Nejhorší je polopravda, o demokracii je potřeba se starat, říkají disident Záleský a ředitelka Post Bellum Slovensko
Disident a signatář Charty 77 Pavel Záleský nevzpomíná na dobu za totalitního režimu rád – výslechy byly kruté, lidé se báli se s ním setkávat. Přesto ubezpečuje, že kdyby nastalo ohrožení svobody, vrátil by se do disidentských let. „Dokonce jsem slíbil, že začnu opět rozmnožovat samizdat,“ usmívá se. Šéfka Post Bellum Slovensko Sandra Polovková převrat ještě nepamatuje, příběhy si ale jako mnozí další připomíná díky Pamětem národa.
Když si vzpomenete na listopadové dny 1989, kdy jste si řekl, že teď už to musí dopadnou dobře?
Záleský: Nikdo to nevěděl, celá komunistická Evropa padla, ale u nás komunisti měli všechno pod kontrolou. Dokonce na Letené jsme nevěděli, jak to dopadne, jestli tam generál Vacek pošle milicionáře. Přispělo k tomu proroctví svaté Anežky, že když bude svatořečená, tak dojde ke svobodě. A 12. listopadu byla svatořečená a 17. listopadu byla demonstrace.
Kdy jste začala vnímat 17. listopad 1989?
Polovková: Tehdy jsem ještě nebyla na světě, přežívala jsem to ve vnitru mé matky. Ale výhody našich rodičů, kteří byli aktivní i 17. listopadu, jsem vnímala od začátku svého života, jak jsem začala vyrůstat v začínající demokracii. Dnes můžeme žít v demokratické krajině, která by měla mít lidská práva. Je naší úlohou se o demokracii starat a připomínat si, co znamená. A my to připomínáme v Post Bellu prostřednictvím skutečných příběhů, které dokumentujeme, co se odehrávalo v jednotlivých městech.
Máte pocit, že záznamy jsou dnes ještě důležitější než v minulých letech?
Polovková: Jsou vždy důležité, aktuálně máme na Slovensku časy, které možná připomínají praktiky, které by se daly spojit s totalitními praktikami. Naštěstí nejsme ve finálních stádiích, ale každá krajina aktuálně prožívá vnitřní monolog s ohledem toho, jak demokracie vypadá. Musíme to dělat jako jednotlivci a jako společnost. A právě příběhy skutečných lidí, kteří přežili nedemokratické režimy, by nás mohly inspirovat k tomu, abychom je nemuseli zopakovat my, nebo naše děti a další generace.
Večer převezmete cenu Paměti národy, co to pro vás znamená?
Záleský: Velmi si toho vážím, ale chtěl bych to uvést na pravou míru, totiž Paměť národa neuděluje cenu In memoriam, která měla patřit autorovi 31bodové petice Podněty katolíků k řešení situace věřících v Československu Augustinu Navrátilovi. Podepsalo ji víc jak půl milionu lidí, z toho na Slovensku více jak 300 tisíc.
Polovina manšaftu hraje v nebeském týmu včetně kapitána Augustina Navrátila, tak jsem souhlasil s převzetím ceny, protože jsem byl jeho nejbližší spolupracovník. Ale beru to jako ocenění všech lidí, kteří se na petici podíleli v Česku, na Moravě a na Slovensku, protože to nemohl dělat jeden člověk, podílely se na tom tisíce dobrovolníků.
Kdo získal a kdo ztratil v důsledku změny v roce 1989? Poslechněte si celý rozhovor.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
