Krále Šumavy jsme trošičku narovnali, spousta věcí se v dějepise neučí, říká herec Oskar Hes

Vaše hvězda stoupá. Jak nepřepálit začátek?

Říká se, že lidé, když se jim daří, tak si na to začínají zvykat a začne jim růst nos. A maminka mi vždycky říkala: „Až budeš moc vysoko, tak ti to řeknu a zase tě pěkně smetu dolů.“ Takže mám blokátor v mamince.

Že vás obsazují do takových filmů z novodobé historie – Dukla 61, Král Šumavy, teď film o Mašínech...?

Čtěte také

Vždycky se tady střílelo, pašovalo, odehrávaly se tady dějiny, popisuje autor románu Návrat Krále Šumavy

Mám prý dobový ksicht, nevím co na tom je pravdy, ale furt hraji něco z období od protektorátu až po devadesátá léta. Takže současnosti se moc nenajím, ale nevadí mi to, a dokonce mě to baví, vracet se do historických událostí a prožívat je znova, nějak po svém.

Jak vzpomínáte na snímek Dukla 61?

Bylo to jedno z nejhezčích natáčení v životě vůbec. V dolech na Rakovnicku jsme byli 110 metrů pod zemí a to bylo pro mě jako pro 18letého kluka extrémně dobrodružná záležitost. Trávili jsme tam 14 dní v dole jako rodiny, trochu jsme se báli, že na nás spadne nějaký zával.

Když dostane mladý herec roli v Králi Šumavy, co musí udělat pro to, aby pochopil, o čem to vlastně je?

Pro mě to bylo spousta novinek, ale o to zajímavější to bylo. Dovídal jsem se o věcech, které se v dějepise neučí, nikdy jsem o tom předtím neslyšel, což je škoda. Viděl jsem původního Krále Šumavy, na tu dobu je film skvělý. Myslím si, že jsme ten příběh trošku narovnali, a jsem rád, že jsme to udělali. Ten starý je vlastně socialistická propaganda.

Když jste se na roli připravoval, dovedete si představit, že někde byly hranice, kde se střílelo do lidí?

Je to šílená představa, ale byla to pravda, ještě bohužel někde je. Z mé perspektivy čtyřiadvacetiletého kluka, který nezažil komunismus a narodil se řekněme do totálního míru, tak je to nepředstavitelný.

Král Šumavy skončil, pro tuto chvíli?

 Nevím, jestli to můžu říkat, ale bude pokračování.

Co říkáte na příběh Mašínů?

Přijde mi jako jeden z nejúžasnějších a nejakčnějších příběhů studené války, neuvěřitelný akční biják.

Režie Tomáš Mašín. Jak se projevilo, že Mašíny režíruje Mašín?

Je tam určitá hrdost Mašínovská, od Tomáše tah na branku, člověk tak nějak cítí, že to je správně, když to dělá ten Tomáš. Že to tak má být.

V Králi Šumavy jste hrál postavu Hasila, tady Josefa Mašína. Mají něco podobného?

Oba měli v lásce ženy, takže to je první spojovací bod. Oba hodně milovali život, byli houževnatí.

Snímek se připravoval několik let. Jaké to bylo roztočit, přestat…

Čtyři roky jsme to právě vůbec neroztočili, každý rok se něco pokazilo, přišel covid, nedali jsme do kupy termíny, furt se to posouvalo. A museli jsme na to projít fyzickou přípravou, která byla třeba tříměsíční, pak se to odložilo na rok, pak zase… Bylo to náročný.

Říkal jste, že se snažíte nečíst kritiky. Předpokládám, že člověk vašeho věku je na sociálních sítích?

Zatím ještě ano, ale chystám se to utnout. Nějak mi to nedělá dobře z dlouhodobého hlediska. Člověk na tom tráví zbytečně moc času místo toho, aby vzal knížku, která mu udělá spíš dobře. Chystám se toho zbavit, protože na Instagramu má člověk pocit, že o něco přijde, o práci, ale ve skutečnosti to tak není. Kdyby koukal víc kolem sebe, přemýšlel o lidech, někomu zavolal o práci, tak mi přijde, že udělá líp, než kdyby čuměl do toho telefonu.

A máte to nějakým způsobem nalinkované, nebo se jednou probudíte a teď Instagram smazat, Facebook smazat…

On je to zdlouhavý proces – musíte oznámit, že na sítích končíte, abyste nepřišel o kontakt, který tam máte, nebo aby lidé věděli, kde vás kontaktovat. Takže musíte oznámit třeba týden předtím, že budete končit, aby lidé, kdyby vám chtěli někam napsat, tak aby vám mohli napsat třeba na email nebo zavolat. Nebo nejlépe poštou, úplně nejraději mám pohledy.

Co Oskara Hese čeká zajímavého na divadle? Poslechněte si celý rozhovor.