Když přijel František II., svítily v jeskyních tisíce loučí
Sloupsko-šošůvské jeskyně najdete v severní části Moravského krasu na jižním okraji městečka Sloup. Nedaleko vstupu do nich se nacházejí charakteristické skalní útvary. Ten první má výstižný název Otec, Matka a Syn. Druhý se jmenuje Hřebenáč a nachází se na něm křížek, který měl naše předky chránit před morem.
Mojí průvodkyní po nejdelších zpřístupněných jeskyních v České republice je vedoucí jejich správy Miluše Hasoňová, která o „svých“ jeskyních ví opravdu první i poslední.
„Celková délka všech chodeb se odhaduje přibližně na 4,5 kilometru. Na krátkém okruhu je zpřístupněno 890 metrů a na dlouhém 1760 metrů. Máme tu i novinku – od 1. srpna to je historický okruh, který měří přibližně jeden kilometr,“ vypočítává.
Navíc jsou jeskyně podzemním tokem Sloupského potoka spojeny s naší největší podzemní prostorou, tedy s jeskyní Amatérskou. A to pak můžeme mluvit o systému s celkovou délkou 35 kilometrů. Hned v první jeskyni, zvané Nicová, mě moje průvodkyně upozorňuje na jednu zajímavost.
„Název má podle bílé kašovité hmoty, která pokrývá stěny a strop této prostory. Je to forma kalcitu. Lidé ho v dávných dobách seškrabávali, neboť věřili v jeho léčebné účinky. Používali ho při léčbě zlomenin,“ popisuje.
Ano, jistě znáte termín nickamínek. Mimochodem, sloupská část jeskyní byla známa snad odedávna, byť první písemná zmínka je až z roku 1664. O jejich průzkum se zasloužili jejich vlastníci Salmové z nedalekého Rájce.
Už v 18. století vídeňský matematik a fyzik Jan Antonín Nagel objevil 65 metrů hlubokou Stupňovitou propast, kterou dokonce navštívil i císař František II. se svou chotí.
„Když tady byl na návštěvě, v jeskyni svítily tisíce loučí. Jeskyně tak jsou začazené od sazí,“ říká má průvodkyně.
Ještě hlubší je propast, která dodnes nese Nagelovo jméno. Ta je hluboká 90 metrů a je to jedna z nejmohutnějších podzemních propastí v Česku. O objevy v jeskyních se zasloužili i další slavní speleologové včetně profesora Karla Absolona.
„V roce 1923 byly elektricky osvětleny a otevřeny. Toto jsou totiž dvě jeskyně spojené v jeden celek, proto mají i tak složitý název: Sloupsko-šošůvské jeskyně,“ upozorňuje Miluše Hasoňová.
Bezesporu nejkrásnější prostorou sloupské části jeskyní je Eliščina síň, která – naštěstí – až do konce 19. století 20. století známa nebyla.
„Byla objevena v roce 1879 panem Václavem Sedlákem. Byl jedním ze skalních duchů, kteří tu hledali kosterní pozůstatky. Sjel tu po zadku dolů a tak objevil jeskyni,“ říká má průvodkyně. Naštěstí nahoře čekala jeho manželka, která doběhla pro pomoc.
Eliščina síň má nejen nádhernou krápníkovou výzdobu včetně největšího stalagnátu, který má po obvodu čtyři metry, ale také úžasnou akustiku. Proto se v ní pravidelně konají koncerty klasické hudby.
Zobrazit Sloupsko-šošůvské jeskyně na větší mapě
