla.
Dějiny dokáží být někdy hodně zamotané. Vladimíra Iljiče, tehdy ještě Uljanova, na simbirském gymnáziu učil Kerenskhého otec, který byl podřízeným Ujanova staršího. Dnes mají Lenin a Kerenskij na budově školy společnou pamětní desku.
