Krutá zábava mladých Berlíňanů

Jízda mezi vagóny metra, uskakování na poslední chvíli před jedoucím autem. Asi byste dodali i další, mimořádně stupidní zkoušky odvahy, které teenageři praktikovali nebo praktikují. V Berlíně se v posledních měsících rozmohl takzvaný happy slapping.

Asi jako "veselé fackování" bychom do češtiny přeložili brutální rádoby zábavu, kdy mladiství útočníci nic netušícího řidiče městské hromadné dopravy udeří do obličeje. Vyrazili jsme do ulic německé metropole s mladými příslušníky občanské iniciativy, která proti tomuto nešvaru bojuje a snaží se lidi povzbudit k větší civilní statečnosti.

Je 19 hodin a já nastupuji před špandavskou radnicí do autobusu 236 společně se skupinkou teenagerů, kteří jsou dobrovolníky projektu Stark ohne Gewalt (Být silný bez použití násilí). Doprovázejí nás dva zaměstnanci berlínského dopravního podniku a pro jistotu taky policejní hlídka.

"Stark ohne Gewalt on tour je nová společná akce řidičů autobusů, policistů a mladých dobrovolníků, kdy se snažíme o osvětu v problematice útoků na řidiče. Už jste o tom třeba z médií slyšel?" zahajuje tradičním způsobem konverzaci s cestujícími Ali, jeden ze členů naší společné hlídky. "Co bys třeba dělal, kdybys viděl, že řidiče autobusu někdo ohrožuje," pokládá stěžejní otázku mladá studentka jménem Nida.

"No tak kdyby šoféra skutečně mlátili, tak bych zasáhnul. To je moje spontánní odpověď. Jak bych se ale zachoval doopravdy, to teď upřímně řečeno nevím," přiznává férově oslovený mladík, kterého Nida nabádá, aby se zbytečně nevystavoval nebezpečí.

"Já bych se snažila pomoct, řekla bych: 'Co to má jako znamenat?!' Na mojí autobusové lince došlo k incidentům už několikrát - třeba po Novém roce, když někdo začal ve voze odpalovat petardy, tak jsem se ozvala. Víc toho člověk asi stejně dělat nemůže," krčí rameny drobná dívka, která překvapuje tvrzením, že se chce stát policistkou.

"Zasáhli bychom jen v případě, když by mladí lidé čelili nějakému ohrožení. Podnikáme společné hlídky od začátku prosince a zatím jsme zasahovat nemuseli," říká policista Sigurd Böhme, který si myšlenku projektu pochvaluje. "Musíme jasně říct, že mladí lidé nám policistům otevírají dveře. Když třeba ve škole oslovuji studenty, tak cítím určitou bariéru, je to prostě jiná situace. Coby představitelé státní moci často narážíme na negativní postoj lidí. Když ale mladiství navážou prvotní kontakt, řeknou: 'Ahoj, znáš tenhle projekt?' - tak je to úplně jiná úroveň komunikace."

"Jeden mladík, kterému jsem nemohl rozměnit 50eurovou bankovku, mi začal sprostě nadávat. Pak začal dělat i rukama pohyby, abych koukal jet rychleji. Na to jsem řekl: 'Ne, mladý muži, to nejde, vystupte si' a otevřel jsem mu přední dveře. A to byla chyba. Když procházel kolem, tak se na mě podíval, vrazil mi ránu pěstí a utekl," popisuje svůj zážitek s agresivními špandavskými mladíky Michele de Filippo, který za volantem berlínského městského autobusu sedí už 21 let.

Iniciátorem projektu Stark ohne Gewalt je mladý člen berlínského parlamentu Raed Saleh. Ten přiznává, že by se v Berlíně nerad dočkal scén, které nabízejí pařížská předměstí s vysokým procentem přistěhovalců. Podle sociálně-demokratického politika má projekt řadu pozitivních přesahů.

"I u nás panovaly předsudky. Když jsme poprvé dali dohromady policisty s mladými Turky a mladými Rusy, tak tam absolutně nebyl žádný kontakt. I když byli ze stejné čtvrti, ze stejné školy, tak se ani neznali. Po dvou letech fungování projektu vznikají přátelství jak mezi mladistvými a policisty, tak mezi jednotlivými národnostmi," dodal politik.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio