V Praze se pěstovaly tulipány dřív než v Nizozemí, vypráví vedoucí zahrad Pražského hradu. Co vše ukrývají?

Kam chodíte nejčastěji, abyste si užila městskou zeleň? Ještě bych chvíli opomenul Pražský hrad, k tomu se dostaneme. Co je to místo v celém Česku?

Narovinu, z celého srdce miluju pražskou Stromovku. Hrozně ráda se tam chodím koukat, i kam to posouvají, protože je už tak dvacet let dobře nastartovaná. Sází se tam, hezky se zapěstovávají stromy, je tam vidět kontinuální péče, kontinuální rozvoj.

Stromovka|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Je strašně krásné, jak si k parku lidi našli silný vztah, jezdí tam z okolních čtvrtí, ale i z nesousedních. Je to zelené srdce Prahy – krásně napojené na Vltavu a na stezky podél řeky, takže to může být jak cíl výletu, tak zastávka. Je to krásné místo.

Když něco rozhodne člověk na této bázi, jak dlouho trvá, než dojde k cíli?

To je kámen úrazu – hrozně dlouho. Když chcete takhle velký park dostat z nějakého nešťastného stavu, kde byla Stromovka zejména po povodních v roce 2002, do toho, kde je teď, tak nejdřív musíte udělat ideálně architektonickou soutěž – protože tohle je prostor, který si ji zaslouží. Musí se opravdu rozhodovat odborně o tom, který projet je nejlepší, a to nějakou dobu trvá. Pak se nějakou dobu projektuje, pak se připravují investice, a než vidíte ty vzrostné stromy, na které se všichni těšili, tak to trvá třeba dvacet let.

Čtěte také

Zpřístupníme Hartigovskou zahradu, kouzelné místo, kde budete téměř sami, slibuje ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek

Takže to opravdu chce trpělivost, kontinuitu, pořád tu věc tlačit, průběžně do ní investovat, nezaseknout se jenom proto, že to ještě nemáme hotové, i když už to trvá deset let. Protože v našem oboru deset let není žádná míra. A ideální je si počkat třeba padesát, pak to bude opravdu dobré.

Z Vyšehradu na Pražský hrad

Musím se zeptat, ten přestup, to mi přijde jako cesta ze Sparty do Slavie nebo z Barcelony do Realu Madrid. Jak je mezi odborníky vnímán přestup z Vyšehradu na Pražský hrad? Nebo co to znamená?

Mám velkou podporu. Vyšehrad je překrásný městský park, je to národní kulturní památka, dávné sídlo Přemyslovců, národní symbol. Je to úžasné místo, ale z hlediska krajinářské architektury je to přeci jen něco jiného než zahrady Pražského hradu.

Helena Pánková|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Parky Vyšehradu začaly vznikat v 19. století. Vždycky byly téma doplňkového charakteru. Zatímco na Pražském hradě dva z těch větších zahradních komplexů – Královská zahrada a Jižní zahrady – vznikaly jako reprezentační prostory pro tehdejšího panovníka. V případě Královské zahrady do ní opakovaně králové vstupovali ve smyslu, že si tam něco vymínili, chtěli nějakou změnu, chtěli nějakou investici, takže i ta kontinuita historická je jiná.

V čem přesně ta historická kontinuita spočívá? Co se musí zachovat? Co je tam vidět jako to dědictví po staletí?

Samozřejmě stavební architektura a velká část sochařské výzdoby, které jsou součástí těch zahrad. Královská zahrada vznikala v přímé vazbě na Letohrádek královny Anny v 16. století. Založení zahrady si vymínil a přímo zainvestoval tehdejší císař Ferdinand, po vzoru tehdejší módy, kterou byla věda a poznání. Chtěl založit zahradu, ve které by schraňoval a sbíral různé kuriozity a zajímavosti z celého světa, což v té době byly třeba tulipány.

