Každoroční bilancování

Cyril HEŠL:
Člověk je takový velký hodinový stroj, máme dokonce v sobě pacemaker, čili generátor času, to je jedno mozkové jádro. To jsou digitální hodinky v nás, které jsou zdrojem těch pulsů a vyrábějí vlastně čas v mozku a ten stroj se občas zpozdí nebo předběhne nebo rozladí a musí být synchronizován vnějšími vlivy.

Eva HŮLKOVÁ:
Zní to dosti složitě, ale pochopit se to dál. Každopádně je to zajímavé a prosím pěkně, jakéže to vnější vlivy na nás působí?

Cyril HEŠL:
U většiny živočichů tím vnějším vlivem, tím synchronizátorem je světlo, jasné bílé světlo a střídání dne a noci. Ale člověk žije často v podmínkách, kde není vystaven dennímu světlu, tady v rozhlase je stále stejná atmosféra, stejné světlo, stejné klima a přesto je synchronizován. Protože u člověka velmi důležitou synchronizační roli hrají právě společenské vlivy. To, že se v určitou denní dobu pravděpodobněji dělá něco než něco jiného a že potkáváme jiné lidi, že se od nás vyžadují jiné úkony, takže kromě těch vnitřních rytmů, které máme v sobě, tak máme také vnější rytmy, které dávají tomu životu řád a strukturu a jsou důležité pro to, abychom věděli, co udělat nejprve, co udělat potom a aby se nám celé to naše hierarchicky vybudované cílesměrné chování nerozpadlo.

Eva HŮLKOVÁ:
Řád našich životů a dobře strukturovaných, to je základ. Uznává jej i Ladislav Špaček, odborník na etiketu.

Ladislav ŠPAČEK, odborník na etiketu:
Potřeba organizace a jakési struktury života, ale i pracovního dne je jedna ze základních potřeb každého člověka. Člověk ten řád vyhledává, někdy se mu jakoby vzpírá vědomě. Říká si, ne já nebudu podléhat nějakým jízdním řádům svého života, ale v podstatě vždycky se k němu vrátí. Je dobré si trochu plánovat a mít představu už proto, že podle toho třeba, dejme tomu, i podvědomě distribuujeme naše síly, naši energii.

Eva HŮLKOVÁ:
A kdo umí dobře nakládat se svou energií, tak lépe se mu nejspíš daří být lepší, jít stále dál a vyvíjet se.

Ladislav ŠPAČEK, odborník na etiketu:
To je aspirace, která je v každém člověku a v lidstvu od počátku. Člověk je nadán na rozdíl od zvířete právě tou vzácnou vlastností, že se chce stále zdokonalovat, že chce stále víc. Díky tomu lidstvo vlastně prodělalo ten svůj progresivní vývoj, který byl samozřejmě mnohokrát přerušován, vracen, rozbit, ale ta hlavní linie, že lidstvo spěje ke spokojenosti člověka, ke spokojenosti lidského individua, jakého štěstí, k naplnění všech jeho potřeb, to je vzácná vlastnost, kterou má pouze člověk a které bychom si měli velmi vážit. Je to vlastně součást lidské bytosti a bez něj by člověk nebyl člověkem.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.