Květoslav Žalčík: Byla to moje chyba

Host (Květoslav Žalčík): No tak, pokud se týká olympijských her, tak v tuto chvíli ne. Jinak, co se týče mého dalšího působení u lyžování, až skončí veškeré to olympijské dění, tak se potom se mnou budou na svazu bavit co dál.

Moderátor (Jan Pokorný): Popište prosím co nejpřesněji, co se vlastně stalo před startem štafety mužů při vyplňování přihlášky k závodu?

Host (Květoslav Žalčík): Pokud se mám snažit být opravdu co nejpřesnější, já jsem to říkal přímo tam na místě, tak pro mě už je dneska vyplnění přihlášky rutinou, opravdu. Já jsem to řekl i tam. Trošku jsem to chtěl zlehčit, i když taková věc se prostě zlehčit nedá, tak jsem řekl, že by to dneska vyplnil i školák. Dostanete do seznamu jména svých závodníků a k nim připíšete čísla, která značí pořadí úseku, a k tomu dáte náhradníka. Absolutně si do teďka nedovedu vysvětlit, kdy se mi pohnula mysl, nebo co v tu chvíli na mne působilo, že jsem první tři úseky vyplnil naprosto v pořádku a čtvrtý úsek jsem napsal špatně. O něm se svým způsobem ještě pár dní spekulovalo, kdo tam na něm pojede, a pak jednoznačně Míra Petrásek řekl, že pojede Milan Šperl, takže já jsem ten pokyn dostal úplně jednoznačný. To, že jsem to napsal obráceně, doteď opravdu nedokážu sám vysvětlit a odůvodnit.

Moderátor (Jan Pokorný): V rozhovoru pro Jesenický týdeník před začátkem olympijských her jste říkal: "mám na starosti mužské i ženské seniorské reprezentační družstvo, kde plním roli jakéhosi šéftrenéra, vedoucího realizačního týmu a zároveň manažéra. Musím se postarat o organizační věci, materiál, částečně o finance. Mám na starosti chod výcvikových kempů a společných soustředění. Starám se o systematické fungování reprezentace tak, aby to všechno ladilo v kontaktu závodníků s doktory, fyzioterapeuty, servismany. Je toho až nad hlavu. Práce od rána do večera. Ale naštěstí," říkáte v rozhovoru pro Jesenický týdeník, "systém, který se teď nastavil, přináší výsledky." Nabídnu ještě jeden názor. Byla to vnitřní, systémová chyba a nebo jenom selhání Květoslava Žalčíka? To při vyplňování přihlášky.

Host (Květoslav Žalčík): Určitě to byla moje chyba. Jednoznačně to byla moje chyba. Na druhou stranu, když se mě takhle ptáte, já jsem samozřejmě v poslední době nad tím musel hodně zapřemejšlet a podíval jsem se vlastně zpětně, jak fungujou ostatní týmy. Ty silné týmy, které vozí z mistrovství světa a z olympiády medaile. A ty týmy fungujou ještě samozřejmě na trošku jiné úrovni. Pokud konkrétně k tomuto případu musím říct, tak vždycky na tu poradu, kam já jsem chodil na olympiádě sám, tak vždycky chodili dva lidé. Jeden člověk, kterej vlastně se stará pouze o tyto věci. To znamená, on je určenej pouze o vedení toho družstva a nic jiného vlastně na starosti nemá. Já, co jsem vlastně na olympiádě dělal, to je to, že tam těch funkcí mám daleko víc. Takže samozřejmě absolutně nemůžu říct, že by mě to prostě nějak zlehčilo moji chybu, kterou jsem provedl, ale je pravdou, že kdyby tam se mnou třeba někdo seděl, tak nebo kdybych opravdu byl ve funkci, kdybych se pouze zaměřil na toto, tak zřejmě ta chyba, fatální chyba, která se stala, tak prostě asi k ní nemohlo dojít. Na druhou stranu já se to snažím ještě dovysvětlit. Já jsem tu přihlášku opravdu podal a večer na poradě, pokud by tam ten seznam těch závodníků byl normálně tak, jak to je, jak maj závodit první, druhý, třetí, čtvrtý úsek, tak jsem na to okamžitě přišel. Tam na té poradě samozřejmě přijde seznam závodníků, kteří vlastně byli přihlášeni do závodu a druhý den vlastně od půl šesté jsme byli na nohách. Já jsem byl na testování lyží. Vracel jsem se někde kolem deváté hodiny. Potom teprve, když jsem vysílačkou dostal pokyn, že ve startovce to nějak je jinak a na všechno už bylo pozdě. Takže tam já říkám, že systémově samozřejmě jednoznačně moje chyba. Vůbec ji nebudu na nikoho svalovat, absolutně ne. Na druhou stranu, kdyby opravdu byl možná člověk, kterej trošku vždycky tyto věci zkontroloval, tak se k týto chybě zásadně zřejmě nedostalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Jak to vypadalo, když se na tu chybu přišlo? Přestala s vámi celá výprava mluvit?

