Kvalitní čokoládu poznáte podle křupnutí, radí na výstavě o dějinách československého čokoládovnictví

Značky jako Figaro, Orion, Kofila nebo třeba Fidorka jsou zavedené celá desetiletí a historie některých z nich sahá až do druhé poloviny devatenáctého století.

Čtěte také

Největší vášeň Marie Terezie

„Můžeme tu vidět obalovou techniku, například obaly bonboniér z přelomu 19. století. A také legendární jména jako Stolwerk nebo Nestle,“ ukazuje mi lektorka muzea Silvia Vadovičová.

Používá přitom slovo luxusní, taková totiž čokoláda kdysi byla. Pochutnávat si na ní mohly pouze ty nejvyšší vrstvy, jako třeba Marie Terezie.

Až do 19. století si lidé pochutnávali na čokoládě pouze v tekuté podobě|foto: Fotobanka Profimedia

„Čokoláda patřila mezi její největší vášně. Měla dokonce svoji oblíbenou čokoládovou polévku, která se vyráběla podobně jako čokoládová omáčka,“ vysvětluje lektorka.

Čokoláda v tekutém stavu byla naprosto běžná a dřív vlastně i jediná, protože tabulkové čokolády nastoupily až v 19. století.

Dobrou čokoládu poznáte po zvuku

Nevýhodou výstavy nazvané Pokušení lidstva je, že na čokoládu dostanete chuť okamžitě, jakmile spatříte všechny ty formy na kočičí jazýčky, historické obaly od bonboniér nebo atrapy poctivých širokých čokoládových tabulek.

Čtěte také

A pokušení ještě vzrůstá, když k tomu posloucháte výklad třeba o tom, že plněnou nebo oříškovou čokoládu vymysleli jako první ve Švýcarsku. Anebo o tom, jak se pozná opravdu dobrá čokoláda.

„Pravá hořká čokoláda, by měla prasknout, když se rozlomí. Podle toho poznáte, že je opravdu kvalitní,“ radí Silvia Vadovičová.

Zdenek Rykr: Obaly čokolády a bonbonů Orion, 20. a 30. léta, papír, tisk|foto: Nestlé Česko s.r.o.

Čokoládu tedy v muzeu sice neokusíte, ale pokud z výstavy zamíříte hned do nejbližšího obchodu, aspoň už budete vědět, jak rozpoznat tu opravdu nejlepší.

Československé čokoládové umění

Čokoládový průmysl se v našem regionu rozvíjel už za Rakouska-Uherska. Velký podíl na tom měli českoslovenští cukrovarníci a také perníkáři, kteří byli schopní vyrábět sladké perníčky, aniž by ještě znali užití cukru.

Války a meziválečné období pak rozvoj čokoládoven zbrzdily a dopředu se dostali západní exportéři. Ale udržely se i stálé značky, a jak výstava Pokušení lidstva dokazuje, zachovaly si jak svou podobu, tak i recepturu.