Kde je pravda? Musíme ji sbírat z více zdrojů, jednak z médií, a pak utvářením vlastního obrazu tím, že koukáme kolem sebe a mluvíme s lidmi, zamýšlí se Šabatová a Holišová

17. listopad 2023

Poslední dvojicí svátečního speciálu je celoživotní ochránkyně lidských práv Anna Šabatová a herečka a zpěvačka Hana Holišová. Spolu si povídaly třeba o tom, proč by se nemělo heslo Pravda a láska tolik vyslovovat, ale více žít, a jaká důležitá témata přináší generace nezatížená minulým režimem. „Největší hodnotu v polistopadovém vývoji vidím ve společenské aktivitě – jedni pomáhají seniorům, další uprchlíkům… to mi dělá radost,“ říká Šabatová. Jak se dívají na dezinformace?

„Ta chvíle, pro kterou jsem to zpívala nebo pro kterou tady dnes jsme, mě v ten okamžik najednou uklidnila. Až tak, že lituji, že jsem se nezahleděla hlouběji do davu, ale zaposlouchala se do toho, jak krásně zpívali všichni se mnou,“ komentovala své vystoupení na Václavském náměstí Holišová.

Hana Holišová, herečka a zpěvačka

„Pro mě je ta písnička spojená s rokem 1968 a tehdy na mě působila velmi silně. Právě tehdy Marta zpívala. To, že ji zazpívala i po těch dvaceti letech, tak bylo strašně silné. Pro moji generaci to byl velmi formativní a důležitý moment,“ vzpomínala Anna Šabatová.

Stejně jako mnozí přemýšlela Holišová nad významem slova pravda. „Je potřeba o to víc pečovat a opravdu přemýšlet, protože kvůli svobodě slova si každý může říkat, co chce. A ne vždycky se říkají věci, které jsou pravda nebo které jsou správné. Spousta lidí bohužel pořád má pocit, že co je psáno, to je dáno, a upíná se k tomu,“ podotkla Holišová.

Sílu překonat výzvy

Šabatová si myslí, že se lidská práva od roku 1989 pohnula k lepšímu a že na tom je Česko lépe. „Otázka lidských práv je trošku otázka proměňování společnosti v mnoha aspektech. Lidská práva nejsou jenom politické svobody, které jsme získali.

Anna Šabatová

Lidská práva jsou taky, jak se chováme ke zranitelným lidem ve společnosti, jak se chováme k dětem, jak se chováme ke starým lidem, jak je respektujeme, třeba Romy nebo lidi s jinou sexuální orientací. A to jsou věci, které se musí dlouhodobě ve společnosti kultivovat. A právě, že když se podívám za těch 34 let, tak bych řekla, že jsme se posunuli k lepšímu,“ uvedla Šabatová.

„Ale mám takový malý strach, abychom dokázali opravdu čelit některým těm nebezpečím, které kolem nás jsou. A je opravdu mít potřeba otevřené oči,“ sdělila.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi v úvodu článku.

autoři: Tomáš Pancíř , mga

Související