Host (Květoslav Žalčík): To bych takhle neřekl. Já si myslím, že takhle se to nedá říci, že by mě v tu chvíli prostě odvrhli. To bych neřekl. Já jsem se snažil okamžitě zajít za Milanem Šperlem, protože podle mne největší pochybení je u mne to, že jsem vlastně Milanovi Šperlovi, kterej byl určen na tento úsek, ublížil jako člověkovi, že jsem mu vzal tu možnost finišovat olympijskou štafetu, které se dávaly medailové ambice. Takže to mne mrzelo opravdu nejvíce. A mrzí mne to a bude mě to mrzet opravdu ještě strašně dlouho. Já jenom věřím v to, že Milan je takovej běžec a současné české lyžování je na takové úrovni, že určitě, určitě věřím v to sto procentně, že budou mít šanci tu medaili získat jak na mistrovství světa, tak ještě na olympiádě. Věřím tomu, že ten Milan v tý štafetě poběží.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního rozhovoru O kom se mluví je vedoucí týmu českých lyžařů, běžců Květoslav Žalčík. Když bych měl vyjádřit pocit, který má člověk z mediální odezvy toho, co se vám stalo, tak to vypadá, že kvůli vám přišli čeští běžci o medaili. Může to tak být?

Host (Květoslav Žalčík): Toto už je na bázi trošku nějakého odborného pohledu lidí, kteří sledovali ten závod. Jako těžko se toto opravdu dá posoudit. Já říkám v tuto chvíli, to ví jenom pánbůh, jestli ta šance byla nebo nebyla? Z odborného hlediska na tom závěrečném, finišovém úseku jeli opravdu velice silné, silné týmy s velice silným obsazením. Takže tam, jestli by se Milan Šperl ve své, prostě formě, udržel a nebo došel, to je opravdu pouze spekulace. Já můžu brát jenom v potaz to, že Lukáš Bauer, který vlastně podal vynikající výsledek na, na této štafetě sám se vyjádřil, že podle něho by ta medaile nebyla. Čili možná ten....

Moderátor (Jan Pokorný): Mluvil o šestém místě.

Host (Květoslav Žalčík): Ale říkám. Toto, toto je takové nějaké prostě posouzení, které možná je z jeho pohledu, kterej v tu chvíli vlastně, jako závodník, možná v tu chvíli největší odborník, toto tak nějak reálně odsoudil. Je otázka lidí, kteří, kteří to třeba i komentovali, kteří řekli, že by ta štafeta určitě tu medaili měla. Já bych si to netroufal říct ani, že by byla medaile, ani že by byl šestej nebo stejnej jako Kožíšek. Opravdu si to netroufám říct. Prostě jsou tady dva pohledy. To, že jsem ublížil Milanovi Šperlovi a tu chybu jsem udělal a to je jedna věc. Druhá věc, jestli by ta štafeta prostě tu medaili měla. To prostě už nikdo, nikdy nezjistí. Opravdu ne.

Moderátor (Jan Pokorný): Ze zkušeností s některými veřejně činnými lidmi musím říct, že jsem nečekal, že přijmete pozvání k rozhovoru. Překvapilo mne, že jste neměl ani vypnutý telefon, neskrýval jste se, nevymlouval, nečekal v ústraní až se bouřka přežene. Proč?

