Krvavá bohyně Kálí dokáže v chrámu Dakšinkálí splnit každé přání, věří Nepálci

29. září 2016
U obchodníků před krámem koupíte i živá zvířata k obětování

Dokud byl Nepál ještě královstvím, státním náboženstvím byl hinduismus, ke kterému se také hlásí většina populace. Rovnost všech vyznání přinesla formálně až loňská ústava. V praktickém životě se ale náboženství prolínají a Nepálci jsou ve věcech víry velmi tolerantní a tak není divu, že buddhisté navštěvují hinduistické chrámy a naopak.

Příkladem je svatyně Dakšinkálí, zasvěcená krvavé bohyni Kálí, ležící v kopcích nedaleko Káthmándu. Navštěvují ji všichni Nepálci. Možná i proto, že Kálí tam prý dokáže splnit nejrůznější přání.

Nákup obětí

Než se poutník dostane přímo do chrámu, musí projít jakousi obchodní uličkou, kde se dají nakoupit obětiny, které jsou nezbytné. Jsou tu k mání nejrůznější ozdoby a věnce z květin, kokosové ořechy a především živé obětiny – slepice a kohouti. Provází mě Urna, jeho manželka Sridžana a jejich desetiletý syn. Jdeme obětovat bohyni Kálí.

Sridžana nakoupila obětiny – kokosový ořech a také kosmetický balíček, protože bohyně Kálí má prý ráda tyto věci. Máme hřebínek, plastový náramek a červenou ozdobu se zlatými střapci. „Požádáš bohyni, aby ti splnila přání, a když se opravdu vyplní, musíš přijít zase a znovu obětovat. Jako malá jsem sem chodila s rodiči docela často, občas jsme obětovali i zvíře. Já sama už ne – bylo by mi té kozy nebo kohouta líto,“ říká Sridžana.

Obětiny v chrámu Dakšinkálí

Protože máme jen kokosový ořech, netísníme se v krvavém zástupu, ale jdeme rovnou na věc. V malém chrámu stojí muž, tomu dáte do ruky kokosový ořech a on ho rozbije o zvláštní kámen. Kokosové mléko vyteče na podlahu a oběť je hotová. „Prosila jsem o to, aby byl manžel zdravý a měl dobrou práci,“ svěřuje se Sridžana a do tašky ukládá svůj obětovaný kokosový ořech.

„Viděla jsem Kálí na tygrovi“

Loučíme se a já šplhám na skalní homoli nad námi. Na jejím vrcholu stojí chrám sice menší velikostí, ale důležitější svým významem. Po asi 300 schodech si zujete boty a po dalších pár desítkách schodů dojdete do chrámu, který je tichý a mírumilovný, vhodný pro meditace.

Paní Randevi žije v malém domečku nalepeném na skálu pod chrámem. Její rodina se o svatyni stará po generace. „Toto je původní chrám. Obětiště dole vzniklo mnohem později. Žiju tady 30 let a párkrát jsem bohyni na vlastní oči viděla. Naposledy před nějakými 10 lety. Byla jsem ve své místnosti a viděla jsem, jak jela Kálí dole v lese na tygrovi.“

Na kopci nad chrámem stojí původní svatyně, kam se chodí meditovat

Jak říká, chrám je zasvěcený hinduistické bohyni, ale chodí sem často i buddhisté. V Nepálu se prý v náboženství velké rozdíly nedělají. Je to praktické a někdy se to prý může hodit.