Čtěte také

Únik od notifikací a zpráv? Zahrada je nejlepší antidepresivum, má ve světě větší místo než před deseti lety, míní Ferdinand Leffler

Říká se, že v Královské zahradě se pěstovaly tulipány na prvním místě v Evropě a až teprve mnohem později dospěly do Nizozemí, kde způsobily slavnou tulipánovou horečku. Třeba citrusy nebo různé další tropické keříky... Byla to de facto tropická studijní zahrada. Mělo to status, jako má dneska Bentley nebo nějaké luxusní auto. Kdo byl boháč a chtěl se předvést, tak měl nádhernou zahradu s úžasnou sbírkou.

Pražské Versailles?

Dá se říct, že na vrcholu to bylo díky Francii a zámku ve Versailles? To bylo zlaté období zahradního umění?

Neřekla bych to takhle jednoznačně. Má to stejný vývoj jako všechno ostatní umění, nedá se říct, že jedna konkrétní doba byla vrchol. Ale rozhodně Francie do toho velmi investovala a řekla bych, že za Ludvíka byla na vrcholu zahrada jako reprezentační sál.

Zahrady ve Versailles opravdu měly sloužit k tomu, aby se po nich korzovalo, aby si tam společenská smetánka povídala, vypadala krásně, byla krásně oblečená... Byly mezi nimi ornamentální záhony, které vypadaly podobně jako ta společenská smetánka. Myslím, že to musel být úžasný pohled.

Tento trend se dostal i do zahrad Pražského hradu, je tam někde k vidění?

V takovém fragmentu v Královské zahradě na vstupu, tam jsou ornamentální záhony. To je taková poslední reminiscence té renesančně-barokní fáze zahrady. Původně v takových různých mašličkách, lilijicích a dalších ornamentech vypadala úplně celá. Pak se v následujících staletích proměnila.

Zajímá mě, jak velkou moc má příroda na tom místě? Jak moc se jí dává volná ruka a kde? Jestli člověk může pozorovat i ty rozdíly? Když jsme zmínili tu Francii – tam vidíme dílo aranžérů a zahradníků. Ale myslím, že i na Pražském hradě jsou místa, která můžou přírodou překvapit.

Rozhodně. Ukázkovým příkladem bude Jelení příkop. Tam necháváme přírodním procesům maximální volnou ruku tak, abychom pořád zachovali bezpečnost a čistotu toho prostoru, a zejména ty svažité partie, do těch zahradníci nechodí, protože by to bylo o život. Ideálně bychom tam v budoucnu ani nesázeli stromy a jen by se vybíralo z těch přirozeně nalítlých semenáčů a zapěstovávaly by se stromy jen z nich.

Cesta z dolní části Jeleního příkopu na Klárov, doporučujeme dobrou obuv|foto:Jolana Nováková, Český rozhlas

Teď to není možné, protože jsou tam stromy, které nemají moc perspektivu. Buď jsou dost expanzivní, nebo trpí nemocemi, které jim neumožní dlouhodobou existenci. Nebo jsou vyloženě nežádoucí. Mezi ty patří třeba pajasan žláznatý, který odtamtud musíme důsledně odstraňovat, protože tomu prostředí i člověku škodí, je alergenní atd.

Dá se tedy říct, že to je do jisté míry uprostřed města džungle? Že je to něco, co je naprosto nečekané?

Já bych řekla, že naprosto. Zejména posledních 20, 30, 40 let to fakt vypadá jako džungle. On byl zřejmě totiž v minulosti bez stromů. Když se tam pásli jeleni, kozy, tak tam žádné stromy být nemohly. V 19. století se vysazovaly akáty a pak ve 20. století docela zarostl.

Ten stav, jak ho vidíme dneska, je výsledek tohoto zarostení, které je zároveň strašně krásné, protože když přicházíte třeba od Prašného mostu, koukáte na katedrálu, tak ona tak trčí z té džungle. Jen čekáte, až tam uvidíte letícího papouška. Je to fakt krásný pohled.

Jaké existují mýty spojené s krajinářskou architekturou? Na co se nejvíce těší dekoratéři a floristé Pražského hradu? A jaké výzvy a plány čekají tamní zahrady? Poslechněte si celý rozhovor.