Host (Květoslav Žalčík): No tak asi, asi, asi to vychází z mé povahy, protože já si myslím, že člověk, myslím si, že není na světě člověka, kterej, kterej, kterej dělá chyby v životě a kdo, kdo to o sobě tvrdí, tak si myslím, že je velkej pokrytec. Já ty chyby dělám a v tom návalu tý práce, které, které u lyžování je, tak si myslím, že je nedělám jenom já. Dělají je lidi kolem, ale vždycky se prostě každej snaží tu chybu nějakým způsobem napravit a prostě tady se stalo to, že ta chyba prostě byla tak, tak banální a k tomu přitom s takovejma, opravdu důsledkama, tak je to opravdu pro mne, pro mne tragické. Tragické pro ten moment toho Milana Šperla. Ale to, abych se prostě skrýval a chodil kanálama, na to nemám povahu. Prostě já jsem se tomu postavil a chci se tomu postavit. Všem, kteří mě prostě psali i řekl bych, trošku prostě ostřejší SMS a na e-mail, tak jsem se snažil prostě tu situaci a svoje postavení nějakým způsobem omluvit. I když prostě ta chyba je neomluvitelná. Ale je pravdou, že ty SMS, které jsem dostal už po tom, velice ostré, tak na ty jsem samozřejmě už jako neodpovídal. To si myslím, že už je prostě nad hranici mého chápání, kam se toto jako, kam se to dostalo? Ale na, na lidi, které, kteří mě opravdu oslovili, tak jsem odpověděl. Dokonce mě překvapilo, že někteří lidi, kteří v první fázi prostě si na mně vylili nějakým způsobem vztek a zcela oprávněně, protože jestliže je to fanoušek, kterej čeká naprostou profesionalitu, tak se jim vůbec nedivím, že měli vztek. Ale po mém nějakém zdůvodnění a to, tak třeba změnili trošičku názor.

Moderátor (Jan Pokorný): Jeden ze závodníků Lukáš Bauer, o kterém už jsme tady dnes mluvili, byl dokonce toho názoru, že ten problém měl zůstat uvnitř týmu. Jak se na to díváte vy?

Host (Květoslav Žalčík): No podívejte. Já tenhle ten názor mám ve smyslu, že jsou týmy, které když pracují, tak už jsem to řekl, tak určitě udělají chybu a proto aby byly silný navenek a proto, aby byly silné prostě vůči jiným celkům, tak si myslím, že spoustu věcí by ven vylézt nemělo. Tady si myslím, že ten postoj, aby se v první fázi tady ta věc vůbec nedostala ven si myslím, že ten postoj byl správnej. Ale na druhou stranu já bych v žádném případě nechtěl, aby se tato chyba prostě dál, já bych jednoznačně vystoupil s tím, co se stalo. Já si myslím, že ten postoj byl správný v tom smyslu, aby nebyl ten tým oslabenej v té první chvíli, aby se vědělo, že tam prostě máme nějaké zmatky. To si myslím, že ten postoj, aby se to v tý první chvíli prostě drželo pod pokličkou je správnej, ale potom, že se přijde s pravdou ven, to jednoznačně bych vystoupil. To proti tomu nemám vůbec nějaké vysvětlení, že by se toto mělo krýt.

Moderátor (Jan Pokorný): Kdy jste se vlastně rozhodl, že z Pragelata odletíte?

Host (Květoslav Žalčík): Tak o tom jsem se nerozhodl určitě já. O tom samozřejmě rozhodli jiní. Rozhodli se velice rychle. Ve včerejším rozhovoru vlastně mezi třetinami hokeje, kdy Magál vyjádřil jakýsi nástin toho, že možná tam i ten jeden člověk trošku chybí. Já si myslím, že takový exemplární trest vlastně nějakým způsobem po tom, co jsem provedl, tak vlastně jednoznačně nemůže člověk, kterej takovou chybu udělal, nemůže být bez toho, aby se to pominulo a šel prostě dál. To neexistuje. Jsme profesionálové a k tomuto musí být. Teď je otázka, jestli míra toho trestu je odpovídající tomu, jestli tam opravdu nechybí nebo jestli tam jsou prostě lidi, kteří to zvládnou. Jako že máme velice silnej tým, kteří opravdu v buňce pracují od rána do večera. Takže já pevně věřím, že to zvládnou a že hlavně že to bude zase skvělý výsledek zítra a v neděli. Takže já jim to strašně přeju.

Moderátor (Jan Pokorný): Jiří Magál je toho názoru, že budete chybět, zejména při přípravě závodu na 50 km.

