Kláštery
Ke zvláštnostem středoevropského prostoru patří podle znalců fakt, že všechno nakonec funguje jinak, nebo více způsoby, než původně fungovat mělo. Typickým příkladem jsou kláštery. Podle esejisty Václava Cílka totiž od samého počátku fungovaly nejen jako domy modlitby, ale byly také knihovnami, alternativními diskusními kluby a technologickými centry, kterými do vzdálených zemí, jako jsou Čechy, přicházely železné hamry, jabloně a brambory. Kláštery zkrátka od počátku byly nadnárodními institucemi. V tomto prostředí člověk mohl žít nejenom ve zbožnosti, ale také ve světě globálních politických, vědeckých a kulturních plánů.
Kláštery jsou samozřejmě především záležitostí církve, ale jejich význam je širší. Podobně jako hrady a zámky také nejsou jenom věcí aristokracie. Jak Václav Cílek připomíná, historie průměrného českého nebo moravského kláštera se dá zjednodušit do několika vět: byl založen ve středověku, šestkrát vyloupen, třikrát spálen, pětkrát jej mniši museli opustit a několikrát zcela zpustl. V baroku byl nákladně rekonstruován, za Josefa II. zrušen, pak v něm byla kasárna nebo státní statek. Od roku 1990 chátrá a dnes nevíme co s ním.
Zajímavé možnosti však existují. Jaké? O tom si budeme povídat s našimi dnešními hosty. Převorem benediktinského kláštera v Praze-Břevnově Petrem Prokopem Siostrzonek a citovaným esejistou Václavem Cílkem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
