Každý by měl občas do své hlavy pustit fantazii, zdůrazňoval v posledním rozhovoru s Lucií Výbornou Karel Weinlich

„Když jsem sem přišel jako nepopsaný list, ohromil mě hlavně páternoster, jediná věc, která funguje v Českém rozhlase dodnes,“ popisoval Karel Weinlich v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou období, během něhož pracoval v redakci pro děti a mládež. Toto oddělení tehdy působilo jako vlastní svět, rozhlas v rozhlase.

„Z rozhlasu jsem neodešel, protože mě nevyhazovali,“ tvrdil Karel Weinlich a narážel tak na situaci před rokem 1989. „Vyhazovali se většinou soudruzi sami mezi sebou,“ dodal s tím, že ani nebyl ve straně.

„Měl jsem štěstí, že mě tam nechtěli kvůli špatnému morálnímu profilu. Nezaručoval jsem proto, že ze mě bude krásný socialistický člověk.“

Rozhlas byl jeho domov

Do rozhlasu přicházel jako domů. „Do té doby jsem žil vlastní virtuální svět,“ vzpomínal a zdůrazňoval, že v tu dobu začal jeho skutečný život. A rozhlas na něj nezapomněl ani v posledních týdnech jeho života, kdy slavil životní jubileum.

Karel Weinlich natočil stovky pohádek a tvrdil, že děti jsou fantastické. „Dítě, to je pravda. A umění či herectví, to je taky pravda. Proto když najdete talentované dítě, které je pravdivé, vznikne nádherná spolupráce.“