Host (Květoslav Žalčík): Toto, toto už jsem částečně vlastně zodpověděl. Takže tam, tam pro tu padesáti kilometrovou trať, kde kluci mají obrovskou formu. Lukáš Bauer i Jirka Magál mají obrovskou formu. Já věřím, že včera vlastně velice dobře sprintovali. Již 20., 21. místo. Možná pro laickou veřejnost není až tak nic moc, ale v současné situaci mezi těma opravdu ryzíma sprinterama, jak Martin Koukal, tak Dušan Kožíšek běželi velmi dobře. Už jenom to, že se kvalifikovali a pak jeli velmi dobře i to čtvrtfinále, tak si myslím, že zase ta forma i toho Martina Koukala jde nahoru a že von je vynikající závodník, který se umí skvěle připravit na nějakej ten vrchol tý sezóny. Takže i tu padesátku pojede dobře. Tam pak je otázka ještě, jestli bude startovat Petr Michal nebo Milan Šperl? U tý padesátky, protože je společný start, je spousta lidí potřeba, protože lámou se tam hole, může tam dojít k tomu, že se prostě stane něco s lyží a samozřejmě se musí občerstvovat, což je velice náročné. Takže já doufám, že se do toho zapojí a lidi, kterým strašně fandím, aby se to podařilo, takže mě tam zastoupí.

Moderátor (Jan Pokorný): Za chyby se platí. Říkává se. Vždycky je ale otázka, kolik? Opravdu chcete úplně odejít ze světa vrcholového lyžování? Jak jste naznačoval v prvních reakcích?

Host (Květoslav Žalčík): Já nevím, jestli jsem se vyjádřil úplně, úplně sto procentně přesně nebo jestli jsem byl přesně pochopen? Já jsem řekl, že v případě, že se zanalyzuje od závodníků, kdy jejich názor mě zajímá bytostně a od lidí, kteří vlastně dneska to lyžování dělají a bude analysa taková, že tato chyba vlastně musí vést k tomu, že vrcholové lyžování musím opustit, tak já v žádném případě nejsem na tom postu tak, abych si ho držel za každou cenu. On každej, kdo tomu lyžování rozumí tak ví, že ta práce je od rána do večera. Že to je veliká dřina. Že to je velice odříkání. Takže já, pokud ten zájem bude, tak na postu, který prostě budu moct tomu lyžování dál pomoct a strašně rád bych to dělal dál, tak bych zůstat chtěl, samozřejmě. Ale pokud proti mně budou závodníci a samozřejmě ten tým, tak samozřejmě v žádném případě se tam nebudu držet zuby nehty. To, to prostě není ani možné. Nemám to vůbec v povaze.

Moderátor (Jan Pokorný): Od té doby, co jste si doma na balkóně prý udělal posilovnu, závodil jste, reprezentoval, trénoval, byl jste manažérem, vychoval jste Jiřího Magála, další závodníky, tak uběhla nějaká řádka let. Toto byla vaše třetí olympiáda. Vy byste to opravdu dokázal opustit?

Host (Květoslav Žalčík): No. Teďka, teďka je to, je to, je to velice složité pro mne. Samozřejmě já jsem na to částečně odpověděl. Jako opustit úplně sport bych asi nedokázal. Jednak mám děti a to prostě nejde. Bude záležet strašně na okolnostech. Bude záležet, co to okolí vlastně, co poví okolí?

Moderátor (Jan Pokorný): Pro lyžařský svaz by bylo asi obtížné hledat nového člověka, který by měl takové kontakty, zkušenosti i po té sportovně obchodní stránce. Máte, když tak, nějaký typ?

Host (Květoslav Žalčík): Takhle. V tomto směru jsem zase já absolutně realista. Ono takové to pořekadlo, každý je nahraditelnej, samozřejmě. Já si myslím, že v tomto směru to platí. Sice se ohlédnu o těch 10 let zpátky, co jsem začínal a skutečně s těmi lidmi, co jsme to lyžování dělali, tak jsme to asi za tu dobu, si myslím, někam dotáhli. Ti lidi jsou opravdu kolem mě. Když to vzpomenu kolikrát, jak na tom úseku prostě se nadřeli a po nocích prostě vymýšleli tak, aby se to všechno dalo dohromady. Jako spoustu lidí, já bych je tady mohl jmenovat, byla by to velká řádka lidí. Těch si strašně vážím. Potom samozřejmě ta špička toho ledovce, to už je potom ten samotnej tým. Ale je to vlastně vod spodu. Je to vlastně vod trenérů, kteří musí ty talenty vyhledávat. Jsou to funkcionáři, kteří vlastně ty závody pořádají. Takže ono je to opravdu celej kolos lidí, kteří prostě v tom lyžování dělaj. Já myslím, že ty výsledky a to je, že máme skvělé výsledky v mládeži, že máme skvělé výsledky v juniorech. Máme v seniorech tolik medailí. Samozřejmě u těch top závodníků, kolem toho už musí běhat, protože to je ještě péče daleko a daleko vyšší a nadstandardní. Kolem Lukáše Bauera, Kateřiny Neumanové musí být další lidi, kteří prostě jejich manažéři a jejich tým, kterej musí speciálně každej detail prostě doladit a upravit a učesat tak, aby to bylo. Když se podíváte opravdu za ty výsledky zpátky, tak si myslím, že v tom českém lyžování skutečně se rozhodně nemáme za co stydět a ty medaile vidíte, že i na olympiádě znovu jsou. Takže ať je to jak chce, tak prostě z toho mám jako furt ještě dobrej pocit.

Moderátor (Jan Pokorný): Hostem dnešního rozhovoru O kom se mluví byl vedoucí týmu českých lyžařů, běžců Květoslav Žalčík. Děkuju, že jste přijal pozvání k tomuto rozhovoru a vážím si toho. Nashledanou. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Moderátor (Jan Pokorný): Druhá část pořadu O kom se mluví. Hostem byl vedoucí týmu českých lyžařů, běžců Květoslav Žalčík. 221552155 nebo 221552255. Na těchto telefonních číslech, jako je už tradicí v tomto pořadu, čekáme na vaše názory, dojmy, pocity či připomínky vyvolané předchozím rozhovorem. Dobrý den, máte slovo.

Názor posluchače: Co se týká pana Žalčíka, tak je to určitě tragédie, co provedl, ale myslím si, že suverénně mu můžeme odpustit, protože to je snad jedinej člověk v republice, kterej přizná barvu. Nic se nevymlouvá a nic netají. Takže si myslím, že je to bez problémů. Kdyby pan Kožíšek byl profesionál tak, jak říká, tak by tam byl na těch závodech i jako náhradník třeba a připravenej, co kdyby se něco stalo a aspoň by fandil.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor. Prosím druhý telefonát.

Názor posluchače: Hana Kopecká. Já bych se připojila k tomu předchozímu posluchači. Prostě pan Žalčík udělal chybu, ale to, jak se k tomu postavil je naprosto úžasný. Myslím, že mu to většina lidí nakonec odpustí. Ještě vám bych, pane Pokorný, chtěla moc poděkovat za včerejší hokejový Mikrofórum, to bylo bezva před tím zápasem. To se mi moc líbilo.

Moderátor (Jan Pokorný): Hlavně včerejšími hosty byl Nový a Vincent Lukáč. Nashledanou. Máte slovo.

Názor posluchače: Ivan, Pardubice. Velice děkuju tomu pánovi, protože to je jeden z mála lidí, který se ke svý chybě dokázal i přiznat. Vím, jak to vypadá, když je na někoho naloženo strašně moc. Pak udělá většinou chybu, nesmysl vyloženej v okamžiku, kdy na tom nejvíce záleží. Chtěl bych říci, že možná kdyby ho tam už nechtěli v tý reprezentaci, tak ať se dá na politiku. Já bych ho okamžitě volil. Protože takovýhle lidi asi bychom potřebovali. Ty vostatní, co tam teď momentálně v politice jsou, to je tragédie.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme a mějte se hezky. Další prosím.

Názor posluchače: Fialová, Brno. Já ten pán, co mluvil přede mnou, mluvil moc pěkně a i všichni ostatní. Já zastávám stejnej názor a myslím si, že chybu má právo udělat každej. Když se k tomu dokáže přiznat, tak to je velice čestný. Takže já ho obdivuju a přeju mu, aby v té, no reprezentaci, aby tam zůstal, protože si myslím, že si to zaslouží. No a daleko větší tragédie by byla, kdyby tak, jak se třeba stane ve fotbale, kdyby některej z našich sportovců třeba padl a zůstal tam vlastně mrtvej. Takže toto není tragédie a přeju mu hodně úspěchů.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme a přejeme hezký den. Dobrý den. Prosím váš názor.

Názor posluchače: Žajdlík, Ostrovská Lhota. Já taky souhlasím s volajícími přede mnou. Je to opravdu chlap na svém místě.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme. Stručné a jasné. Mějte se hezky. Další telefonát prosím.

