„Kapka naděje v moři zoufalství.“ Venezuelan Roberto provozuje přes dvě stě jídelen pro nejchudší děti

Zhruba třicítka dětí se vroucně modlí před dnešním obědem. Dostanou polévku a těstoviny s rajčatovou omáčkou.

Jejich sousedství s názvem Las Vega v Caracasu je známé extrémní chudobou, násilím a kolapsem služeb. Hromady odpadků tu dosahují do výšky dospělého člověka. Často tu neteče voda a nejde elektřina.

Chudoba, hlad a letargie

Jídelna, kam tyto děti mohou každé poledne od pondělí do pátku přijít, je tak oázou bezpečí a slastné představy naplněné žaludku. Roberto Patiňo ale říká, že je to jen kapka naděje v moři zoufalství. Každá z jídelen má totiž seznam čekatelů a často se jedná o stovky dětí.

„Poptávka je prostě příliš velká a my nemůžeme pomoci každému. Tohle je prostě tragédie, kterou tady ve Venezuele zažíváme,“ stýská si 32letý Roberto v jedné z ulici rozlehlého slumu.

Čtěte také

iROZHLAS

Nejpřehlíženější migrační krize. ‚Z Venezuely lidé odchází hlavně kvůli hladu,‘ říká odborník

Snaží se proto posilovat alespoň ty děti, které se do jeho jídelen vejdou. A má ještě jednu misi – chce pozvednout zubožené čtvrtě, jako je La Vega, a odstranit všudypřítomnou letargii a odevzdanost.

Pozvednout celou komunitu

S každou komunitou, která vyjádří přání takovou jídelnu mít, proto Patiňo uzavírá stejnou dohodu. Lidé ze čtvrti musí poskytnout prostor pro jídelnu, palivo a pracovní sílu. On, pokud může, dodá potraviny, nápoje a vitamíny.

„Hlavní myšlenkou je posílit komunity, formovat vůdce a položit tak základy možné změny. Je to vlastně jediná cesta, jak se ze současné ekonomické krize dostat. A do budoucna je to taky jediná udržitelná cesta,“ je přesvědčený Roberto Patiňo.

Robertovým cílem je pozvednout komunitu a vytrhnout ji z letargie|foto:Eduard Freisler, Český rozhlas

„Pokud pouze využijeme všechny zdroje, myšlenka zahyne. Proto chceme vychovat lídry, dát jim nástroje, možnosti, nezávislost. Jen tak můžeme zlomit diktaturu státu. Oni nesnášejí, když jim lidé vyklouznou a žijí si podle svého. Proto taky po mně vláda jde,“ říká.

„Všechny tyhle útoky vycházejí z autoritativního a totalitárního postoje. Pokaždé když někdo něco udělá sám, tak se na to vláda dívá jako na něco nelegitimního, cizáckého, bez jakékoliv hodnoty. My to ale děláme pro danou komunitu a její lidé to vědí.“

Čtěte také

Venezuela má největší naleziště ropy. Nemůže ji ale získávat, protože těžaře vyhnala, vysvětluje novinář Freisler

Tak se žije mimo bublinu

Venezuelský diktátor Nicolás Maduro tvrdí, že se ekonomika země po porážce domácí opozice, výrazně zlepšuje. Poukazuje přitom rád na takzvané ekonomické zóny, kde obchod skutečně roste. Jsou to ale zóny, kde vládne americký dolar, kterým disponují především vysocí vládní politici, úředníci a velení armády.

V La Vega žádná taková zóna není. Dominuje jí lhostejnost, v ulicích jsou vidět desítky lidí, kteří čekají na dodávku vody, plynových lahví nebo jen tak posedávají.

V jídelně je ale napilno. Tým kuchařů a kuchařek, které Patiňo najal – jak jinak než přímo ve čtvrti – , vaří od brzkého rána. Většinu tvoří ženy, kterým Roberto říká „mis guerreras – moje bojovnice“.

Venezuelské děti|foto:Eduard Freisler, Český rozhlas

Dost sil na život

Všechno začalo v roce 2017, kdy Patiňo v jiné zubožené caracaské čtvrti Pólvoro promítal film. Byl to jeden z jeho prvních pokusů, jak dát komunity rozervané násilím a hladem dohromady. Za triko ho tehdy zatahala 6letá holčička jménem Fabiola s tím, že má hrozný hlad.

Později mu jeden kněz ve čtvrti poodkryl realitu. Rodiče své děti raději nechávali spát až do poledne, aby ušetřili za snídani. Děti tak vedle pravidelné stravy přišly i o vzdělání.

Děti odcházejí z jídelny v La Vega, švitoří a živě se baví. Patiňo může být spokojený. Tyhle děti teď mají dost energie na to, aby zbytek svého dne prožily aktivně.