Krišna by si dnes u Jamuny nabil nos
Kdybychom měli jmenovat alespoň jednu řeku, kterou Indové považují za posvátnou, asi bychom si hned vzpomněli na Gangu. Neméně svatou je i Jamuna, řeka protékající hlavním městem Dillí i kolem nejslavnější indické památky Taj Mahalu. Řeka Jamuna, která je spojena se samotným Krišnou, však postupně mizí.
Na schodech do řeky je živo. Lidé se svlékají a po kamenných stupních scházejí k řece. Nejprve se trochu ošplouchnou a pak se noří do vody, až se nad nimi zavírá hladina. Důkladná koupel má svůj význam. Tady nejde o prach z cesty nebo pot ze 40stupňového vedra. Tady jde o mnohem víc: o očistu duše.
„Poutníci sem přicházejí, aby se vykoupali v posvátné řece. Koupelí se očistí hříchy. Hříchy, které se nakumulují v jednotlivých životech,“ vysvětluje Pundarik, mnich, který žije v chrámu na břehu už hezkých pár let.
Řeku prý obklopují spirituální vibrace
Chrámové město Vrindavan leží v srdci mytické země Braj. Jejím středem protéká právě Jamuna. Řeka, která je pro Indy možná ještě víc svatá než Ganga. Právě tady vyrostl a žil sám Krišna. Tady v dětství prováděl své lumpárny: kradl máslo a po řece pouštěl prádlo pradlenám, tady pásl krávy i dováděl s jejich pastýřkami.
„Braj, to je domov Krišny. Podle védských rukopisů neexistuje rozdíl mezi Krišnou a zemí Braj. Je to jedno a totéž. Když se dotkneš Braje, dotýkáš se Krišny. Je to, jako bys jedl nějaké úžasné jídlo a nemohl ho popsat, protože nemůžeš vůbec mluvit. Braj, to je bůh,“ básní muž jménem Brajraj, představený kláštera stojícího na kopci nad městem.
Stejně nadšeně popisuje mimořádné místo i Pundarik: „Cítíš ty spirituální vibrace? Tady ve Vrindavanu jsou mimořádné. Tady cítíš přítomnost čehosi vyššího.“
Sláva Vrindavanu je dnes ohrožena. Ne že by snad síla Krišny upadala, to ne. Mizí však řeka, která je pro poutníky klíčová. Voda z Jamuny slouží nejen k duchovní očistě, ale i k zavlažování.
Jamuna umírá
„Indická bohyně umírá, řeka mizí,“ říká mi Brajraj, muž, který stojí v čele kampaně za záchranu Jamuny. Není tak těžké zjistit, že má pravdu. Tam, kde ještě před dvaceti lety tekla řeka, dnes vyrůstají domy. Starobylé gháty, tedy schody určené k rituální koupeli, nevedou nikam. Jen do kopřiv a bodláčí.
Kedaar mě vede k místu zvanému Kaliya hrada. V jeho středu prý vyrůstá pět tisíc let starý strom s pokroucenými větvemi.
„Kdysi se právě tady objevil ve vodě řeky jedovatý had Kaliya a otrávil řeku Jamunu. Právě z tohoto stromu skočil Krišna do řeky. V souboji hada porazil a ten raději odplaval do moře,“ popisuje.
Dnes by si Krišna nabil nos. Slavný ghát leží několik stovek metrů od dnešního břehu řeky. Větve posvátného stromu se tak zrcadlí v jakémsi kalném bazénu. Jamuna mizí. A věřící mluví o ukradeném chrámu. Tím chrámem je totiž řeka.