Názor posluchače: Petr z Prahy. Já jsem chtěl říct, že panu Žalčíkovi držím palce a ztotožňuju se s tím, co řekli ti předřečníci. Takovou poznámku k hokejovýmu turnaji. Tam se zase obráceně projevuje taková ta naše národní slabost, kdy teď ani si nevychutnám to vítězství nad Slovákama, protože nad těma našima klukama všichni zlomili hůl a teď, co jsme vyhráli, tak zase prostě všichni jsou obrovský fandové. To mi trošku vadí. Nashledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Dobrý den.

Názor posluchače: Vinkler ze Žulové. Chtěl bych říct. Já pana Žalčíka znám, ale chtěl jsem říct něco jiného. Jaký byl průměrný věk těch lidí, co byli v tom průvodě? Všichni ti bafuňáři, co tam byli si říkají, nemusím vyhrát, ale hlavně když se zúčastním jako delegace. Víte a těch delegátů je tam ohromně moc.

Moderátor (Jan Pokorný): To je přece stará olympijská myšlenka. Není nutné vyhrát, ale zúčastnit se.

Názor posluchače: Jistě. Ale tam by měli být závodníci nebo perspektivní. Ale kolik stojí taková účast toho jednoho bafuňáře na tý olympiádě? On jede jako reprezentant, má všechno zaplacený, má všechno oblečení a i kožichy. Vystupujou tam jako delegáti, ale kdyby ty peníze přišly na mládež i na tu lyžařskou, poněvadž já jsem v Jeseníku dělal i několikrát předsedu závodů mistrovství republiky, tak to vím, jak to vypadá? Ono s tou prací se to taky nepřehání, protože záleží, když je to na vrcholným orgáně, tak se tam nikdo nepředře. Věřím, že okolo těch závodů můžou být problémy. Ale hlavně jsem chtěl říct, že pan Žalčík, když se k tomu přiznal, pokud nebyl k tomu donucen, tak je férovej.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor. Mějte se hezky. Dobrý den.

Názor posluchače: Jelínek. Já vás zdravím, pane Pokorný. Já bych se též chtěl připojit ke všem posluchačům, co mluvili přede mnou. Neboť pana Žalčíka si úžasně, úžasně vážím a cením jako člověka, byť ho neznám, kdy ho člověk zná jenom z médií, kdy vlastně se tento přehmat, dá-li se to tak nazvat, stal. Protože vlastně on je jediným člověkem, bylo to už tam řečeno, nechci se opakovat nebo nechci opakovat ty řečníky přede mnou, který dokázal přiznat svoji chybu. Řekl bych, že toho člověka tak nesmírně mrzí a bolí, že vopravdu měli by si z něj vzít příklad naši politici. Protože to, co předvádí oni, to je něco neskutečného. Já bych řekl a myslím, že už to tu i zaznělo. Jim děkujeme, odejděte. Na rozdíl pan Žalčík ať vydrží a zůstane.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme za názor a hezký den. Předposlední telefonický ohlas. Prosím, máte slovo.

Názor posluchače: Kroutil. Já si myslím. Když si představím, že ti chlapci se na to 4 roky pečlivě připravovali a pak tam udělá někdo takovou botu, že by měl od lyžování odejít a skutečně chodit lyžovat s těma dětma. Děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Hezký den. Závěrečný telefonát. Prosím, máte slovo.

Názor posluchače: Pro mne je to naprosto nepředstavitelné. Možná, že je to můj názor, ale já ho mám. Že člověk udělá chybu, to je pochopitelné. Ale že na ní do šesti hodin před startem nepřijde, to je prostě neomluvitelné. Hlavní potíž je v tom, že přistupovat rutinně k přihlášce na olympijský závod, v tom je ten zakopanej pes. Myslím si, že pan Žalčík tam nemá co dělat. Já bych skutečně na svém místě bych se styděl vůbec vystoupit v rozhlase. Možná, že je to krajní názor, ale je můj.

Moderátor (Jan Pokorný): I za ten názor děkujeme. Mějte se hezky. A to byl závěr za dalším vydáním pořadu O kom se mluví, kde byl hostem vedoucí týmu českých lyžařů, běžců na olympijských hrách Květoslav Žalčík. Za tři minuty, ve 13 hodin přinese Radiožurnál další zpravodajskou relaci. Jan Pokorný přeje dobrý poslech u dalších programů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.